„Že bychom měli mít u nás někdy ubytované irácké křesťany, nás nikdo neinformoval. Dozvěděli jsme se to až z tisku. Nejprve o tom nic nevěděli ani na policii či ve Slezské diakonii. Konkrétně jsme dostali zprávu až tehdy, když přijeli zaměstnanci ministerstva vnitra zkontrolovat, jestli to zařízení, kde jsou nyní uprchlíci ubytovaní, splňuje všechny podmínky. Takový postup je určitě chybný. Emigranti pak k nám dokonce přijeli v době, kdy v Bruselu vybuchovaly bomby. Lidem se to vůbec nelíbilo, ale nijak hlasitě neprotestovali. My jsme pak hned zveřejnili informace v našem zpravodaji a připravili jsme k tomu i další mimořádné číslo,“ konstatoval starosta Soběšovic Tomáš Dámek a ještě doplnil: „Na ministerstvu by si měli uvědomit, že je rozdíl mezi tím, jestli ubytují pár rodin ve velkých městech, kde si toho téměř nikdo nevšimne, anebo v malých obcí, jako je ta naše nebo Smilovice. V současné době je to opravdu problém, zvlášť když se pak z médií dozvíte, že někteří teroristé žili nějaký čas i v Žilině, to znamená kousek od nás. Ty obavy z útoků se dnes opravdu týkají celé Evropy.“
Iráčané ze Soběšovic se od „uteklých“ krajanů distancují
Devatenáct iráckých křesťanů bydlí nyní v Soběšovicích, konkrétně v areálu Přístav u Žermanické přehrady, kam se přestěhovali z rekreačního centra Karmel ve Smilovicích, které spravuje Křesťanské společenství. O jejich pobyt a integraci do české společnosti včetně intenzivní výuky češtiny se stále stará Slezská diakonie.
„Když se dozvěděli o odjezdu svých krajanů z Brna a Jihlavy, tak tím byli hodně zaskočeni a řekli nám, že s tím určitě nechtějí být spojováni. Byli také dost překvapení z toho, že ministerstvo vnitra celý projekt zastavilo. Některé z lidí, kteří tam zůstali, znají a tvrdí, že se ocitli v nelehké životní situaci, protože už prodali všechen svůj majetek,“ informoval referent pro uprchlíky a mluvčí Slezské diakonie Zdeněk Kašpárek. „Nám to připadá trochu nefér a ‚irácký‘ projekt vůbec nehodnotíme jako neúspěšný. Vždyť dvě třetiny migrantů u nás zůstaly, což je dost velké číslo. My jsme zvyklí se starat o postižené, drogově závislé nebo nepřizpůsobivé klienty a procento jejich zařazení do běžné společnosti je daleko nižší,“ vysvětlil ještě mluvčí Kašpárek.
Z původní dvacetičlenné výpravy, která dorazila do Moravskoslezského kraje, odcestovala do Prahy pouze jedna Iráčanka, která přijela do ČR bez jakýchkoliv známých nebo příbuzných.
V Soběšovicích zůstanou uprchlíci do 26. dubna. Do té doby by jim měli zaměstnanci Slezské diakonie, kteří se o ně budou starat po celý rok, najít byty, dětem školy a dospělým vhodné zaměstnání. „Na byty máme už několik nabídek a musíme si vybrat. Jsou z Třince nebo z obcí v jeho okolí. Dvě děti už také začnou chodit do školy, kde budou mít speciální výuku. Problém by neměl být ani s profesním zařazením mužů. Většinou jsou to truhláři, kteří mohou pracovat v místních firmách, jeden z Iráčanů má zájem o práci v telekomunikacích,“ dodal ještě Zdeněk Kašpárek.
Ministr Chovanec: Projekt neplnil účel, není možné ho podporovat
Ministerstvo vnitra (MV) projekt přesídlování dalších iráckých křesťanů zcela zastavilo, a to od středy 7. dubna. Z celkových 153 uprchlíků se podařilo přivézt do Česka 89. Po odchodu 33 migrantů z Brna a Jihlavy by jich mělo zůstávat na našem území 56.
„Není možné podporovat projekt, který neplní svůj účel. Z 89 dosud dobrovolně přesídlených osob jich 25 odjelo do Německa a osm se vrací zpět do Iráku. Za této situace nedává pokračování projektu smysl,“ vysvětluje rozhodnutí vlády ministr vnitra Milan Chovanec na stránkách svého služebního portálu. Na dotazy ParlamentníchListů.cz, jestli ministerstvo neuvažuje i o jiných formách transferu zbylých 64 uprchlíků, například přes jinou společnost, než byl Nadační fond Generace 21, či za jiných podmínek, zástupci ministerstva vnitra konkrétně neodpověděli. Klára Pěknicová z tiskového oddělení MV pouze sdělila, že nad rámec prohlášení na oficiálním webu ministerstva nechce o ničem jiném spekulovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
