Tak to máme za sebou. Olympiáda v Riu skončila - ta "normální" i ta její "para" část. Když to shrneme: Byla to skvělá olympiáda. A nejen proto, že na ní měli sportovci z Ruska vstup zakázán.
Experti se shodují, že šlo "o nejteplejší olympiádu všech dob". Komunita LGBT nadšeně tleská a vyjadřuje naději, že na té příští v Tokiu 2020 bude ještě tepleji - a největší rezervy spatřuje mezi vzpěrači, boxery a především vozíčkáři, kteří sice z posledních sil sportují, ale trestuhodně zanedbávají svou sexuální orientaci, jejímž vrcholným orgánem je coming out.
Proslýchá se, že příští olympiáda všechno změní. Olympijský výbor chystá revoluci, zásadní změnu, která vstoupí do dějin a navždy přepíše olympijskou mapu.
Počet kruhů zůstane stejný (pět), to přinejmenším, ale - Olympijský výbor zruší ponižující dělení na muže a ženy, podobně jako v americké armádě, kde je jedno, kdo leští hlaveň a kdo počítá mrtvé. Obě pohlaví budou soutěžit společně, bok po boku, blok po bloku, pěkně v jednom pytli.
Ani žena, ani muž, ale na oválu včas
Průkopnici už máme. Caster Semenyaová, závodník z Jihoafrické republiky, zlatá olympijská medailistka na středních běžeckých tratích, je tak trochu žena a také tak trochu muž. Kdo tedy vlastně ovládá ovál? Záleží na úhlu pohledu - tedy podle čeho a hlavně kdy to měříte.
Ráno je Caster spíš muž, v poledne dozrává a v podvečer se stává spíše ženou - vzornou sportovkyní. Proto Caster nikdy nezávodí tam, kde se běží ráno. Vybírá si jen večerní závody a ví, že se kolem poledne musí oholit, aby bylo jasno.
Je třeba zmínit také německého sportovce, který pod jménem Dora Ratjenová v roce 1938 na mistrovství Evropy ve Vídni vytvořil nový ženský světový rekord ve skoku do výšky. Prý ho k tomu donutila organizace Hitlerjugend. To už se nesmí nikdy opakovat.
Kdo by si třeba třeba před 50 lety pomyslel, že budou ženy vzpírat, boxovat, nebo dokonce hrát fotbal, a to i skupinově? Že budou kopat do míče, dělat hlavičky, ťukes, španělské bago, tiki kaka, že budou jedna druhou vystavovat ofsajdu? Že pochopí, že při vhazování žádný ofsajd není? Že červená karta není módní trend, ale výzva k opuštění hřště? Že není důležité, jaké má brankář vlasy, nebo že mu spona (ne)ladí k ponožkám?
Ještě dnes doznívá v koutech stadiónů skřípění zubů Adolfa Hitlera, když mu v Berlíně černoch Jesse Owens vypálil rybník, nebo šustění písku při doskoku černocha Boba Beamona do příštího tisíciletí (890 cm).
Nikdo si dnes již nepřeje, aby byly ženy běžící marathón (jako byl ten v Bostonu 1972) vyháněny ze závodu zpátky k plotnám - k zašívání ponožek a k vřeštícím dětičkám. "Ženy by měly běhat co nejvíc," míní Renata Lakatoš z Mostu, nyní partner(ka) bulharské gymnastky.
Ve hře je hned několik scénářů, jde jen o to, jak to provést.
Je zřejmé, že muži budou především v atletických discplínách ve výhodě. Například v běhu na 100 metrů by běželi muži a ženy najednou, ale ženy by měly o 20 metrů posunutý start. A když poběží Bolt tak o 30. Nebo by měly lehčí koule, nižší překážky a delší oštěpy.
Tento přístup však byl označen za diskriminační. Jak z toho ven? Přece není možné, aby pořád vyhrávali jen muži, to by bylo, jak se říká, diskriminačně kontraproduktivní. Řešení je překvapivě snadné.
Když doping, tak pro všechny
Olympijský výbor prý zvažuje variantu, že by byl povolen doping, a to všem bez rozdílu pohlaví, rasy, národnosti i vyznání. Někteří aktivisté jdou ještě dál a prosazují, aby byl doping nejen povolený, ale dokonce povinný.
"Kdo by nedopoval, neměl by na olympiádě místo," říká Lájoš Renata Lakatoš, favorit(ka) na post předsedy Olympijského výboru.
Závodníci by byli podrobeni přísným testům, při kterých by byla zjišťována minimální výše anabolických steroidů, kokainu, marihuany a jiných podpůrných látek, včetně vitamínu C, o šalvěji nemluvě. Kdo by měl méně, než minimum, dostal by trest, v krajním případě i doživotní distanc.
"Uvidíte, jak se zvedne kvalita závodů. Bude padat jeden rekord za druhým," slibuje Lakatoš a dodává, že není problém lézt po zdi jako moucha, když vám píchnou správní lidé správnou ingredienci.
Pravdou je, že některé účastnice olympiády vypadají spíše jako modelky, než jako závodnice. To se musí změnit.
"Všimněte si, že si některé závodnice holí podpaždí. Proč? Poběží pak rychleji? Nejsme na módním molu, jsme na stadiónu," říká Renata Lakatoš a dodává, že přece nikde není psáno, že by žena neměla mít fousy a pochvalně se zmiňuje o bulharských koulařkách, které považuje v tomto ohledu za olympijskou avantgardu.
