Vezmi již vyřešený problém, udělej z něj problém aktuální, vystraš veřejnost, prosaď zákaz a hodně o tom mluv. Tak málo stačí politikům v Česku k popularitě. Pověstnou „českou uličku“, která běžně následuje, pak lze vlastně považovat jen za obranný mechanismus společnosti. Podle toho to však u nás taky vypadá.
Nulová tolerance k hazardu? Postupně zmizely legální herny a místo nich vyrostly herny černé, neregulované a nedaněné. Bodový systém pro řidiče? Fungovalo to jen do té doby, než někdo vymyslel, že po odebrání řidičského průkazu se dá vesele jezdit na druhý, vydaný v zahraničí. Zákaz pro sběrny vyplácet hotovost za šrot? Stačí vypisovat směnky a pak si je nechat proplácet.
A takhle se dá docela dlouho pokračovat: Zákaz vybírání příplatků za nadstandardní péči v nemocnici? Jakýpak příplatek, to je finanční dar, který jen náhodou dosahuje stejné hodnoty. Zákaz podomního prodeje? Klídek, my tu jen provádíme průzkum trhu. Zákaz telefonování řidiče za jízdy? Drbal jsem se za uchem. A vlastně jsem vůbec neřídil.
Bylo by samozřejmě pošetilé domnívat se, že „české uličky“ vznikají pouze na truc zákonodárcům či radních. Budujeme je i na daleko nižší úrovni a často kvůli neuvěřitelným malichernostem. Automat na toalety požaduje 10,-? Je nás pět, složíme se na první platbu a pak si podržíme dveře. Mimochodem, kdo ví, možná právě odtud pochází termín, jímž v hovorové češtině běžně označujeme samotné obcházení regulace...
Už teď se bavím představou, jak to asi bude vypadat, až vejde v platnost zákaz kouření v českých restauracích, přesněji řečeno „ve vnitřních prostorách zařízení společného stravování“. Zakázané ovoce, jak známo, chutná nejlépe, proto se nejspíš můžeme těšit na to, že kuřácké podniky přejdou do poloilegality.
Co asi čeští hospodští vymyslí? Na první dobrou člověka napadne „garážové řešení“. Stačí prostě předělat restauraci na soukromý klub a tvářit se, že dovnitř mohou pouze zvaní. Co naplat, že uvnitř nebudou platit ani hygienické normy – hlavně že má stát všechny restaurace nekuřácké.
Originálním řešením by byla cedule „jídlo pouze venku“ před restauracemi se zahrádkou. Vnitřní prostory tak přijdou o vlastnost společného stravování, a tím pádem se v nich bude moci vesele kouřit dál. Jen ty obědy v zimních měsících budou trošku drsnější...
Asi nejčastěji to ale prostě dopadne tak, že kuřáci budou chodit ven před hospodu. Výsledek? Chodníky plné vajglů a neprostupné chodníky. A dehet z cigaret si konečně naplno užijí i maminky s dětmi na ulicích. Na druhou stranu ty možná začnou chodit do hospod za čerstvým vzduchem...
Absolutní zákaz kouření v restauracích není vstupenkou do vyspělého světa. Němci, Nizozemci, Dánové ani Rakušané a další Evropané tak přísnou legislativu nemají. Nenechme se zmást ani dalšími oblíbenými mýty kolem regulace kouření. Když někdo připodobňuje zákaz kouření k dodržování hygienických norem, snaží se zamíchat hrušky mezi jablka. Běžný smrtelník si v restauraci nepohlídá, jestli správně skladují maso, protože do kuchyně ho nejspíš nepustí. Na druhou stranu rozdíl mezi nekuřáckou a kuřáckou hospodou pozná bezpečně.
Demokratický stát by neměl zakazovat legální činnost. Měl by jen citlivě nastavovat pravidla hry, ne vychovávat. Dočkáme se i dalších zákazů podobného druhu? Pokusí se nás stát odnaučit i pití alkoholu a konzumaci tučných jídel? Pokud ano, bude to zase další „prosíravý“ krok českého národa. Ale žádný strach, my si vždycky poradíme. Až zavedou v restauracích i povinné nejlevnější nealko (což je součást jednoho z navrhovaných zákonů zakazujících kouření), můžete vzít jed na to, že to ve většině podniků bude smetana do kávy za 5 Kč.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
