Mám-li se vyjádřit k projevu ministra kultury Daniela Hermana na letošním Sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku, pak s velikým uznáním a obdivem.
Slzy v očích a potlesk ve stoje nesklízel jen tam. Bylo nás mnohem více těch, kteří na území bývalých Sudet prožili totalitu, železnou oponu, ponižování lidské důstojnosti, rozdělené rodiny, zpřetrhané rodinné i mezilidské vztahy a mnohé další, co s tím souviselo.
Pan ministr nazval věci pravým jménem na úrovni sobě vlastní, čili velmi kultivovaně. Lze například naprosto souhlasit s tím, že za zločin má být odsouzen jen konkrétní zločinec, nikoli část národa formou kolektivní viny.
Německo se se svou minulostí dokázalo vypořádat, a u nás mnohaleté smiřující aktivity celé řady lidí dobré vůle, zejména pak křesťanů, přinesly a přináší na lokální a regionální úrovni již dlouhodobě dobré plody ve vzájemném porozumění a přeshraniční spolupráci, která je pro naši zemi, naši společnost, ale i pro budování sjednocené Evropy velmi prospěšná.
Nemá-li se lidstvo sebezlikvidovat, musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí. A projev pana ministra Hermana k tomu významně přispěl.
„Váš projev pane ministře Hermane, na rozdíl od projevů Vašich odpůrců, vstoupil do dějin. Blahopřeji, a to nejen jménem svým!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
