ČSÚ: Slaďování rodinného a pracovního života

Významný pokles plodnosti v devadesátých letech minulého století a začátku tohoto století vyústil v řadu diskusí ohledně budoucnosti našeho státu, respektive zdali stárnutí obyvatelstva negativně ovlivní ekonomickou výkonnost a konkurenceschopnost našeho státu. Tato analýza nemá za cíl detailně analyzovat úroveň plodnosti či řešit jednotlivé nástroje populační politiky, ale spíše se pokusit nastínit jak funguje sladění dvou základních částí našeho života tedy rodiny a práce.

Analýza se sestává ze dvou základních styčných bodů. V prvé části je základní jednotkou domácnost, respektive rodina. Samotný problém slaďování nelze vidět pouze z pohledu jednotlivých osob, ale především z pohledu fungování rodin a rozložení pracovních a rodinných povinností mezi partnery v případě úplných rodinných domácností. V tomto případě je nutné brát jako základní jednotku domácnost a základní procesy vidět právě z pohledu domácnostních ukazatelů. Druhá část analýzy je založena na šetření, které bylo přímo zaměřeno na jednotlivé prvky slaďování rodinného a pracovního života (např. využívání či postrádání organizované péče o děti, úprava pracovní doby z rodinných důvodů atd.) z pohledu jednotlivých respondentů.

Popis dat

Základním datovým zdrojem pro tuto analýzu je Výběrové šetření pracovních sil. Je to šetření zaměřené na zjišťování ekonomického postavení obyvatelstva na území celé České republiky, jeho rozsah i ukazatele zaměstnanosti a nezaměstnanosti odpovídají definicím Mezinárodní organizace práce a metodickým doporučením Eurostatu. Provádí se od roku 1993, podrobné domácnostní ukazatele je možné získat za období 2002-2010. Výběrový soubor tvoří osoby v soukromých domácnostech, jež obvykle bydlí a společně hospodaří v bytě a tvoří jej přibližně 25 tis. bytů, což je zhruba 51 tis. osob starších 15 let. Šetření se provádí ve čtvrtletní periodě, domácnost zůstává ve výběru pět po sobě jdoucích čtvrtletí. Výsledky jsou publikovány podle bydliště respondentů. Data, která je možné z tohoto šetření o struktuře domácností od roku 2002 čerpat, jsou svým způsobem jedinečná, neboť umožňují analyzovat vývoj struktury domácností ve spojitosti se sociální a ekonomickou situací osob v nich žijících.

Ad hoc modul Sladění rodinného a pracovního života navazuje na standardní část Výběrového šetření pracovních sil. Šetření též probíhalo kontinuálně po celý rok přibližně na 20 % vzorku VŠPS, konkrétně na 30 032 osobách. Cílovou skupinou pro tento AHM jsou osoby ve věku 15-64 let. Otázky na rozdíl od první části analýzy jsou vztaženy k osobám, ne k domácnostem.

Základní vývoj počtu a složení domácností

Počet hospodařících domácností se v letech 2002-2010 zvýšil o 11,7 % z 3 950,9 tis. na 4 411,5 tis. a průměrná velikost hospodařících domácností klesla z 2,58 na 2,39 osob. V letech 2002-2010 pokračovaly trendy změn ve složení hospodařících domácností podle jednotlivých typů patrné z 80. a 90. let minulého století. Snižovalo se relativní zastoupení úplných rodin (z 64,4 na 60,5 %), především ve prospěch domácností jednotlivců, jejichž podíl vzrostl z 23 % na 27 %, jen mírně se zvýšil podíl neúplných rodinných domácností (10,3 % v roce 2010, o 0,4 bodu), zatímco význam vícečlenných nerodinných domácností zůstal po celé období malý (přibližně 2 %). Počet úplných rodinných domácností se však i při poklesu jejich významu v letech 2002-2010 zvýšil o více než 93,7 tisíc (3,7 %). Z hlediska struktury těchto domácností podle počtu dětí se obecně mírně snižovalo zastoupení úplných rodin s nejmladším dítětem do 15 let věku. Mezi nimi vzrostl podíl domácností s nejmladším dítětem do 3 let a naopak klesl podíl domácností s nejmladším dítětem ve věku od 6 do 14 let.

