Příběhy, které se odehrávají v Jeruzalémě, tedy slýchává v dětství více či méně intenzivně asi tak polovina lidstva. Dokonce i český bezvěrec si vzpomene, že zná pojmy jako Sion, Getsemanská zahrada, údolí Hinom, z něhož pochází pojem pro peklo Gehena nebo rybník Siloe.
Není tedy divu, že vše, co se v Jeruzalémě děje, se dostává na první stránky novin. Naposledy je to spor o provoz na Chrámové hoře. Tedy místě, kam se soustředí obrovské množství pozornosti, nevůle i mylných představ.
Chrámová hora obdržela své jméno podle toho, že zde stály dva židovské chrámy – ten první, který postavil legendární král Šalamoun před asi třemi tisíci lety a který zbořili Babyloňané o několik set let později. A také ten, který Židé postavili o něco později a za dalších pár set let zničili další dobyvatelé, pro změnu Římané.
Je to ten Chrám, do kterého se chodil modlit i Ježíš, přičemž při novodobých vykopávkách byla odhalena nejen dlážděná silnice, která vedla k dnes zazděné bráně, ale i nádrž, v níž se tehdejší věřící očišťovali. Třetí Chrám má na tomto místě podle judaismu na místě znovu stát, až přijde Mesiáš.
Pro Židy zůstala Chrámová hora Chrámovou horou, i když z Chrámu zbyla jen ona pověstná Zeď nářků. Pro muslimy má toto území zcela odlišný význam – zde stojí velmi významná mešita Al Alsá a zde také stojí Skalní dóm, mylně označovaný za mešitu, který zastřešuje skálu, z níž se Mohamed měl na koni Burákovi vznést do nebe.
Muslimové naopak popírají, že zde jakýkoli židovský Chrám kdy stál. Místo toho hovoří o Posvátném okrsku. Muslimský svět je navíc přesvědčen, že Izrael systematicky pracuje na tom, aby mešitu Al Aksá zničil a že zakazuje muslimům se na tomto posvátném místě modlit. Staré město Jeruzaléma od roku 1967 ovládá Izrael a nad tímto územím vyhlásil svou svrchovanost. Správu chrámového okrsku ponechali Izraelci v rukou muslimské rady.
Modlit se na Chrámové hoře tak mají ve skutečnosti zakázáno Židé, a zakazuje jim to nikoli muslimská správa, ale izraelská policie. A to z obav, aby nevyvolávalo nepokoje. Těm se pro tentokrát nepodařilo zabránit a někteří politici bohužel tuto psychózu, podepřenou zavádějícími informacemi, ještě přiživují.
Na celé věci možná není nejzajímavější současná napjatá situace, ale historie tohoto místa, které v dějinách více než čtyřicetkrát změnilo „majitele“. Velmi bohaté dějiny má i proto samotná Chrámová hora. Na ní nestály jen dva židovské chrámy a mešita, ale i řada dalších posvátných staveb.
Ve druhém století před naším letopočtem se chtěl jeden helénistický král obětovat na tomto místě pohanským božstvům, čímž se mu podařilo vyvolat židovské povstání Makabejských. Poté, co Římané druhý chrám zničili po neúspěšné židovské vzpouře, nechal císař Hadrián postavit na jeho místě Jupiterovu svatyni. Brzy poté vypuklo další židovské povstání, to, které vedl Bar Kochba.
I když další složitou historii zkrátíme, zmíníme se ještě o tom, že poté, co se oblasti ujali křesťané, začali stavět na tomto kostel nebo tu možná stál i klášter. To platilo až do doby, než sem dorazili Peršané, kteří Židům povolili stavbu další svatyně, ale možná tu sami provozovali své náboženské rituály.
Perskou správu znovu ukončili Byzantinci, kteří byli v roce 630 pro změnu vystřídáni arabskými dobyvateli. Jejich stavby stojí dosud, i když Jeruzalém zažil další války a další dobývání, naposledy to izraelské.
Město Jeruzalém, které se svým názvem hlásí k míru, však míru příliš nepřeje, a to nejen na Chrámové hoře. Týká se to i křesťanských svatých míst. Vždyť nedaleko odtud leží Chrám Božího hrobu, tedy stavba, která má stát na místě, kde měl být pohřben Ježíš.
Tento ctihodný chrám byl po staletí dějištěm velmi ostrých konfliktů mezi příslušníky jednotlivých církví, a ještě i dnes se tu občas poperou příslušníci řecké ortodoxní a arménské církve, včetně duchovních osob. Panovaly tu však spory i mezi Kopty a Etiopany a dalšími následovníky Krista. Alespoň částečným řešením se ukázalo, když byla správa chrámu předána do rukou muslimské rodiny, která se o provoz stará dodneška.
Chrám božího hrobu je považován za správné místo východními církvemi a církví římskokatolickou. Některé protestantské církve se udělaly pro sebe a za správnou lokaci Božího hrobu považují jiné místo těsně za hradbami – díky tomu byli také ušetřeni viru hašteření, který se nad Jeruzalémem vznáší.
Zajímavým řešením, jak sdílet posvátné hroby, k nimž se hlásí více než jedna víra, lze nalézt v Hebronu. Tam k hrobce Abraháma, Sáry, Jákoba, Rebeky a Ley přistupují z jedné strany Židé a z druhé strany muslimové, kteří Abraháma také považují za svého předka. Pro jistotu jsou však odděleni zdí.
Ještě zajímavější situace je nedaleko Jeruzaléma v hrobce proroka Samuela. Nad hrobkou se nachází mešita, zatímco v podzemí je prostor, který slouží jako synagoga. Happyend kazí pouze skutečnost, že v této budově byl kdysi místo mešity křesťanský kostel.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
