Velmi diskutovaným tématem v souvislosti s hodnocením polistopadového stavu české a slovenské společnosti je nedůvěra či jakási skepse občanů k politické sféře, což se projevuje i v nízké volební účasti. Hovoří se o vyprázdněné demokracii.
Oligarchizovaná demokracie
Oľga Gyarfášová připomíná, že na Slovensku se používá spíše termín oligarchizovaná demokracie. Tedy, že politici jsou nějakým způsobem ovládáni oligarchy či finančními skupinami. Pak tu existují dvě skupiny. Jedna viditelná, což jsou politici, které mají voliči na dosah, a neviditelná, tzn. něco za scénou. A lidé to prý citlivě vnímají, mají pocit, že ne vláda vládne.
Publicista Martin Šimečka na to navázal, když prohlásil, že naším problémem je to, že jsme budovali demokratické instituce a současně jsme do prostoru pustili velké podnikatele, kteří ovládli veřejný sektor. Rizika, jaká to s sebou nese, jsme bohužel v osmdesátém devátém nedokázali rozklíčovat. Podle Šimečky to ještě můžeme napravit. Demokracie je totiž jediný systém, který se zevnitř může změnit, aniž by se rozpadl.
Podle ekonoma Zdeňka Kudrny je pozitivním faktem, že u nás fungují volby, ačkoliv selhalo vyvažování politických či ekonomických vlivů. Jsme tak v situaci, kdy volby mohou změnit situaci. I přes to, že oligarchové mají neomezené finanční možnosti. Za volební plentou je totiž pořád můžeme odstřihnout.
Vstupem do EU a NATO jsme ztartili vize a tápeme
Za nynější skepsí občanů při hodnocení polistopadového vývoje může podle diskutujících zčásti možná také to, že jsme vstupem do Evropské unie či Severoatlantické aliance ztratili velké vize či cíle a tápeme, jak dál.
K relativizování odkazu 89 podle Šimečka může v českém prostředí přispívat i to, že ve veřejném prostoru operuje Václav Klaus s Milošem Zemanem, kteří „bojují“ proti odkazu Václava Havla. „Nechápu, že má po 25 letech pořád někdo pocit poměřovat se s Václavem Havlem. Je to trošku jako knoflíková válka,“ dodává k tomu Přibáň.
V pořadu zazněla i myšlenka, že Češi doplácí i na to, že po rozpadu Československa stále neví, kdo vlastně jsou a kam chtějí jít. Na rozdíl od Slováků, kteří si po roce 1994 prošli vážnou krizí, na základě čehož pochopili, že musí jít směrem k Evropské unii. Podle Martina Šimečka Čechy podobné drama ještě čeká.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
