Existují lidé, kteří například považují přísné finanční kontroly ke kontrole jejich poctivosti ze strany státu za nelidskou politiku, stejně jako solidární daňové zatížení, neboť prý trestá úspěšné a otravuje slušné lidi. Pak jsou tací, kteří by naopak chtěli, aby se lidská politika projevila plošnou přísností ze strany státu a aby se úspěšní větším procentuálním zdaněním přihlásili k principu mezilidské solidarity. Na základě tohoto poznání usuzuji, že hranice, co je či není "lidská politika", stanovuje tloušťka peněženky každého z nás. Proto zůstávám pesimistou, na jehož slova, že nás současná "lidská politika", tak jak jí vnímají aktuální vítězné politické strany, přesněji řečeno ti(kmotři), kteří je z pozadí a obklopeni luxusem řídí, nedostane na pokojnou cestu řešitelných společenských problémů. "Lidská politika" z úst sytých co hladovým nevěří, je dnes jen chytlavý přívlastek, kterému se lidově říká plácnutí do vody. Bohužel, voliči těm co ji slibují, a nejen u nás, skočili na špek, který nás, jako už mnohokrát v historii lidstva, žene do války. Příčina spočívá ve skutečném překladu politického slibu "lidská politika". Je to stále rostoucí nenažranost mocných. Před dvaceti roky, což lze dohledat, bral manažér západní firmy maximálně třinácti násobek mzdy nejhůře placeného zaměstnance. Dnešní realita je taková, že je naprosto běžné, že je tento rozdíl i stonásobný.
Ne, nejsem komunista, ani patologický závistivec. Pouze si myslím, že sociální smír, potažmo mír, nelze zajistit tím, že bohatí budou bohatnout a chudí chudnout. A už vůbec ne tím, že si budeme volit do vedení státu lidi, kteří se na principu nenažranosti na těch dole napakovali. Starého psa totiž novým kouskům nenaučíš.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
