V souladu s tímto záměrem a dále jdoucími řádky neatakuji ani dřívější zajímavé akvizice a alchymistické praktiky ČEZu na Balkáně, ba ani překvapivé režijní tahy premiéra před nedávným summitem akcionářů. Ministerstvo financí řízené z pozic ANO přestalo v tomto intervalu být garantem této polostátní firmy. Prý se jednalo jen o výši dividendy za akcii. Kdo ví, nepoví.
Zvolte nás, jinak bude zle
Dojde prý (po volbách) k omezování sociálních služeb, ale nejen to. I ta pětistovka, kterou nám důchodcům slíbili, je už dávno zvýšenými cenami de/valorizována. Co bude po volbách do Poslanecké sněmovny? Podle některých občanů (asi chroničtí nespokojenci) dojde ke všeobecnému zdražování. Má se to týkat elektřiny, plynu, pečiva, brambor, zeleniny, másla, sýrů, vajec, ovoce a dalších položek. Namísto kvalitního a dostupného medu v obchodech, budou téci jen medové řeči politiků z obrazovek televizorů. Důchodci budou stále znovu a znovu doplácet na „úspěšnost Nečasovy a v přímém pokračování i Sobotkovy vlády“. Korunka ke korunce, důchodci jsou (svým počtem) zlatá trojská unce. Právě proto se nesmí účelně organizovat. Předseda Rady seniorů pan Pernes velice dobře ví, co a jak, ale chce se udržet na výsluní. Údajně je těžkou olověnou poklicí na hrnci seniorské beznaděje.
Na zvýšení důchodů nejsou údajně ve státní kase peníze. Na druhé straně, podle jistého senátora, odtéká každoročně směrem k nestátním neziskovým organizacím celých 16 miliard. Kolik takových peněž už bylo proPánkováno?
Metoda hlavního článku včera
Přesně si už nevzpomínám, kdy jsem poprvé zaslechl termín metoda hlavního článku, typoval bych to na sedmdesátá léta 20. století. Každopádně to bylo v Ostravě-Kunčicích v Nové huti KG, která coby významný metalurgický podnik, patřila k vlajkovým lodím českého průmyslu. To by mohl dosvědčit i dlouholetý generální ředitel Generálního ředitelství hutnictví železa soudruh Dlouhý, otec Vladimíra Dlouhého manažera „dynamizace“ čs. průmyslu po sestupné křivce.
V Belgii vystudovaný prognostik Vladimír Dlouhý, který chtěl svého času „neprosperující“ NHKG prodat za korunu mi rozumí, a na ostatních mi tolik nesejde. Už dlouho mě však ve snech pronásleduje promarněná šance, že jsem nebyl na místě, kde to řekl (a jistě myslel americky vážně). Takže jsem nemohl sáhnout do portmonky, vytáhnout pětikorunu a s gestem imperátora mu ji podat se slovy: „Ber, Vladimíre, pokud dávám!“
V procesech transformace (likvidace) ostravského těžkého průmyslu a „jistot“ odchodného se vyznamenal sociální demokrat Vladimír Špidla. Když k tomu přidáme opoziční smlouvu ČSSD – ODS a vstupní podmínky pro přijetí do EU, tak spolu s dramatickými regulacemi a ústupky v zemědělství – máme jasno, proč nejsme schopni konkurence na vyspělých potravinářských trzích. Proč jsme nešli cestou Francie nebo Polska, o tom nikdo nahlas nehovoří. Francouzi dokonce kvůli dotacím z EU vytvářeli regiony ze zámořských ostrovů. Poláci své vývozy dotují a tak likvidují konkurenci ve svém okolí.
Metoda hlavního článku dnes
Stránky celostátního tisku a čtecí pásky v ČT (i politici bez bázně, bez praxe a selského rozumu) se zalykají rozhořčením nad neslýchaným tunelem. Není to ale ix-miliardová úlivka do kapes Kolibříků (tunel Blanka) a jiných finančních experimentátorů, ale 50 milionová dotace pro Čapí hnízdo.
Je však třeba, nikoli jen mimoděk, uvést, že deník Právo nabízí svým čtenářům hodnověrné informace. Jako například v sobotu 27. května letošního roku (str. 4). Článek Vláda má vyvodit závěry ze šlendriánu při stavbě D 47.
