Anežka Hrůzová: Petr Kramný odsouzen bez důkazů. Kdo z nás je na řadě?

Vrchní soud v Olomouci potvrdil 28 letý trest za dvojnásobnou vraždu Petru Kramnému, jehož manželka a dcera zemřely za dosud nevyjasněných okolností na dovolené v Egyptě. Kromě toho má zaplatit pozůstalým takřka dva milióny korun.

Tento verdikt je skandální, krutý a šílený. Je stejně jako předchozí rozsudek postaven na domněnkách, které nejsou důkazy. Jiný je v tom, že odvolací soud už věděl - na rozdíl od předchozího - o existenci dvou klíčových fotografií, z nichž jedna je neprůkazná a druhá její počítačově upravená kopie.

Petr Kramný je podle zákulisních informací v tak špatném psychickém stavu, že by pro něj rozsudek mohl znamenat trest smrti

Případ Kramný, vzhledem k obrovské mediální pozornosti, jež mu byla věnována, má zásadní důsledek. Je dosud neviditelnější ukázkou zvůle státní moci nad obyčejným člověkem. Nejde tady o vyřizování politických účtů, jako v řadě kauz, které právě probíhají. A přece i v tomto případě jde od A až do Z o vykonstruovaný proces, na jehož počátku stála bulvární objednávka médií.

Válka soudních znalců

Obludně zmanipulovaná kauza by se - v dokonalém světě - musela stát rozbuškou k čistkám v policejních a soudních strukturách. K rozmetání soudního systému, který není postavený na alibi obžalovaného, ale na alibi soudce – tedy na jím objednaném stanovisku údajně „nezávislých“ soudních znalců, jimiž soud „přikryje“ jakýkoliv rozsudek.

Klíčový důkaz, tedy snímky srdeční tkáně obou zemřelých žen, vyplavaly na povrch několik týdnů před jednáním Vrchního soudu jako vedlejší produkt války soudních znalců. A rázem se z klíčového důkazu stal klíčový problém. Tím, že unikly na veřejnost, mohl se každý na vlastní oči přesvědčit, že snímek srdeční tkáně dcery byl pouze pootočenou zvětšeninou snímku srdeční tkáně její matky. Čtenáři možná ani netušili, o jak podstatný důkaz jde - a přesto právě na nich byla (v důkazní nouzi) postavena absurdní verze vraždy obou žen elektrickým proudem.

Soud nižší instance sice rovněž měl tyto snímky k dispozici - ale nezabýval se jimi. Záhada jejich podobnosti nazaujala ani "vševědoucí" soudní znalce, kteří také na jejich základech vypracovávali své "hrdelní" posudky. Až na jednoho: Radka Matlacha, který byl nejdůslednějším zastáncem teorie, že "Pravdu se nikdy nedozvíme, ale takhle se to stát nemohlo." Matlach byl po svém posudku vláčen médii jako diletant, vysmíván kolegy... až, zatlačen ke zdi, vytáhl trumf v podobě záhadně podobných fotografií.

Ze snímku srdeční tkáně matky, který je dejme tomu pravý (ale kdo ví) nemohl žádný znalec mimo veškerou pochybnost určit, co bylo příčinou smrti. To prostě nebylo možné – a proto se také závěry znalců zásadně lišily, včetně těch, kteří měli možnost prozkoumat „originální“ tkáň. Soud si však vybral tu verzi, která byla stejně málo pravděpodobná jako všechny ostatní, ale hodila se do medii nadiktovaného a veřejností proto přijatého obrazu: Obžalovaný je monstrum, které je třeba "zlikvidovat. Pro soud už nebyla otázka ZDA vraždil, ale pouze JAK.

Zfalšované důkazy

Prokazatelnou manipulaci s důkazy a rozpory ve znaleckých posudcích soud ignoroval: Tím dal zelenou všem případům, v nichž se beztrestně upraví důkazní materiály tak, jak se to hodí. Jinými slovy: Dnes je to Kramný, zítra kdokoli. Což otevírá otázku, kolikrát se něco podobného (bez mediálního zájmu) stalo už v minulosti a dává zapravdu mnoha expertům, kteří tvrdí, že jde o zcela běžnou praxi justičních zločinů. Rozdíl byl pouze v tom, že nyní, pod reflektory bulvárních médií (vydělala na kauze stamilióny), jsme spatřili anatomii této strašlivé státní mašinérie.

Pokud setřeme nános bulvárních spekulací a opomineme nedůstojné divadlo se soudně - znaleckými posudky, vynoří se jasný vzkaz: Naše osudy jsou pouhou hříčkou v rukách totalitní státní moci, která hraje podle not mediální propagandy. Z hledání spravedlnosti se stala fraška.

Potvrdil to nyní i Vrchní soud. Vše podřídil tomu, aby potvrdil groteskní rozsudek nižší instance, jehož základním prvkem byl zřetelně podjatý postoj soudkyně Gilové a ponižující přístup soudu a médií k obžalovanému – tedy v té chvíli ještě nevinnému (in dubio pro reo).

