Jan Fingerland: Ankara sedí na plotě

04.10.2014 11:21

Turecko vstupuje do války. Ale jen tak trochu. Tak se dá vyložit rozhodnutí tureckého parlamentu ze čtvrtečního večera, kterým poslanci dali vládě v Ankaře mandát zapojit se do bojů proti Islámskému státu.

Jan Fingerland: Ankara sedí na plotě
Foto: Archiv
Popisek: Turecká vlajka

Turecko tak sice vyhovělo dlouhodobému tlaku svých spojenců, aby konečně přestalo váhat a přidalo se k protidžihádistické koalici západu a arabských zemí, zároveň se ale k ničemu nezavázalo. To, co může mít praktický dopad, je zaprvé skutečnost, že může poskytnout své území jednotkám jiných států, například spolučlenům Severoatlantické aliance.

A za druhé že prolomilo symbolickou bariéru a přidalo se k ostatním. Neochota Ankary jakkoli se angažovat a dokonce i jeho váhání s lepší ostrahou hranic, přes které se přidávali rekruti k Islámskému státu v Iráku a Sýrii, už budila pozornost. Prezidentu Erdoganovi trvalo celé týdny, než vůbec řekl na adresu Islámského státu něco opravdu kritického. Nyní tedy přinejmenším na papíře Turecko přešlo na stranu nepřátel Islámského státu.

Problematický rys tohoto postupu, připomínajícího tureckou variaci na chytrou horákyni, vystupuje do popředí při pohledu na konkrétní situaci na syrsko-tureckých hranicích. Podél těchto hranic se Islámskému státu podařilo vytvořit takřka souvislý pás pod jeho kontrolou – aniž by s tím Turecko cokoli dělalo.

Jediný bod, který džihádisté v severní Sýrii neovládli, je kurdské město Kobani, kde už několik dní zuří bitva, v níž nepočetní a nedostatečně vyzbrojení kurdští bojovníci čelí mohutnému tlaku Islámského státu, který je vybaven tanky, dělostřelectvem a minomety.

Chvíli to vypadalo, že snad Turecko alespoň teď, minutu před dvanáctou, přijde Kobani na pomoc, vždyť premiér Davutoglu dokonce uvedl, že Turci nenechají Kobani padnout. Brzy poté se ukázalo, že Turecko momentálně nehodlá jakkoli do situace zasáhnout, pouze si prý připravilo právní podklad.

To je o to zajímavější, že ve skutečnosti existují v Turecku už dva dokumenty, které umožňují tamní armádě operovat na území Iráku i Sýrie. Jejich cílem je ovšem potírat kurdské bojovníky a syrskou armádu, případně chránit hrobku šáha Sulejmana, děda Osmana I., zakladatele Osmanské říše.

V Kobani se přitom schyluje k obrovskému masakru, pokud město padne. Do samotného Turecka z města a jeho okolí jen za poslední dobu před islamisty prchlo skoro dvě stě tisíc lidí, v naprosté většině tamních Kurdů. Dalo by se tedy čekat, že v Ankaře se budou obávat další destabilizace pohraničního území, vždyť dalšího půl druhého milionu Syřanů uprchlo do Sýrie v posledních třech letech.

Jak se ukazuje, turecké priority jsou seřazeny jinak. Zaprvé Turecko nechce být jakkoli vtaženo do války, o které jeden provládní list k překvapení Západu prohlásil, že „není jeho válkou“. Důvody mohou být nejrůznější, od opatrnosti země, která sdílí s územím islamistického kvazistátu stovky kilometrů hranic, až po určité ideologické sympatie.

Za druhé Turecko nechce jakkoli posílit význam armády, kterou se islamistická vláda po deset let snaží dostat pod totální kontrolu. A za třetí, současná turecká vládní garnitura za své nepřátele považuje zejména syrskou vládu Bašára Asada a kurdské síly u sebe doma i za hranicemi. A tak například v Turecku i v tento okamžik odmítají myšlenku bombardování pozic Islámského státu, protože by to prý pomohlo Bašáru Asadovi. Ten je sice krutý, ale tureckou integritu ve skutečnosti nijak neohrožuje.

Turecku však jde ještě mnohem více o to, aby nedošlo k posílení kurdských jednotek v Sýrii, protože tamní Kurdové spolupracují s tureckými Kurdy z PKK. A tak turecká armáda místo boje proti Islámskému státu hlavně hlídá hranice, aby turečtí Kurdové nemohli přijít na pomoc svým bratrancům v Sýrii. Potíž je, že právě tito lidé nyní zoufale bojují o uhájení města Kobani.

Situace došla tak daleko, že po léta vězněný velitel PKK Abdullah Öcalan varoval, že PKK ukončí mírová jednání s tureckou vládou, pokud Turci nechají Kobani padnout a dopustí masakr tamních obyvatel ze strany Islámského státu. V každém případě přílišnou opatrností si Turecko možná způsobí více problémů než aktivním přístupem. Zatím se skoro zdá, že Turecko by k opravdové činnosti přiměl jedině útok na osmanskou hrobku u Aleppa.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Český rozhlas

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Benzinová auta ochromila nadvýroba

13:57 Zbyněk Fiala: Benzinová auta ochromila nadvýroba

Čínský automobilový průmysl narazil na odbytovou bariéru spalovacích motorů. V největších čínských m…