Vláda by měla stanovit konkrétní odpovědnost organizací, firem i osob za škody, které vznikly státu při stavbě ostravské dálnice D 47, později začleněné do D 1. (…)
Vady vznikly zejména na devítikilometrovém úseku D 47 u Ostravy, kde se brzy po jeho uvedení do provozu v roce 2008 zvlnila vozovka. Nyní vypustím pár odstavců a nechám hovořit jednoho poslance: „Stavba D 47 byla neuvěřitelný šlendrián, který se podařilo v ČR realizovat,“ uvedl Ludvík Hovorka (KDU-ČSL). Podle něj musel někdo z Ředitelství silnic a dálnic, kdo vykonával stavební dozor, vědět jako jsou termíny promlčení nároků na škody.
Z dřívějška je známo, že zde došlo ke škodě v rozmezí od 3 do 3,5 miliardy. Pravda, exministr financí Sobotka, pod dojmem „Bakalovsky zdařilé“ privatizace OKD, může nad tím mávnout rukou, nicméně není to zase úplně málo a odpovídá to právě jednomu jednoročnímu zvýšení důchodů.
Když už referujeme o OKD, tak téhož dne, na téže stránce, v témže deníku byl zveřejněn článek Soud se po roce dočkal posudku v kauze OKD. Zkrátím to, čas je drahý a čtení unavuje. V jednom odstavci se praví. „Vláda nakonec prodala své akcie za 4,1 miliardy, nicméně i tak, podle státního zástupce, stát přišel o více než 5,7 miliardy korun.“
Nevím, zda se státní zástupce při odhadu nedržel příliš nízko. Nejsem finanční expert, takže se spoléhám na informace zasvěcených. Pokud se nemýlím tak Andrej Babiš tento „únik financí“ nedávno veřejně ohodnotil částkou 100 miliard, a slovenský investiční podnikatel Pavol Krúpa dokonce na 120 miliard.
Nejspíše ani nejsou k dispozici (v rámci prevence aktérů) přímé důkazy, scházejí také hodnověrné analýzy, zejména pak (jen podle sociopatů) i tolik důležitá politická vůle. Takže tvrdá fakta se můžeme (případně) dozvědět při narozeninách významných politiků, při oslavách výročí založení prioritních advokátních kanceláří nebo třeba na dovolených v Toskánsku na horních palubách lodí odrazivších od břehu.
Ale dost možná právě my obyčejní zůstaneme zase na břehu, ale ani tak netřeba zoufat, muž na skútru s vousem exministra průmyslu (ČSSD) nás zaveze na hotel nebo na promenádu a přidá čerstvou pizzu z prostředků Lidového domu a možná i nějakou košilatou historku z dob Paroubkovy mise.
Proč Sobotka kulhá na všechny čtyři?
Zaprvé. Je údajně polapen do klientelistických vazeb jisté významné právní kanceláře v Praze;
Zadruhé. Jeho nápadně angažovaný vztah k OKD, nyní k ČEZu, a vztažně razantní jednání, na vládě, z něho činí velmi zajímavou figuru naší politiky;
Zatřetí. Není osobnost, nemá vlastnosti politického a společenského lídra, a to i kdyby se celý nechal potetovat od Maorů, včetně frantíka, a hrál rugby na mezinárodní úrovni;
Za čtvrté. Nikdy nenastolil otázku nepromlčitelnosti majetkových (zlo)činů, ke kterým došlo při privatizacích po roce 1989 a později u církevních restitucí.
V dodatku si řekněme, že o nepromlčitelnosti činů při privatizaci referovaly třeba i Parlamentní listy dne 3. prosince 2016.
Nespokojenost lidí se stavem politiky a hospodářství v České republice má různé formy. Je velmi poučné číst různé chaty k zásadním tématům.
Jen tak z halfvoleje
Nedávno jsem hovořil se sousedkou. Kapky do očí, které stály nedávno 120 korun, nyní stojí 285 korun. A tak přemýšlím, zda i ona nepatří k chronickým nespokojencům, kteří hatí naši zářnou budoucnost v rámci Evropské unie. Ale vím jak na to. Opatřím si klíč od vedlejšího vchodu, ať dotyčnou nemusím potkávat. Uliční výbory již neexistují, ale technické prostředky našeho sledování je přebohatě nahradily.
Nechci tu skvělou paní z ničeho podezřívat, ale, co když před volbami chtěla vidět jasně! To by také nemusela volit ČSSD? Nechci se s ní svézt… Ale abych jen nehanil. Minulý týden mi v Luhačovicích jeden muž řekl: „Sobotka nepotřebuje oslí můstky, umí překročit strouhy sám a bez nápovědy.“ A tak jsem se vlastně derivátem z našeho rozhovoru dozvěděl, co je tento politik v podstatě zač.
František Kuba
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