Zákulisní intriky

Podle zákulisních informací však ještě den před potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu mnohé nasvědčovalo tomu, že odvolací instance "děravý" případ vrátí, a umožní tak - na druhý pokus - dát šanci právu Petra Kramného na spravedlivý proces.

U Vrchního soudu se totiž den předtím odehrálo malé drama, které zůstalo zcela mimo pozornost médií, ale které podstatu případu žalostně vystihuje a ilustruje. Kramného obhájkyně Jana Rejžková nejprve vyzvala předsedu senátu Čepka, aby se soud zabýval (mimo jiné) tím, že klíčový důkaz je pravděpodobně falzifikát.

Zdá se to být jako formalita, vždyť přezkoumání podezřelých fotografií by měl z vlastní iniciativy nařídit předseda senátu sám, bez vyzvání, je přece nezávislý - a tady jde o novou, zásadní skutečnost hovořící ve prospěch obviněného.

A navíc – světe div se – o přezkum snímků požádala nejen obhájkyně, ale i protistrana, tedy státní žalobkyně Večeřová. Jde o zcela ojedinělý přístup, kdy žalobce žádá o přezkum důkazu, který je klíčový pro obhajobu. Předseda senátu, zírající na zfalšované fotografie, nakonec odročil jednání pod tíhou těchto skutečností o den.

Co se stalo od tohoto okamžiku (soud byl jediný, koho nezajímal výsledek přezkumu klíčového důkazu) do chvíle vynesení rozsudku následujícího dopoledne, zůstává zahaleno v mlhách dohadů a spekulací. Nejspíš šlo o cosi jako "Jestli to zpochybníš, budou se v tom šťourat a všechno začne nanovo". Výsledkem bylo potvrzení Kramného viny - bez jediného důkazu, pouze z titulu jakéhosi chuchvalce spekulací a dojmů, vznešeně nazvaných "ucelený řetězec". Všechna procesní pochybení první instance (formální a faktická), tedy soudkyně Gilové, zjevná i jen průměrně zasvěcenému "amatérovi", odvolací soud odmítl posuzovat.

Oběť "okurkové sezóny"

Klíčový důkazní materiál (vzorky srdečních tkání obou zemřelých žen) nicméně stále existuje - a zůstává tak jako potenciální důkaz "justičního zločinu" nadále hrozbou. Už během procesu byl pro Kramného obhajobu obrovský problém se k nim dostat, státní aparát jí to nechtěl umožnit - až po velkých obstrukcích a jen na pár minut. Nyní, po rozsudku, nic nebrání tomu, aby byly vzorky zničeny – a bude zajímavé sledovat, zda se tak opravdu stane. Až se obhájkyně Jana Rejžková odvolá k Nejvyššímu případně i k Ústavnímu soudu, důkazy (jak mnozí "zasvěcení" předpokládají) už nebudou existovat.

Rozsudek byl potvrzen, zavřela se voda. V tomto případě spíše smrdutá bažina. Na její hladině plavou dvě fotografie: Jedna neprůkazná a druhá velmi pravděpodobně zfalšovaná. A zmarněný život, na jehož mršině se dosud pasou média všech žánrů.

Nevíme, zda je Petr Kramný vinen či nevinen. Víme jen, že právě to měly hledat a nalézt soudy obou instancí - a oba v tom zjevně selhaly. Údržbář z Karviné jel s rodinou na dovolenou, která skončila pro jeho ženu a dceru tragicky. To je zhruba tak vše, co lze o tomto případu s jistotou tvrdit. Zbytek jsou spekulace, falešné hry a snaha státní moci zbavit se mediálně široce rozehrané kauzy v "okurkové sezóně".

"Hodí si to"?

Tenhle "bezvýznamný" dělník neměl žádné mocné nepřátele, jako mnozí z politických kauz, které nyní plní noviny. Měl jen tu smůlu, že z něj bulvární média udělala zrůdu, protože potřebovala zvýšit náklad či sledovanost - od níž se kromě jiného odvíjí příjmy z inzerce. Takhle prosté to je.

Petr Kramný je podle zákulisních informací v tak špatném psychickém stavu, že by pro něj rozsudek mohl znamenat trest smrti. Zatím ho prý stále ještě drží nad vodou naděje - byť již pohasínající.

Možná to vypadá jako ze špatného filmu, ale ještě jednu spekulaci je třeba zmínit: Co když Kramného v cele někdo oběsí? Podobných "sebevražd" známe přece mnoho. Splnila by se tak předpověď, kterou si prý na chodbě před soudní síní šuškali dva vysocí policejní důstojníci: „Vymklo se to. Nejlepší pro všechny by bylo, kdyby si to Kramný hodil.“

Doufejme, že se tak nestane – případ totiž ještě nekončí. I když ho v nadcházející "okurkové sezóně" bezpochyby přebije nějaký další. Podobný "vzrušující příběh", který zvýší náklady novin.

Jeho "hrdinou" může být kdokoli z nás.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele