Vyčítá se mu sice pomalá, respektive chaotická digitalizace dokumentů, ale Hermanovi stoupenci jsou přesvědčeni, že ve skutečnosti radním vadí jeho antikomunismus. Radní naopak mezi řádky naznačují, že se Ústav pro studium totalitních režimů netěší valné pověsti mezi historiky a je-li tomu tak, nebude to kvůli nešikovnosti při práci s kopírkami a skenery.  

 

Ústavu pro studium totalitních režimů dala vzniknout Topolánkova vláda zákonem, ve kterém je politiky stanoveno, jak mají historici vykládat minulost. Pokud ovšem historici akceptují politickou objednávku, berou na sebe riziko, že když se politici u kormidla vymění, změní se i instrukce, jak vykládat minulost. Politici se sice zleva i zprava dušují, že chtějí historiky nezávislé a svobodné, jenomže si pod tím představují, že jim historici nezávisle a svobodně půjdou na ruku. To je mimochodem typické pro totalitní režimy, ve kterých historik slouží svému politickému patronovi, chlebodárci, nikoli historické pravdě. Kruh se tedy uzavírá, a historici jsou na dobré cestě předmět svého výzkumu okusit na vlastní kůži.  

 

Ústav pro studium totalitních režimů zřídili politici, kteří neměli kuráž nechat totalitní praktiky minulého režimu vyšetřovat a soudit. Silná slova o minulé totalitě jsou spíše pokusem o alibi než službou veřejnosti. Najímat za veřejné peníze historiky, aby na politickou objednávku ilustrovali ideologická dogmata, není dobrá cesta, jak poznat minulost a jak se z poznaného poučit.