Rodinné domácnosti na trhu práce: vývoj ekonomické aktivity matek a otců z hlediska věku dětí

Při definování ekonomické aktivity v rámci rodiny je výchozím ukazatelem věk nejmladšího dítěte. Předpokládá se totiž, že nejmladšímu dítěti je věnována vždy největší péče v rámci domácnosti. Pro potřebu analýzy jsou vymezeny především úplné rodinné domácnosti, které jsou definované partnerskou vazbou, přičemž nezáleží, zda jde o partnerské domácnosti s dětmi či bez dětí. Vzhledem k snadnější interpretaci je věk nejmladšího dítěte v domácnosti rozdělen na 3 základní kategorie (0-2 roky, 3-5 let, 6-14 let).

Tato část analýzy vychází z předpokladu, že nejmladší dítě má zcela zásadní vliv na ekonomickou aktivitu partnerů či samotného rodiče. Metodicky je proto nutné si nejdříve vymezit ekonomickou aktivitu. VŠPS vychází z návrhu Mezinárodního úřadu práce (ILO) a definuje tři základní typy ekonomické aktivity:

Zaměstnaní - osoby, které v referenčním týdnu měly zaměstnání.

Nezaměstnaní - osoby bez zaměstnání, které si aktivně hledaly práci a byly připraveny k nástupu během následujících dvou týdnů.

Ekonomicky neaktivní - osoby, které nesplňují definici osoby zaměstnané či nezaměstnané.

Ekonomická aktivita rodičů je v České republice významně závislá na věku nejmladšího dítěte v rodině. Do věku 3 let nejmladšího dítěte převažuje tradiční model, kdy otec pracuje a matka je bez zaměstnání, když v průměru za roky 2006 až 2010 činil tento podíl 79,2 %. Ve věku 3-5 let nejmladšího dítěte jsou dva základní modely více v rovnováze, kdy oba partneři pracují (56,6 %), nebo kdy pracuje pouze otec a matka zůstává nadále bez zaměstnání (38,6 %). Ve věku 6-14 let nejmladšího dítěte jednoznačně převažuje model, kdy oba rodiče již pracují, tento podíl v období mezi roky 2006-2010 činil 83,1 %. Málo významná je kategorie, kdy oba rodiče nepracují a zcela marginální je varianta, kdy matka pracuje, ale otec je bez zaměstnání.

Slaďování rodinného a pracovního života se stává jedním z hlavních témat rodinné politiky. Volba délky úvazku zcela jednoznačně zlepšuje možnost sladění rodinných a pracovních „povinností". Obvykle se k tomuto účelu používá členění na úvazky plné a částečné.

Při definování délky úvazku záleží ve VŠPS na samotném pohledu respondenta s přihlédnutím k obvykle odpracované době respondenta. Obecně na trhu práce nedošlo k významnému nárůstu počtu částečných úvazku během posledních 10 let. Jestliže v roce 2000 pracovalo z celkového počtu zaměstnaných osob na částečný úvazek 5,6 % zaměstnaných osob, v roce 2010 jen nepatrně více (6,6 %). Podobně to vypadá i v detailním pohledu podle délky úvazků partnerů žijících s nejmladším dítětem do věku 15 let v průměru za celé sledované období 2006-2010. Zcela jednoznačně převažuje model, kdy oba dva partneři pracují na plný úvazek - jedná se přibližně o polovinu případů (v období 2006-2010 v průměru 49 %). Podle tradičního modelu, kdy otec pracuje na plný úvazek a matka je bez zaměstnání, participovalo na trhu práce 38,1 %. Podíl kategorie, kdy otec pracuje na plný úvazek a žena na částečný úvazek, byl pouze 7,2 %, přičemž se prakticky neměnil. Celkový podíl, kdy alespoň jeden rodič pracoval na částečný úvazek, činil 8,0 %. V kontrastu se severní, ale i západní Evropou se jedná o zcela nesrovnatelný podíl. Například dle mezinárodně srovnatelné metodiky VŠPS napříč EU v Nizozemí pracuje na částečný úvazek přibližně 75 % žen, v severských zemích, ale i v Rakousku a Německu přibližně 40 %.

Četnost osob poskytujících pravidelnou péči dětem do 15 let a starším osobám

Celkový počet osob ve věku 15-64 let dosáhl v roce 2010 téměř 7,4 miliónů. Z nich třetina (méně než 2,5 miliónu osob) uvedla, že pravidelně pečuje alespoň o jedno dítě do 15 let, o osobu starší 15 let nebo souběžně pečuje jak o dítě, tak o starší osobu. Značný rozdíl je mezi muži a ženami. Zatímco podíl žen poskytujících uvedenou péči přesáhl 36 %, u mužů to bylo o málo víc než 30 %.

