Není to tedy ani olejem nasáklá koruna norská, není to ani ruský rubl, není to ani měna venezuelská. Je to česká koruna.
Dobře, zní to docela efektně a strašidelně, leč vzhledem k tomu, že v roce 2015 jsme zatím měli pouze osm pracovních dní, to neznamená vůbec nic. Za pár dní či měsíců může být všechno úplně jinak.
Použije-li se výraz „nejhorší představení“, je to nejhorší pouze pro někoho, v největší míře asi pro investory či spekulanty, kteří si tzv. otevřeli pozici a spekulovali naopak na posílení koruny.
Pak jsou samozřejmě reálně postiženi ti z nás, kteří často cestují, kteří jsou zvyklí si v zahraničí sem tam něco kupovat, nebo ti z nás, kdo si zrovna plánují vbrzku koupit nějakou elektroniku z dovozu apod. Ti Češi, kteří se právě chystají do Alp lyžovat, se asi zlobí, přijde je to o něco dráž.
Lidem, kteří jezdí do ciziny jednou za rok na 14 dní na dovolenou, anebo ti, kdo si nemohou dovolit ani to, může být momentální vývoj koruny docela ukradený, neznamená to pro ně zkrátka vůbec nic.
Zkusme si ale odpovědět na pár otázek.
Bylo by nám lépe v eurozóně? Odpověď není jednoznačná. Do eurozóny se dá vstoupit dobře i špatně, s podhodnoceným i nadhodnocený kurzem apod. Záleží zkrátka na tom, kdy a jak bychom vstoupili.
Leckdo se pořád bojí rozpadu eurozóny, v poslední době možná znova, proti gustu žádný dišputát, někdo je pesimista někdo optimista. Někdo se třeba bojí, že když Řecko vyhlásí platební neschopnost, bude to každého Slováka něco stát a je pyšný na to, že Čechy to moc stát nebude.
Já jsem osobně přívržencem vstupu do eurozóny, ale mé důvody jsou převážně motivovány geopoliticky: Eurozóna se bude více integrovat, a Češi mají mít zájem být u toho.
Navíc jsem přesvědčen (ale dokázat to neumím), že eurozóna své problémy zvládne. Vidím, že Slovenku se v eurozóně daří apod.
Stejně tak je pravdou, že většina členů současné bankovní rady si zase nikdy náš vstup do eurozóny nepřála a popsali také mnoho papíru, aby nás před tím varovali.
Za minulého prezidenta bylo zastávání euroskeptické ideologie dokonce nutnou podmínkou jmenování do bankovní rady.
V eurozóně nejsme a vstupujeme do deflačního období, možná, resp. doufejme, že jen do deflační epizody.
Co může ČNB dělat? Úroky jsou „špinavá nula“. Třeba by šlo rozdávat lidem peníze či je tzv. rozhazovat z vrtulníku, úrokové míry lze stanovit negativně, lze také podporovat hypotéky, jako to dělá Bank of England, nebo experimentovat s nákupem dluhopisů.
Všechny tyto nové metody jsou ale příliš revoluční a experimentální na současné složení bankovní rady a navíc by také víceméně vedly k oslabení koruny. Zbývá tedy starý dobrý kurz.
Trh je zjevně přesvědčen, že pokles cen ropy a deflace, kterou povzbudí, povede ČNB k tomu, že kurz koruny ještě oslabí, a to na příštím zasedání měnového výboru.
Možná se ale trh mýlí. Kdyby ale centrální banka chtěla trhu jasně vzkázat, že se mýlí, mohla by tak učinit jasně a razantně.
Mlčení a mlžení je stejně legitimní metodou měnové politiky jako jasné deklarace a predikce. Možná centrální bance pokles cen způsobený cenou ropy nevadí a nehodlá na něj reflektovat.
Je tu jeden malý háček. Když se před rokem a čtvrt ČNB odhodlala k intervencím a oslabení koruny, podcenila komunikační stránku věci a stálo ji hodně sil, aby to zkusila napravit.
Moje novinářská tykadla teď jasně naznačují, že lidi oslabování koruny extrémně zajímá a chtějí to vysvětlit.
Od ráno někdo volá a píše, lidé jsou nervózní a chtějí ode mne nezávislý názor na to, co se děje.
ČNB se ocitne pod tlakem požadujícím nějaké jasnější slovo, možná nebude technicistní a složitý newspeak centrálního bankéře dostačovat. Brzy si toho všimnou i politici, pokud se tak již nestalo.
Oslabování koruny možná nemá žádný důvod, pak je ale lidem třeba vysvětlit, že na trhu se občas dějí i věci, ke kterým žádný rozumný důvod není.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
