Podle mne nestačí radit lidem kteří mají peníze, aby je investovali do komodit (pole, lesy), což by jim umožnilo krizi formou samozásobení a případné směny svých přebytků za jiné k životu důležité (zlato to prý není) snadněji překonat. Jsou to totiž rady, které ve svém důsledku jen vystraší ty, kteří na podobnou přípravu nemají prostředky. To se může projevit jejich ještě větší ochotou ohnout v zájmu udržení si pracovní pozice hřbet, když si jejich zaměstnavatelé budou chtít na jejich účet připravit lepší ekonomickou pozici. Například právě pro nákup komodit, které podle rad ekonomů mohou důsledky krize zmírnit.

 

Proč si to myslím? Podle mne by se diskuse na toto téma měla odvíjet z jiného konce. Nestačí jen tak mezi řečí říct, že další krize přinese negativní sociální jevy. Naopak, každá ekonomická analýza či odborná předpověď jak krize bude probíhat, musí začít varováním bohatých a politiků, že se negativní sociální jevy mohou projevit tak, že jim a jejich rodinám budou v době krize hrozit fyzické útoky vůči nim samotným a jejich majetku. Jenom toto přednostní nalití čistého vína, které v historii (Dr. Guillotin nebyl komunista) lidstva bohatí a mocní museli, když varování nedbali, nejednou vypít do dna, aby jim následně zhořklo, může krizi oddálit či zmírnit.

 

Jenom pořádný strach z toho, že bohatým a mocným nikdy nerostl strom do nebe, může změnit vzorec jejich ekonomického chování. Myslím tím legislativní (sebezáchovnou) ochotu se více dělit, neboť ne lenost nezaměstnaných, nemocní a důchodci, ale ekonomická sebestřednost (nenažranost) je příčinou současné vážné ekonomické situace. Paradoxně neochota se dělit ukazuje, jak zbytečný byl Ústav pro studium totalitních režimů, když bohaté a mocné jeho výsledky nepřivedly k rozumu. Možná proto, že se na objednávku soustředil jen na zdůrazňování následků (převýchova voličů) místo zdůrazňování příčiny (převýchova bohatých a mocných).