Jednoznačně převažuje péče o vlastní dítě (nebo dítě partnera) ve věku do 15 let bezprostředně v domácnosti respondenta. Tuto péči poskytovalo 1 863,9 tis. osob, tj. o něco více než čtvrtina všech obyvatel ve věku 15-64 let. Pokud vezmeme v úvahu i kombinaci péče o vlastní dítě s jiným typem péče, dosáhl počet pečujících o děti této věkové kategorie 2 018,8 tis. (27,3 % z celé cílové skupiny respondentů).

Druhým nejčastějším typem péče je péče o osobu 15letou a starší, která je nemocná nebo péče o osobu v pokročilém věku. Počet respondentů pečujících pravidelně o tyto osoby byl podstatně nižší, po zahrnutí kombinace s péčí o děti do 15 let to bylo celkem 383 tis. Relativně vysoký počet osob v pokročilém věku však dlouhodobě využívá zařízení sociálních služeb, pečovatelské služby nebo specializovaná zdravotnická zařízení.

Téměř ve všech sledovaných druzích péče převažují ženy nad muži. V nejčetnějších případech péče dosáhl index počtu žen k počtu mužů ve skupině pečující o vlastní dítě do 15 let 111,3 a u péče o nemocnou osobu nad 15 let a osoby v pokročilém věku připadalo na 100 pečujících mužů dokonce 146 žen.

Jen mimořádně poskytovali sledovanou péči mladí ve věku do 19 let, kteří jsou sami převážně ekonomicky závislí. V souvislosti s rychle rostoucím počtem osob připravujících se na výkon povolání se této péči věnuje pouze desetina mladých ve věku 20-24 let. Ve skupině 25-29letých poskytovala tuto péči necelá třetina respondentů, což souvisí s pozdějším ekonomickým osamostatněním a se zvyšujícím se věkem při zakládání rodiny. Zároveň lze pozorovat rychlý růst počtu domácností mladých, kteří žijí a hospodaří sami.

Podíl poskytujících péči prudce vzrůstá ve skupině třicátníků. Nějaký typ péče zajišťovaly ve skupině 30-34letých dvě třetiny osob, ve skupině 35-39letých to již byly tři čtvrtiny všech respondentů. Třicátníci jsou nejčetnější skupina, poskytující sledovanou péči, zejména péči o vlastní dítě. Ve skupině čtyřicátníků již celkový rozsah této péče klesá. Vedle demografických faktorů to bylo způsobeno i tím, že v šetření byla sledována i péče o osoby nad 15 let pouze v případě, že se jednalo o nemocné nebo o osoby v pokročilém věku. Počet poskytujících péči po dosažení padesáti let rapidně klesá a ve skupině 60-64letých ji zajišťoval pouze každý sedmý respondent.

Podíl žen poskytujících nějakou formu péče převyšuje podíl mužů až do čtyřiceti let. Ve skupině čtyřicátníků, ale i ve skupině osob 50-54letých, je naopak podíl pečujících mužů vyšší než podíl pečujících žen na celkovém počtu žen v tomto věku. To je způsobeno především věkovým rozdílem partnerů. Po dosažení padesáti pěti let je již podíl pečujících žen opět vyšší než podíl pečujících mužů.

Srovnání České a Slovenské republiky

Dlouhé soužití Čechů a Slováků ve společném státě ovlivnilo celkový vývoj i v období po osamostatnění obou republik od 1. ledna 1993. Shodná populační politika či podobné vzorce chování ve společnosti se zcela jistě promítly do podmínek i dlouho po rozpadu Československa. Česká i Slovenská republika se podobně jako i jiné státy východní Evropy vyznačují velmi dlouhou dobou pobytu na rodičovské dovolené. Zcela odlišně je chápána, na rozdíl od států západně od nás, i samotná rodičovská dovolená. Zatímco v ČR a SR je rodičovská dovolená v drtivé většině případů spojena s ekonomickou neaktivitou, v západní Evropě je pojímána jako přístup ke sladění pracovního a rodinného života, respektive slouží jako i legislativní prostředek pro kombinaci práce a rodinných "povinností".

V péči o děti či osoby nemocné, postižené či v pokročilém věku se ČR a SR významně neodlišují. Hodnoty zmíněných ukazatelů vycházejí z podobného demografického vývoje, který souvisel s prudkým poklesem plodnosti v polovině devadesátých let minulého století a růstem porodnosti v důsledku rození dětí rodičům ze silných populačních ročníků sedmdesátých let. Podobně se v obou republikách zakořenil i vztah k institucím organizované péče o děti. Zcela převažuje organizovaná péče pro děti ve věku 3-5 let (mateřské školky), významně méně pak pro děti ve věku 0-2 let a 6-14 let (do organizované péče se nepočítá povinná školní docházka na základní škole). V České republice uvedlo 71 % žen ve věku 15-64 let žijících s dítětem do 15 let věku v domácnosti, že nevyužívá služeb organizované péče o děti, ve Slovenské republice to bylo 70,3 %.

