Na druhou stranu rozvolňování rozpočtových cílů (naposledy ve Španělsku) může brát především německým centrálním bankéřům chuť k dalšímu tištění peněz. Poslední průzkum zápůjčních podmínek mezi bankami (bank lending survey) navíc ukázal, že finanční sektor prakticky přestal přitvrzovat přístup k úvěrům. ECB tedy podle nás nepřijde s žádným novým systémem přímého pumpování peněz do ekonomiky. Spíše sníží základní sazbu o dalších 25 bps na 0,50 %. To samo o sobě nikomu neublíží, ale ani nepomůže. Depozitní sazba, za kterou banky ukládají přebytečné peníze u ECB je již na nule a sazby EURIBOR (0,20 %) se dnes pohybují hluboko pod základní sazbou ECB (0,75 %).
Od ECB také kvůli volnějším rozpočtovým cílům nečekáme žádný závazek k dlouhému období super-nízkých úrokových sazeb. Tato politika by podobně jako v USA mohla vést k dalšímu poklesu dlouhodobých sazeb. ECB ale pravděpodobně nezmění svůj starý zvyk “nikdy nepředjímat” výsledky budoucích rozhodnutí. Těžko se tak dočkáme verbálního závazku, že sazby zůstanou u nuly alespoň do roku 2016 nebo dokud se nezaměstnanost v eurozóně nevrátí nazpátek pod 10 %. Takové politice brání také velké rozdíly v ekonomických výkonech a na trzích práce uvnitř eurozóny. Zatímco rozdíl v nezaměstnanosti mezi nejvíce a nejméně krizí postiženými regiony v USA (New Hampshire versus Kalifornie) činí pouze 4 procentní body, rozdíl mezi Německem a Španělskem činí přes 20 procentních bodů. V takovém prostředí se těžko stanovují dlouhodobé cíle vázané na nezaměstnanost a vlastně se těžko dělá jakákoliv společná měnová politika vůbec.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
