Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, jsou tu Velikonoce, významné křesťanské svátky, které provází řada folklorních a prastarých zvyk. V církevní tradici je to velká noc, na kterou se připravujeme nejen 40denním postním obdobím, ale bezprostředně i bohoslužbou na Zelený čtvrtek, kdy si připomínáme poslední večeři Ježíše s učedníky.
Následuje Velký pátek, den Ježíšova umučení a Velikonoce pak vrcholí Bílou sobotou, tedy vzkříšením. To je noční bdění, vigilie, která ukazuje skutečný význam Ježíšovy oběti, velikost jeho lásky, protože on svůj život položil za spásu nás všech.
Uprostřed všech těch slavností, rituálů a obřadů, které jsou plné symboliky jako žehnání ohně, svěcené vody, zapalování velikonoční svíce a šíření jejího světla dál, bych rád upozornil na jednu zvláštnost, kterou si možná málo uvědomujeme.
Když se církev 40 dní připravuje na Velikonoce v postní době, nezpívá se o nedělích chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu. Ten zazní až o velikonoční vigilii jako jásavé oznámení Ježíšova zmrtvýchvstání. Na Zelený čtvrtek podle tradice odlétají zvony do Říma a používáme jen dřevěné hrkačky místo zvonění, které také s plnou vervou zazní až o vigilii.
V tu nejdůležitější chvíli, od Velkého pátku do sobotní vigilie, se po celém světě neslouží mše svatá. Jako by v té chvíli byla slova navíc. Je tu veliké mlčení, očekávání. Bez chvalozpěvu, za mlčení zvonů i celé církve se soustředíme jen na modlitby, na rozjímání o tom, který nás tolik miloval, že za nás položil svůj život.
V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se umění naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.
Komentář zazněl v pořadu Glosa Dominika Duky | Stanice: ČRo Radiožurnál
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
