Ivan Poledník: Papež František na to jde po bolševicku

Vaše Svatosti,

dovolte prosím, aby náš Pandémonický klub vyjádřil upřímný obdiv nad postupem Vašeho pontifikátu. Nedoufali jsme, že se Vám podaří uskutečnit tak mnoho za tak krátkou dobu. Při výkonu svého úřadu spoléháte na překvapení a spontánnost, a tomu náš klub může jedině tleskat.

Členům klubu se nauka katolické církve vždy jevila poněkud přetížená tradicí a příliš zaujatá důsledností. Když Vaše Svatost odhodila zábrany stranou a začala bez obav a bez přemýšlení hovořit od srdce, zahájila tím novou éru vztahů mezi Svatým stolcem a naší stejně ctihodnou organizací.

Po „Radosti ze sexu“ svěcení žen na jáhenky! Vývoj jde skutečně kupředu mílovými kroky.

Výbor našeho klubu mě požádal, abych Vám na znamení našeho uznání nabídl doživotní členství. Pokud tuto nabídku laskavě přijmete, rezervujeme Vám v našem kuřáckém salónku exkluzivní místo hned u ohně. Jsem si jist, že se tam budete cítit dokonale jako doma.

Jeremiáš Huntingdon Zmarchrob, KCMG
Předseda, Pandémonický klub, 666, Pall Mall, Londýn, SW1Y 5EP

Je to vážné

Není pochyb, že skutečně jde do tuhého. Vždy, když se zdá, že papež František (vl. jm. Jorge Bergoglio) nemůže již více Církvi a tím i celé naší civilizaci uškodit, dokáže nás se svou šokující přímočarostí obratem přesvědčit o opaku.

Katolíkovi se říká s těžkým srdcem, že protikřesťanským silám nešel tímto způsobem vstříc žádný nejvyšší pontifik za posledních několik století. A pokud byl vůbec nějaký srovnatelný předtím, alespoň ke své zkázonosné misi neměl tak účinné nástroje (zejména média), které celou destrukci spustí dříve, než se stačí zformovat účinná opozice.

Není snad promluvy, rozhovoru, symbolického gesta či oficiálně vydaného dokumentu (naposledy například Amoris Laetitia), kde by nedošlo k nějakému závažnému přešlapu, či přímo skandálu. Likvidace všeho katolického, všeho tradičního a přirozeného jako by bylo hlavní a jedinou úlohou současného pontifikátu, příznačně provázeného bezbřehým podbízením se tomuto světu.

Všímají si toho již nejen odborníci, ale i prostí věřící. Pro ně je současná situace natolik znepokojivá, matoucí až neuvěřitelná, že – ač doposud k tradici vlivem modernistické propagandy nedůvěřiví až nevraživí – mnohdy utíkají ke zbývajícím ostrůvkům tradice v Církvi, v nichž po desetiletích liberálních excesů pomaličku poznávají skutečnou podobu a hloubku křesťanské víry, tradiční mši a spoustu dalších úchvatných a překvapivých souvislostí.

Všechno zlé je k něčemu dobré

V tomto smyslu lze naopak o Františkovi (s jistou dávkou sarkasmu) mluvit jako o apoštolovi tradice. Ne, že by jeho předchůdci nebyli modernisté s nemalou spoluzodpovědností za úpadek Církve (od II. vatikánského koncilu velmi strmého). Dařilo se jim však mnohé maskovat. Nešli na to zkrátka po bolševicku – na rozdíl od Františka. Těžko říci, co je tedy vlastně horší.

Věnujeme se (s bolestí) tomuto tématu v Protiproudu již dlouho. Útočí na nás proto v ateistických médiích od víry odpadlí propagandisté typu Tomáše Halíka (ten se svojí nadutostí zesměšnil již takřka před všemi) či „profesora“ Putny (sám sebe označuje za "katolickou buznu", což není zcela přesné - katolíkem není již dávno; důvodně mu profesůru odmítl předat i prezident Zeman), Jana Jandourka (naposledy v Reflexu) a mnozí další.

Ozývají se také občas i někteří naši čtenáři. V obavách o osud Církve nám radí, abychom raději o papeži a jeho excesech nepsali – a nedávali tak nepřátelům Kristovým do rukou další zbraně. Jenže ono to je právě naopak. Obavy sdílíme – a proto o nich musíme alespoň na svobodných a nezávislých stránkách otevřeně mluvit. A nejsme sami.

Kritických rozborů současného pontifikátu od významných teologů i církevních hodnostářů jsou dnes k přečtení již celé stohy. Zvláště výmluvné a pro laické věřící srozumitelné jsou poznámky Antonia Socciho, známého italského žurnalisty a znalce církevních i vatikánských poměrů.

Antonio Socci: Riziko tragického rozkolu

K odpovědi na otázku, zda si současný papež počíná jako věřící katolík, nám mohou posloužit plody jeho působení podle výpovědí povolaných odborníků.