Naopak Českou republiku od Slovenské republiky významně odlišuje uspořádání pracovní doby, a to i pro matky s malými dětmi. Přestože v ČR nadále převažuje model, kdy většina zaměstnanců má pevně daný začátek a konec pracovní, ve srovnání se SR se však jedná o řádově jiný podíl těchto zaměstnanců. Ve Slovenské republice i v současné době je zcela ojedinělé zaměstnávat osoby na pružnou pracovní dobu. Pouze 2,6 % zaměstnankyň ve věku 15-64 let v SR uvedlo, že využívá pružnou pracovní dobu, dále 8,5 % zaměstnankyň uvedlo, že má jinou úpravu pracovní doby, v ČR 10,3 % zaměstnankyň mělo pružnou pracovní dobu. Na rozdíl od České republiky není na Slovensku umožněno především matkám s malými dětmi (0-14 let) více využívat alternativní formy uspořádání pracovní doby, kdy podíl matek využívající např. možnost pružné pracovní doby se nelišil od celkového podílu za všechny zaměstnankyně. Podobně je tomu i v případě možnosti vzít si alespoň jeden volna z rodinných důvodů (mimo dovolenou nebo speciální volno dle zákoníku práce). Podle získaných dat je v České republice, na rozdíl od Slovenské republiky, velmi rozšířený systém tzv. neplacené dovolené či v případě soukromých firem tzv. „sick leave". Ve Slovenské republice pouze 16,8 % zaměstnankyň ve věku 15-64 let uvedlo, že obecně mělo možnost úpravy pracovní doby za účelem vzít si alespoň jeden volna z rodinných důvodů, v České republice činil tento podíl 45,1 %.

Závěr

Pravidelnou péči o děti nebo starší osoby poskytuje třetina všech osob ve věku 15-64 let. Relativně nižší počet dětí je ovlivněn v prvé řadě poklesem porodnosti v druhé polovině devadesátých let a v prvním decenniu tohoto tisíciletí. Úhrnná plodnost žen dosahovala v letech 1996-2003 historicky nejnižších hodnot pod hranicí 1,2. Od roku 2004 se plodnost mírně zvyšovala, fertilita překročila hranici 1,2 a přiblížila se hranici 1,5 v posledních třech letech. Významným faktorem demografického vývoje je i skutečnost, že se prodlužuje doba vzdělávání, zvyšuje se věková hranice pro založení rodiny a rychle roste počet single domácností v mladém produktivním věku.

Jednoznačně převládá péče o děti ve věku do 15 let přímo v domácnostech, podstatně méně často respondenti pečují o seniory. Od roku 1995 se přitom zvýšila naděje dožití u žen o 4 roky, u mužů dokonce o 4,7 roku. Souběžně se stárnutím obyvatelstva však budou růst požadavky na poskytování pravidelné péče nejen ze strany blízkých osob a známých, ale zejména na profesionální sociální zařízení, pečovatelskou službu a specializovaná zdravotnická zařízení.

Projevuje se zřejmá mezigenerační vazba mezi respondenty v mladším a středním produktivním věku 30-49 let a jejich dětmi. Zároveň péči o starší osoby zabezpečují převážně respondenti, kteří již dosáhli padesáti let.

Nejdůležitější roli ve sladění pracovního a rodinného života hraje věk nejmladšího dítěte. I na začátku nového tisíciletí převažuje tradiční rozdělení rolí rodičů s nejmladším dítětem do jejich tří let věku, kdy otec pracuje a matka je v domácnosti. Po skončení rodičovské dovolené jednoznačně převažuje model plné zaměstnanosti v rodině. Celé období 2006 až 2010 je charakteristické nízkým podílem částečných úvazků, zvláště matky nevyužívají kombinace péče o dítě v domácnosti a zaměstnání na částečný úvazek. Neexistence částečné rodičovské dovolené (kombinace rodičovské dovolené a částečného pracovního úvazku) či malé využívání částečných úvazků tím pádem neumožňuje flexibilnější rozdělení rolí partnerů v péči o děti do 6 let jejich věku.

Obecně v České republice zaměstnavatelé více než ve Slovenské republice, zvláště matkám s malými dětmi, umožňují vhodnější uspořádání práce. Přesto i v České republice je využití hlavně pružné pracovní doby relativně malé.

Sledovali jsme: