Teorie “černých labutí”, jež čas od času přilétají na finanční trhy, se tak včera opět naplno zhmotnila před zraky zkoprnělých devizových dealerů. Ani ti nejdéle sloužící veteráni mezi nimi si přitom jistě nevzpomenou na to, že by některá z nejlikvidnějších měn vyspělého světa dokázala během čtvrthodiny posílit o desítky procent. Takový okamžik možná nastal někdy po rozpadu brettonwoodského systému směnných kurzů v průběhu sedmdesátých let 20. století, ale to už na trhu pamatuje opravdu málokdo - tím spíše, že u nás žádný takový ani nebyl.
Včerejší rozhodnutí Švýcarské centrální banky (SNB) samozřejmě přineslo mnoho zajímavých otázek a úvah, ale tou hlavní je: “proč”? Jinak řečeno proč po čtyřech letech bránění franku v posílení s cílem zabránit deflaci přišla tak náhlá rezignace na tuto politiku? Řada převážně keynesiánsky smýšlejících ekonomů v jiných centrálních bankách musí dnes jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak mohla SNB takto prudké zpevnění kurzu a tedy i přitvrzení měnových podmínek dopustit. Nejlogičtější vysvětlení může asi spočívat v tom, že Švýcaři tuší, že nová agresivní expanze ECB je za rohem, a že by jim skrze quasi-fixní kurz nezbývalo nic jiného než si ji přes obrovskou akumulaci devizových rezerv “dovézt”.Devizové rezervy SNB již dnes činí přes 80 % švýcarského HDP, přičemž rozjezdem nákupů vládních dluhopisů ze strany ECB by se tento poměr zřejmě dále rychle zvyšoval, což by švýcarskou měnovou politiku brzy dostalo do totálního područí měnové politiky eurozóny. A možná právě na to nebyli Švýcaři, kteří nedávno hlasovali v referendu o zvýšení podílu zlata v rezervách SNB na úkor eura, mentálně připraveni.
Odhlédneme-li pak od globálních aspektů včerejšího kroku SNB, tak nelze zapomenout na vzkaz, který šokující zpevnění franku vysílá k nám domů. Ten totiž poukazuje na to, jak složité může být opuštění nestandardní expanzivní politiky - třeba v podobě cílených intervencí proti vlastní měně. Včerejší pohyb franku je pak především vykřičník pro české exportéry, neboť ČNB dnes uplatňuje velmi obdobnou měnovou politiku jako SNB ještě do předvčerejška. Členové bankovní rady ČNB si přitom stále naivně myslí a hlavně všude kudy chodí, hlásají, že exit z této měnové strategie bude v podstatě hladkou záležitostí. Opak je pravdou, což včera trh všem jasně ukázal. O tom, že exit z intervenční politiky může být naopak velmi bolestivý, by ale hlavně měli vědět ti čeští (kurzově nezajištění) vývozci, kteří stále (stejně jako třeba švýcarští vývozci včera ráno) věří konejšivým “rozprávkám” domácích centrálních bankéřů.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
