Když skončila 2. světová válka, nebyla mezi vítězi příliš velká nálada na pomoc Německu. Tehdejší šéf americké diplomacie George Marshall přesto prohlásil cosi, co bylo v té době doslova nemyslitelné: že silné Německo znamená silnou Evropu.
S tímto přesvědčením se vydal proti proudu. Argumentoval v demokraty ovládaném Bílém domě a v republikány ovládaném Kongresu. Tvrdil, že poslat miliardy dolarů do Evropy, kde zahynulo mnoho Američanů, je dobrý nápad. Sešel se s představiteli vítězů, debatoval s Francouzi, kterým jeho představa naháněla hrůzu. Mluvil se sovětským diktátorem Stalinem, překvapilo ho, že báťušku nějaká obnova Německa vůbec nezajímá, spíš pomýšlí, co by si odtud odnesl.
Z Marshallova plánu se stal po letech symbol, podobně jako z Berlínské zdi nebo železné opony. Štědré řešení vešlo do dějin jako symbol velkorysosti vítěze. V případě oné zdi a opony šlo naopak o nízké instinkty dobyvatelů. Stalin vyvinul tlak na budoucí satelity, kterým chtěl vládnout. Právě dnes je smutné výročí, kdy Marshallův plán odmítlo někdejší Československo.
Aby to ale nevypadalo trapně, přišla tehdy Moskva s alternativou. Jmenovala se Molotovův plán – kdo si ho dnes pamatuje? Nesl jméno toho pána, co si pár let předtím rozdělil Polsko s Hitlerovým ministrem zahraničí Ribbentropem. Bylo to v časech velkého porozumění mezi nacisty a komunisty. Jméno Molotova vešlo ale do dějin především v termínu „Molotovův koktejl“, což pochází pro změnu z doby, kdy Moskva napadla Finsko a Molotov hlásal do světa, že tam poslal jenom jídlo pro hladové Finy. Nevděční Finové házeli na okupanty pamlsky v podobě zápalných lahví.
Molotov a Marshall byly naprosto protichůdné osobnosti. Stalinův pobočník trpěl – stejně jako jeho šéf – přímo patologickou nedůvěřivostí. Všude viděl nepřítele. Naproti tomu pozdější nositel Nobelovy ceny George Marshall byl člověk otevřený, přátelský a realistický. Skutečný gentleman.
V roce 1947 si Československo pod tlakem patologických osob vybralo horší cestu. Zaplatili jsme za to obrovskou cenu, protože onen Molotovův plán byl vlastně jenom návnadou, vedoucí do pasti. A nepřímo jsme potvrdili, že jít proti proudu sice není jednoduchá věc, ale nechat se unášet proudem může být nakonec mnohem složitější, mnohem dražší a mnohem víc nebezpečné.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