Prof. Robert Spaemann, velký přítel Ratzingerův, ve své reakci na papežovu exhortaci, odsuzuje Borgogliův autokratický systém. Klade Bergogliovi sarkastickou otázku: „Pokud se jedná o sexuální vztahy, které jsou v objektivním rozporu s řádem křesťanského života, rád bych slyšel od papeže, po jakém čase a za jakých okolností se toto objektivně hříšné jednání změní v jednání Bohu příjemné“.

Prof. Spaemann připomíná, že bludnou „situační etiku“, jakou prosazuje Bergoglio ve své exhortaci, odsoudil Jan Pavel II. jednoznačně v encyklice Veritatis splendor. Varuje před následky, jaké za sebou papežův postup zanechává:

Vzhledem k devastujícím účinkům Bergogliova pontifikátu „je nutno očekávat vzestup sekularizačního proudu a další pokles počtu kněží... Chaos byl povýšen na princip jedním škrtnutím pera. Jako papež by měl vědět, že svými kroky rozděluje církev a vede ji ke schizmatu. Toto schizma by se netýkalo periferie, ale zasáhlo by samotné srdce církve.“

Prof. Spaemann uzavírá: „Nyní tedy je každý jednotlivý kardinál, ale také každý biskup a kněz povolán, aby bránil v oblasti vlastní kompetence katolický svátostný řád a veřejně ho hlásal. Jestliže papež není ochoten provést nezbytné korektury, bude to záležitostí následujícího pontifikátu, aby oficiálně uvedl všechny věci na pravou míru.“

Tato situace připomínají případ papeže Honoria (VII. století), který byl za mnohem menší omyly a zmatky odsouzen III. ekumenickým koncilem v Konstantinopoli i svými nástupci.

Pohroma migrace

Jiný velmi odpovědný odborník Paul Collier, docent ekonomie a politiky na univerzitě v Oxfordu a především autor studie Exodus, vystoupil v Catholic Gerald proti Bergogliově migrační demagogii. Především vyložil, že rétorika otevřených bran nesmírně škodí především samotným trpícím státům, odkud odcházejí utečenci a emigranti, protože byli zbaveni zdrojů nejlepší energie a sil potřebných pro rekonstrukci země.

Collier upozorňuje, že evropské státy a především jejich elity nemají právo otevírat hranice milionům cizinců, obětovat tak zájmy chudých v samotné Evropě a zavdávat tak podněty k rasismu.

Ostatně hranice států nejsou žádný „morální zlořád“. Jsou to zákonné prostředky na ochranu pokojného života příslušného společenství.

Také ekonom a spisovatel Geminello Alvi upozorňuje, že Bergolio posílá svou zcela nerozvážnou imigrací katolicismus do likvidace. (Jezuité dělají ze sebe filantropy na cizí účet).

Antiliberální populista

Právě vyšlá studie historika Lorise Zanattiho o mezinárodních vztazích v Latinské Americe konstatuje, že „peronistické smýšlení“ Jorge Bergoglia je možno označit za „antiliberální populismus“.

Jeho ideologie opírající se o „pueblo“, chudý lid, jehož symbolem je mu migrant, který má být podle Bergogliovy fantazie romantickou nádobou všech ctností, na rozdíl od střední třídy, která operuje se satanovými denáry.

Bergogliova zjednodušená ideologie je samozřejmě plná rozporů. (Podle této vize by pak bylo zlem osvobozovat ctnostné chudé z chudoby.) Dovoluje mu obviňovat Západ z ekonomie, která podle něho zabíjí, zatímco proti násilným komunistickým režimům na Kubě, v Koreji a Číně nemá pražádné námitky.

Zcela mimo katolicismus

Flavio Guniberto docent filozofie na univerzitě v Perugii demaskuje Bergogliovu teologickou tvář. Argentinský papež živí falešnou víru, že „dědičný hřích“ je ekonomie. Františkovo „pueblo“ (lid), jak se sám vyjádřil, není logická kategorie, ale kategorie „mystická“. Jeho náboženství míří k tomu nahradit tak církev jakožto mystické Tělo Kristovo novou mystickou masou.

Zde je také vysvětlení, proč ve Svatém týdnu místo aby mluvil o utrpení Krista, věnuje se strádání migrantů. Místo oslavy a úcty k Eucharistii, před kterou nikdy nepoklekne, sklání se na Zelený čtvrtek, aby uctíval a líbal nohy migrantům, muslimům a hinduistům.

Bergoglio překrucuje evangelium a tím i křesťanství zcela podle svého a podle klíče New Age, na náboženství bez kříže Kristova.

Samozřejmě, že v elaborátu Amoris laetitia nemluví o milosti posvěcující jakožto nezbytné podmínce svatého přijímání. Vyznává jiné náboženství: teologii pauperismu. Hříchem není pro něho cizoložství, ateismus a pověry, ale používání plastických pohárků a znečišťování ovzduší.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele