Ivan Štern: O vzdělané nevzdělanosti

22.03.2014 19:50

Zní to naprosto nesmyslně, ale čím více toho víme, o to hlouběji můžeme propadnout do stavu nevzdělanosti. Zní to fakt nesmyslně! A čím nesmyslněji to zní, tím více má to tvrzení své opodstatnění. Nevěříte?

Ivan Štern: O vzdělané nevzdělanosti
Foto: Hans Štembera
Popisek: Knihovna, ilustrační foto

Jistý vídeňský profesor, zabývající se otázkou vzdělanosti tvrdí ve shodě s klasiky, že k pravému vzdělání se propracujeme jen za podmínky, kdy se vzdělání přizpůsobí naší osobitosti a umožní nám vnitřně si sebe uvědomit jako jedinečnou a svébytnou osobu, ocitnuvší se v určitých kulturních poměrech. Vzdělaným se stává tak člověk, který díky vzdělání pochopí sám sebe. A skrze sebe začne chápat i poměry, do nichž se narodil a v nichž je mu dáno žít.

Vlastní míru vzdělanosti naopak snižujeme úměrně tomu, jak se od této představy vzdalujeme, kdy se nám dostává vzdělání čím dál více standardizované, typizované, zejména pak účelově a užitkově pojímané.

Součástí vzdělání musí být bezpochyby i znalosti a dovednosti, jež máme následně možnost uplatnit prakticky a díky nimž se nám daří profesionálně se rozvíjet.

Je ale možné s takovou představou žít? Více než možné! Mezi námi jsou lidé, kteří tak v pohodě žijí celý svůj život. Pochvalují si, systematicky pracující na užitkově pojímaném poznání, jakou že to představují konkurenční výhodu na trhu práce. Jejich užitkový záběr je někdy tak rozsáhlý, že jsou s to přirovnat se k lidem renesančním, majíce za to, že základní charakteristikou Leonarda da Vinci bylo devět řemesel.

Je sice devět řemesel. Desátým vždy byla bída. Nejen bída materiální, ale i bída duchovní. Leonardo nebyl člověkem renesančním proto, že zvládl tolik dovedností, ale proto, že se, vzdělávaje se, pídil po podstatě lidství svého i svých bližních. Oněch devět řemesel mu bylo jen podpůrným poznáním, ne však poznáním rozhodujícím.

Můžeme do sebe vstřebat hromadu poznatků, kvantum dovedností. Přesto zůstaneme beznadějně nevzdělaní, jakmile poznání začneme pro sebe selektovat podle kritéria, zda je budeme, či nebudeme v praktickém životě potřebovat.

Dobrovolně se redukujeme na účelově vymezenou funkci a odřezáváme se od svého lidství. To je ten důvod, proč nemáme šanci se vzdělat, byť bychom třebas vědomostmi přetékali. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Mgr. Ondřej Kolář byl položen dotaz

návrat Ukrajinců

Je podle vás fér někoho nutit jít válčit, když nechce, a lze takové lidi vůbec nějak motivovat? Jestli někdo před válkou utekl, myslíte, že je něco, co ho přiměje jít válčit? Vždyť není nic cennějšího, než život. A jelikož se válka pro Ukrajinu nevyvíjí vůbec dobře, není třeba řešit, co bude Ukrajin...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.