Svůj komentář na serveru Lidovky.cz bývalý prezident otevírá citátem W. Somerseta Maughama, že: „Pocit bezmoci (či bezmocnosti) je s výjimkou několika výjimečných historických okamžiků převažujícím stavem lidského údělu.“ „Čím je společnost nesvobodnější, tím je tento pocit silnější,“ píše a zároveň míří na esej o bezmocnosti člověka za minulého režimu od svého předchůdce, prezidenta Václava Havla. Tato slova Klause dnes mají znepokojovat, jelikož jsou používána i v situaci, kdy lidé bezmocní nejsou.
Inspirovat jej k těmto slovům má „skupina spoluobčanů“, jimiž jsou Michael Žantovský, Tomáš Klvaňa, Petr Pithart, Roman Joch a další, kteří si podle něj „spolu s obdobně uvažujícími lidmi z dalších zemí střední Evropy zmonopolizovali exkluzivitu vztahů k USA (resp. s jednou skupinou lidí z USA)“ a založili organizaci Aspen Institute Central Europe.
Klaus poukázal, že tito lidé dokázali během plynutí času „přežít“ všechny ideové obraty a zvraty politiky naší i americké politiky. Narážel tak například na „Clintona (a Albrightovou) s jejich jugoslávským dobrodružstvím“ či „podporu arabských (a jiných) jar v éře Obamy“. „A i když měli největší potíže smířit se s Trumpem (cítí se nad ním být intelektuálně a morálně povzneseni), tváří se, že mají na Ameriku stále monopol,“ doplňuje. Hlavní motivací k napsání komentáře ale pro Klause bylo letošní 4. číslo jejich časopisu, které vyšlo třicet let od pádu komunismu.
„Na titulní stránce časopisu je zvadlá květina a nadpis: The Powerless Are Tired: 1989–2019, bezmocní jsou unaveni. Mluví asi o sobě,“ pustil se do „skupiny spoluobčanů“ Klaus. Podle něj mají tito lidé být frustrovaní „z toho, že nejsou u moci, což byl jejich hlavní cíl“. „Jejich hodnocení nás, kteří mezi ně nepatříme, je nesmírně sebevědomé a arogantní,“ shrnuje bývalá hlava státu.
Pobouřit jej měl například jejich výrok, že lidé u nás po sametové revoluci byli „dezorientovaní“. „Odmítám za sebe sama i za spousty dalších lidí zemí bývalého komunismu, že jsme byli dezorientováni a že jsme neměli vlastní, docela vyvinutý a tehdejší svět chápající rozum. Tvrdím, že jsme – přes všechna existující omezení tehdejší éry – neměli pocit ‚vězňů‘,“ obořil se.
Nelíbí se mu taktéž slova šéfredaktora čtvrtletníku Aleksandera Kaczorowského. „Opravdu máme přijímat neomezené množství migrantů, protože to ‚dlužíme EU‘? Myslí autor vážně větu, že ‚migrační krize (on samozřejmě říká uprchlická krize) se stala pro země Visegrádu perfektní výmluvou rozhádat se s Bruselem‘?“ táže se Klaus. „Další Polka, Małgorzata Fidelis z University of Illinois, čili nikoli z Polska, vidí ve střední Evropě pouze ‚růst pravicového autoritarismu populistů‘ (str. 10) a považuje to za zásadní popření ‚demokratizace‘, která nastala po pádu komunismu. Já vidím ve střední Evropě leccos, ale ne růst pravicového autoritarismu,“ připojuje.
Fotogalerie: - Křest knihy Klause a Weigla
Nepotěšil jej ani bývalý politik ODA Daniel Kroupa, který si stěžoval, že jsme „nebyli schopni vytvořit silné politické strany jako třeba v Německu“. „Měl by, za prvé, říci, že to byl právě on, kdo v roce 1991 zásadně přispěl k nemožnosti vytvořit silnou jednotnou pravici, a za druhé, opravdu si myslí, že mají pro nás být politické strany v Německu vzorem? CDU v čele s AKK? Nebo SPD po svém nedávném obratu doleva?“ podotýká.
Podle Klause tak jde o „časopis lidí, kteří se zaštiťují Amerikou, ale kterým o naše země nejde“. „Jde jim jen o to, že není po jejich. Proto se opět cítí bezmocní,“ nastiňuje. A závěrem přikládá, že tito lidé ani vůbec nechápou, že Trumpovo vítězství bylo vítězstvím „jiné Ameriky než té jejich“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rak
