Procházková ve svém komentáři upozorňuje především na to, že i když politici zdůrazňují rizika uprchlické krize, neměli bychom zapomínat, že její příčinou jsou války. Popisuje příběh tlumočníka Achmadully Popaly, který Afghánistán opustil z důvodu obav o svůj život. „Jenže do kýženého bezpečí a prosperity nedošel. Extremisté ho lapili dřív, než se stačil rozpustit v tisících jemu podobných, kteří se hrnou do našich pěkně vystlaných teplých evropských domovů,“ popisuje redaktorka.
Podle ní se v našich médiích nedozvíme příliš informací o tom, jak Afghánci dnes a denně umírají v důsledku bojů, teroristických útoků nebo poprav. „Ani o skutečném stavu věcí v Sýrii, natož pak v tak často zmiňované Eritreji. Na stránkách novin a obrazovkách televizí totiž nezbývá místo pro relevantní informaci o důvodech, které vedou statisíce a miliony lidí, aby opustili své domovy. Mediální prostor je totiž zaplněn hlavním tématem současné uprchlické krize – a tím je náš strach. Obavy o náš blahobyt. O evropské hodnoty, sociální systémy a dodržování nočního klidu,“ pozastavuje se Procházková a konstatuje, že takto je to špatně. Měli bychom znát raději osudy, motivaci a minulost těchto lidí.
Sama následně konstatuje, že hlavním důvodem, proč miliony lidí utíkají ze svých domovů, je skutečně válka, nikoliv nedostatek mercedesů. Kritizuje také to, že sami toho víme o tradicích syrských, afghánských a iráckých muslimů málo, ale bojíme se o naši kulturu. „Nedávají zásadně své rodiče do domovů důchodců. Hanbáři. Muži jsou sice obviňováni z holdování mnohoženství, zato ale neopouštějí nikdy své stárnoucí manželky nebo malé děti kvůli nové kamarádce na pracovišti. Nepijí alkohol. Aha, možná tady je pes zakopán. Máme mít strach z toho, že nám zavedou prohibici? To spíš my je naučíme pít pivo,“ konstatuje Procházková.
„Proč mám věřit našim politikům včetně toho nejvyššího, který mne straší terorem a ghetty, když z úst mnohem povolanějších kolegů i humanitárních pracovníků, slyším: Uprchlíci nejsou žádní vyslanci Islámského státu, řada z nich jsou lidé vzdělaní, umějí anglicky, ti, kteří neumějí nic, se většinou touží něco naučit nebo někde pracovat,“ poznamenává závěrem Procházková. Na stranu uprchlíků se přidává i Jan Macháček, který si nebere servítky ani s hlavou státu. „Základ určitě je, že prezident přestane lidi strašit a přestane se chovat jako islamofobní rasistický nevychovanec,“ řekl.
Sám se zamýšlí nad roztrpčeností Německa a Rakouska, které odsuzují země, jež nechtějí přijmout kvóty, to znamená i Českou republiku.
„Politici mají lidi uklidnit, vysvětlit jim, že to zvládneme, přesvědčovat o potřebě pomáhat lidem v nouzi, ale jen těm, kteří dodržují pravidla. Mají také narýsovat jasné základy a principy státní humanitární, azylové a migrační politiky. Mají mluvit o hodnotách a jejich prosazování, nikoliv lidi strašit a apelovat na nízké pudy a instinkty,“ poznamenává Macháček s tím, že k nám rozhodně uprchlíci prozatím nechtějí. „I ten, kdo prchá před válkou a mučením, si raději vybere zemi nejbohatší a nejvyspělejší,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
