V posledních dnech mne pronásleduje jeden tíživý sen. Zdá se mi, že někdo ze Správy Pražského hradu opomenul zaplatit za odvoz popelnic a z ničeho nic, ze dne na den, jsme se dozvěděli, že Hrad i katedrála jsou v exekuci a že o ně asi přijdeme.
Nevím, co by se vlastně stalo, kdyby se takový podivný sen stal skutečností. Přišel by Hrad či katedrála do konkurzu? A co nový vlastník, který by je vydražil? Co když, třeba i pomocí v této zemi obvyklých kouzel, dosáhne vystavení vývozního povolení?
Ten sen se mi jistě zdál pod dojmem událostí z poslední doby, kdy byl soudem exekučně zablokován majetek Prahy, tedy kromě jiného i Karlův most. Na takové absurdnosti nelze už reagovat jinak než zlehčením v humorné nadsázce. Na žertovném Twitteru ministra zahraničí Karla Schwarzenberga jsem přečetl výrok: „Hm, koupím si asi Karlův most. Ani ho nebude třeba přejmenovávat.“
Všichni sice cítíme, že je to absurdní, ale zároveň nebezpečné. Připadá mi to, jako by dravci v bílých límečcích jen čekali na své oběti. Přestože už se před časem ministr spravedlnosti pomocí nového zákona snažil zkrotit případná nebezpečí, ukazuje se, že potíž není v zákonu, ale v lidech. V těch, kteří jej bezostyšně zneužívají k vlastnímu obohacování. Exekuční vymáhání dluhů přece musí být přiměřené. Není možné a spravedlivé dluhy neplatit, ale stejně tak je nespravedlivé, aby za dluh několika stokorun přišel dlužník nakonec o majetek statisícový.
Jsem přesvědčen, že smyslem exekucí je přinutit neplatiče zaplatit dluh a ne jej zničit. Proto se přimlouvám, aby odborníci znovu zvážili možnosti a nástroje, které svěřili do rukou několika desítkám lidí, z nichž mnozí tyto možnosti zneužívají. Stejně tak ovšem je spravedlivé připomenout, že lidé by měli dodržovat zákony a nesnažit se ušetřit pochybným způsobem pár desítek korun za jízdenku. Podobně pak nemohou být lhostejní k výzvám na zaplacení pokuty.
Nedávno jsme v našem breviáři, tedy modlitební knize, ze které se několikrát denně modlíme, četli připomínku jednoho biblického textu. Bible sama ve Starém zákonu nařizuje, že má-li věřitel od dlužníka jako zástavu dluhu jeho plášť, je povinen mu ho před západem slunce vrátit. Nelze zneužívat tíživé osobní situace k ponížení druhého. Nelze mu zabavit ty nejzákladnější prostředky.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
