Bible praví, že Abraham tak učinil v poslušnosti Hospodinova příkazu:
I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12, 1-3)
V Kennanu, ve kterém podle Bible byli Kenaanci a Perizejci, Hospodin Abrahamovi zemi přislíbil Abrahamovým potomkům: “Tuto zemi dám tvému potomstvu“ (Gn 12,7). Proto Abraham na tom místě postavil oltář, stejně jako oltáře na dalších místech, a vzýval Hospodinovo jméno. Po návratu z Egypta, kam se rodina uchýlila poté, co v zemi nastal hlad, se Abraham a Lot již jako zámožní mužové vrací zpět do země zaslíbené. Ta ale nevynášela dost na uživení stád a tak se od sebe oddělili. Abraham se usazuje v zemi kenaanské:
„Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“ Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář. (Gn 13, 14-18)
Abraham a jeho žena Sára byli již staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský. Přesto stařec má uvěřit tomu, co je neuvěřitelné: prý potomstva bude jako prachu země. Poslušný Abraham uvěřil, poté co se mu ve vidění dostává od Hospodina dalšího ujištění:
„Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ … „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“ Abram odvětil: „Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?“ I řekl mu: „Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě.“ Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl. Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. Tu Hospodin Abramovi řekl:„Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti.“ Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu, zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců, Chetejců, Perizejců a Refájců, Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců.“ (Gn 15, 5-21)
Bude to až v jeho osmdesáti šesti letech, kdy měl praotec spatřit svého prvorozeného syna, kterému dá jméno Izmael (to je Slyší Bůh). Nebude však synem ze zaslíbení, ale synem lidské svévole, jehož matkou se stane Sářina otrokyně Hagar. Ta ještě těhotná chce využít situace, přestává si své paní vážit a následně prchá před Sářiným ponižováním do stepi, kde k ní podle Bible takto promluvil Hospodinův posel:
„Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“ A dodal: „Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel. Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“ (Gn 16, 10-12)
V devětadevadesáti letech se pak Abrahamovi ukazuje Hospodin, aby s ním obnovil smlouvu ještě před tím, než se devadesátileté stařence Sáře a jejímu stoletému muži konečně narodí Hospodinem zaslíbený dědic, syn Izák:
„Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“ Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“ Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“ Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“ Proto Abraham Bohu řekl: „Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!“ Bůh však pravil: „A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Bude se smát). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou. A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký národ. Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase.“ Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho. Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil. Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo obřezáno. Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo obřezáno. Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den. Také všechna jeho čeleď, ať doma zrození či za stříbro od cizince koupení, byli obřezáni spolu s ním. (Gn 17, 1-27)
Matka pronárodů Sára umírá ve sto dvaceti sedmi letech, pochována v jeskyni naproti božišti Mamre u Chebronu, na konci pole v Makpele, které jako svůj první a jediný kus země Abraham koupil za čtyři sta šekelů stříbra do svého majetku. To se podle bible událo z vůle a úcty k hostu a služebníku lidu té země a v přítomnosti lidu té země, země Chetejců. Dědictví bylo znovu potvrzeno až o několik set let později během vůdcovství Jéšua (Jozue) bezprostředně po Mojžíšově smrti, při následném usazení v zemi zaslíbené po vysvobození z egyptského otroctví.
Po Sářině smrti bude mít Abraham ještě dalších šest synů. Dědictví po Abrahamovi přešlo na Sářina syna Izáka. Izákovo otcovské požehnání a dědictví pak přešlo na Jákoba, mladšího z dvojčat jediné Izákovy ženy Rebeky. Jákobovi Hospodin, Bůh Abrahamův a Izákův, dává jméno Israel. Podle líčení Bible mu s tím také dává zemi, kterou již předtím zaslíbil jeho otci a dědovi. Od dvanácti Israelových synů, vnuků Otce Israele Izáka (tj. od Rúbena, Šimeóna, Léviho, Judy, Isachara, Zabulóna, Josefa, Benjamína, Dana, Neftalího, Gáda, a Ašera), se pak dál odvíjí pohnutá historie jeho potomků až do dnešních dnů.
Není důležité, kdo mýtus o zbožném, pokorném a skromném Abrahamovi psal a v jaké míře se do něj promítají více či méně předpotopní filosofické a náboženské tradice, včetně staroindických. Dnes jako kdykoliv jindy, stejně všichni jen stále hledáme své místo pod sluncem a snažíme se ospravedlnit to, co jsme již napáchali i to, co hrozného ještě uděláme. Jakým utrpením budeme muset ještě každý z nás projít, než pochopíme …co vlastně pochopíme? Starozákonní dějiny židovského národa jsou fascinujícím čtením. Jsou také i naším vlastním zrcadlem a sondou do základů naší vlastní kultury. Společně jdeme od stejného počátku a směřujeme ke stejnému konci. Společně jsme tu jen na návštěvě a všichni jsme jen jako polní tráva. Jsme jen prach a v prach se obrátíme. Proč by tak vlastně mělo záležet na tom, co a jak na světě děláme a jaké to má důsledky zejména pro ostatní lidské bytosti a živé tvory? Jeden židovský myslitel, kterého oslovovali rabi, učil, že království boží nepřichází tak, abychom to vypozorovali ani tak, že hle je tu a ne tam, a hle je nebo bude tam a ne tu, ale že je mezi námi. Tady a teď, mezi námi a v nás, tam že ho máme hledat a tam že ho nalezneme. Státu Izrael je zítra 68 let. Přeji všem potomkům Israele, aby tloukli na dveře a bylo jim otevřeno, aby prosili a bylo jim dáno, aby hledali a nalezli. Yom Ha´atzmaut - Shalom uv’racha leYisrael!
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
