Povinný optimismus ideologie však musí nad ošklivou realitou vítězit, tak jako vítězil ve statistikách uhlí a ocele v dávném socialismu a končil ujištěním, že maso bude. Technokraty v Bruselu příčiny krize zajímat ani nemohou, ti zápasí o moc v mlze byrokratického „ptydepe“ a řídí se papírovými deklaracemi a smlouvami, prohlášením posledního sjezdu.
Za to staří matadoři a tvůrci eura, ti se umí vyjádřit. Otřesný příklad čiré demagogie poskytl Jean-Claude Trichet (LN 13. 7.), exšéf ECB (2003-2011), známý svou vírou v nerozbornou společnou měnu, za kterou dostal několik vyznamenání od svých politických kamarádů. To on podporoval masivní investice do španělské a irské úvěrové konjunktury bez ohledu na místní inflaci, šlo a princip jednotné úrokové míry a větší integraci Evropy. Když si Irští vládní ekonomové všimli svého přehřátého hospodářství a ptali se v Bruselu, co s tím, bylo jim řečeno, že mají státní rozpočet ve výborném stavu. Taky že měli. O irské šesti procentní nebo osmiprocentní inflaci ve Španělsku Trichet nechtěl nic vědět. A dodnes považuje společnou měnu za řešení deflačních a inflačních cyklů – čili za automatickou fiskální disciplinu, ačkoli opak je pravdou. Euro cykly jednotnou úrokovou mírou posiluje.
V lidovkách tvrdí – euro výborné, zabránilo inflaci. Nezabránilo. Jen neplatil průměr eurozóny, jak se kdysi domníval.
Řízení eurozóny špatné. Jistě – ale i jeho zásluhou. „Neměli jsme bankovní unii.“ Neměli, nemáme a mít nebudeme. Vždyť stále slyšíme z Německa (zvláště teď před volbami a na pokraji recese), že sdílení dluhů nepadá v úvahu. „Firmy si v měnové unii mají hlídat svou konkurenceschopnost,“ tvrdí. Jak asi, s negativními úroky a růstem platů? „A jak dnes (ekonomické) otřesy vyrovnává stěhování za prací…a trh práce začíná konečně fungovat.“ Opravdu, když kvalifikovaní Španělé či Portugalci vezmou námezdní práci někde na severu jako mnozí Ukrajinci u nás? Copak společný trh babylónských národů může někdo srovnávat s národem americkým? Jen výjimeční lidé se prosadí v emigraci – a proto se stěhují převážně ubozí gastarbeitři. „Francie nemá deficit platební bilance, protože má euro.“ Francie má deficit platební bilance, ale v eurozóně, tak jako měla jinou inflaci než Německo.
Hlavní je vylhat se z osobní zodpovědnosti za tragickou situaci. Co na to řekne těch dnešních 20 milionů převážně mladých nezaměstnaných? Budou za pár let taky ještě zachraňovat euro?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alexander Tomský