Již dnes se nemocnice hemží lékaři, kteří jsou schopni udělat ženu z muže a naopak za pár haléřů. Někteří z nich se uchytili i ve sportovní branži – a tak nejen jim končí nedůstojné období předstírání, triků a žonglování s kádinkami.
Coming out na stupních vítězů
Novinkou bude, že olympijský vítěz pronese ještě před hymnou děkovnou řeč, v níž vyjádří vděčnost svému lékaři a zakončí jí povinným coming outem.
"Tu hymnu bych ještě zvážil," krotí nadšení Lakatoš a dodává, že dělení na státy je přežitek, který zavání nacionalismem a vlastně i fašismem. "Ideální by bylo, kdyby fandil každý každému. Jeden svět, jedna říše, jeden národ."
Na olympiádu budou samozřejmě vpuštěni i trpaslíci. "Znám jednoho," vypráví Lakatoš, "který měří 90 cm, je gay, muslim a ještě černoch. Má strach vyjít na ulici. A přitom je to vynikající skokan."
Skončit má také ponižující dělení na "olympiádu" a "para-lympiádu". Vždyť – například první čtyři poloslepí běžci v Riu v běhu na 1 500 metrů by brali na "normální" olympiádě zlato.
Nebo běžec Pistorius (toho času ve vězení za zpackanou vraždu nekorektní milenky) s těmi svými pružinami místo nohou. Skokani do dálky, do výšky, nebo o tyči... vždyť stačí dobře vykalibrovaná ocel, nějaké to anabolikum a rekordy se jen pohrnou. Podle některých odhadů by mohl správně kalibrovaný handicapovaný sportovec s pružinou skočit do dálky až 20 metrů (sbohem, Bobe), a možná i víc.
Lakatošova hozená rukavice
"Na takové olympiádě si každý najde své místo. Vždyť už Coubertin říkal – Rychleji, výše, silněji. Slyšeli jste však někdo, že by Pierre, otec zakladatel, zmiňoval, že se něco nesmí? Že by snad říkal, že kokain, nebo steroidy na olympiádu nepatří? Já ne," říká Lájoš Renata Lakatoš ve své vyzývací řeči, adresovanané homosexuálnímu běžci Sebastianovi Coe, dočasnému předsedovi Olympijského výboru (rychlé nohy, ale velmi malé trenýrky).
"Jen taková olympiáda, na které jsou si všichni rovni, kdy homosexuální černošský trpasličí muslim změří své síly s vysokým blonďákem - ateistou, který snad kdysi býval malou zrzkou - santeristkou, splňuje ryzí olympijské ideály. OhayoTokyo! (pozn. překl. - Dobré ráno, Tokio)."
Zatímco olympijský sport zvedá stavidla pokroku, padají tabu i mezi funkcionáři. Nový olympijský výbor bude mít 12 členů a jeho složení má být stanoveno ne na základě schopností (které jsou vždy sporné), ale na platformě spravedlivého a nesporného principu kvót.
Olympijský výbor: Jak to bude
Složení Olympijského výboru bude prostě jakýmsi průmětem skladby lidstva. Polovina ženy, polovina muži. Lájoš Renata Lakatoš (pokud porazí Sabastiana Coe, který má tuhý kořínek) je něco mezi, takže transsexuálové mají svoji kvótu vyčerpanou.
Lájoš bude mít dva zástupce - ženu a muže, kteří složí přísahu, zakončenou coming outem (což ostatně platí pro všechny členy výboru) - a možná i polibkem.
Čtyři členové výboru (muži nebo ženy) musí být křesťané, pak dva muslimové, dva hinduisté a čtyři ateisté. "Ne aby si některý ateista během svého mandátu usmyslel, že bude třeba muslimem. Tak to by tedy nešlo," říká Lakatoš. "V tom případě bude muset složit mandát."
Co se týče rasy, tak polovina výboru, tedy šest členů, musí být Asiaté, čili Žluťáci, jak jim říká žertovně Lakatoš, a dodává, že kvůli rovnováze jim budou svěřeny nižší funkce. "Hodně malých funkcí je vlastně jedna velká," vysvětluje favorizovaný kandidát na předsedu Olympijského výboru Renata Lakatoš.
Černoši a hispánci mají mít v Olympijském výboru tři zástupce a běloši také tři, z čehož dva budou bílí Američané (USA), protože mají největší zkušenosti. Pro bílé Američany současně platí, že v případě potřeby jich může být i víc, ale rozhodně ne přes dvanáct.
Jeden člen výboru musí být vozíčkář, ale nesmí být gay. "Pokud by byl gay, tak to neplatí, to by pak muselo být jinak," vysvětluje Lakatoš a přidává žertovnou příhodu, kdy v jeho bývalém působišti v neziskové organizaci Jeden pytel měli v představenstvu vozíčkáře, který se zázračně uzdravi a vzápětí konvertoval z muslima v naturistu.
"Především bych chtěl dodat, že náměstkem přes finance musí být cikán. Ten bude jako mimo výbor. Myslím, že se všichni shodneme, že nejlepší bude dát mu volnou ruku. Jsem si jist, že Coubertin by si to tak přál," vysvětluje Lakatoš, jehož podpora jde napříč spektrem.
Ohayo Tokyo! Nazdar duho! A všem jeden pytel!
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
