Sociální demokraté ziskem více než 31 procent dosti výrazně porazili největší pravicovou stranu Umírněných, kteří nedostali ani čtvrtinu hlasů. Pro Umírněné i pro jejich pravicový blok to znamená konec osmileté vlády a návrat sociální demokracie k moci.
Budeme-li hovořit o celkovém výsledku, pak levicový blok vedený sociálními demokraty získal necelých 44 procent hlasů. Jednak je to oproti dosavadní vládní koalici jen o pár procent víc, a také – a zejména – je to méně, než polovina parlamentních křesel.
To znamená, že levice nebude mít v Riksdagu většinu a nebude moci sestavit pevnou vládu. Možná bude muset vládnout na základě ad hoc dohadovaných koalic. Velkorysé plány, se kterými švédští sociální demokraté vstupovali do voleb, tedy možná zůstanou na papíře a letošní vítězství patrně jejich vůdci Stefanu Löfvenovi zhořkne.
Za jiných okolností by existovaly ještě dvě cesty, jak si zajistit většinu. Buď získat na svou stranu jednu ze stran, které dosud byly ve vládní pravostředové koalici. To nevypadá příliš nadějně, protože tyto strany se ještě před volbami zapřísahaly, že s levicí spolupracovat nebudou, a některé z nich už toto předsevzetí znovu zopakovaly.
Třetí možností by byla spolupráce se stranou Švédští demokraté, která jako jediná může hovořit o volebním úspěchu. Letos dostala skoro 13 procent hlasů, což je skoro dvojnásobek toho, co dostala v roce 2010. Švédští demokraté, nebo v přesnějším překladu Demokraté Švédska, jsou však ve své vlastní zemi považováni za krajně pravicovou stranu, a nikdo s nimi nechce spolupracovat.
Stranická scéna je tedy zablokovaná, podobně, jako u nás přítomnost KSČM zatím není přijatelná ani pro sociální demokraty jako spojenec na celostátní úrovni. Dosavadní pravicová švédská vláda se od Švédských demokratů také distancovala, ale využívala jejich hlasy. Možná, že tak tomu bude i u příští levicové vlády.
Nelze tedy hovořit o porážce pravice, protože pravicové strany mají ve Švédsku i po těchto volbách většinu, ovšem jen se započítáním „nedotknutelných“ Švédských demokratů. Přesto se dá hovořit o porážce pravicové koalice, která není považována za úspěšnou.
Ve skutečnosti má za sebou Fredrick Reinfeldt úctyhodné období. Provedl svou zemi hospodářskou krizí a předává státní pokladnu velmi zdravou. Zaměřoval se na rozvoj ekonomiky a posílil segment hi-tech průmyslu. Švédsko také už není zemí s druhou nejvyšší mírou zdanění, ale „až“ pátou.
Na druhou stranu se ve Švédsku zvedla nezaměstnanost, která je s osmi procenty nejvyšší ve Skandinávii. Lidé také nejsou spokojeni se zhoršující se úrovní veřejných služeb a úrovní škol, které se za poslední léta zhoršily. Mimo jiné poté, co je Reinfeldtova vláda privatizovala, což dnes sedm z deseti Švédů považuje za chybu.
To otevřelo cestu nynějšímu vítězi, hřmotnému sociálnímu demokratu Löfvenovi, který zvítězil s příslibem návratu ke starým dobrým časům. Mimo jiné už ohlásil zvýšení daní firmám s tím, že takto získané peníze použije na zlepšení veřejných služeb a ke snížení nezaměstnanosti.
Ta někdejšímu odborovému předáku leží na mysli nejvíc. Ještě jako šéf odborů souhlasil s tím, aby se jeho dělníkům snížily mzdy, pokud to zamezí propouštění.
Velkou otázkou zůstane pozice zmíněných Švédských demokratů. Pro tuto protiimigrantskou stranu hlasoval téměř každý šestý Švéd, přesto se k tomu málo kdo přizná nahlas. Podpora pronásledovaných je totiž švédskou posvátnou krávou.
Každý rok se zhruba o 10 procent zvedne počet přistěhovalců, z velké části jde o uprchlíky z velmi odlišných částí světa. Letos dorazí kolem 80.000 lidí, přičemž Švédsko se nabídlo, že přijme všechny uprchlíky z rozvrácené Sýrie.
Podle některých názorů je třeba Švédské demokraty vnímat hlavně jako výhonek švédského neonacistického hnutí, přestože se jejich předseda Jimmie Åkesson snaží nálepky rasistů zbavit. Podle jiných jde o varování, že ve Švédsku, kde se přes 15 procent obyvatel narodilo v jiné zemi, už dosáhli hranice únosnosti.
Pro Švédy je však pocit, že jsou solidární a nápomocní trpícím tak důležitý, že nedokážou přiznat, že mají problém. Pro Švédské demokraty tak prý velmi často hlasují přistěhovalci z evropských zemí nebo potomci již integrovaných imigračních vln z 60. let.
Je zřejmé, že vítěz voleb Löfven má před sebou velmi perné čtyři roky – bude muset slevit ze svých plánů nebo ze svých zásad.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
