Jan Mařenka: Arogance moci dosud neznámých rozměrů. Pro Sobotku zákony neplatí

Jde o velmi jednoduchý trik, který je víc než pouhou iluzí: Šest žen, z toho tři v bílém, tři v černém. Dva červené míče. Ženy si házejí míči a různě se hemží. Otázka zní: „Kolikrát odehrají míč ženy v bílém?“ Pokud si chcete otestovat svou pozornost, zatím nečtěte dál a nejprve klikněte ZDE. Video-test trvá jen 30 vteřin.

Test se jmenuje „Neviditelná gorila“. Mezi šestici žen, házející si dvěma míči, prošla během hry gorila, zastavila se, zabušila si na prsa a odešla. Všimne si ji jen jeden z deseti pozorovatelů. Zbylých devět sleduje ženy v bílém a počítá, kolikrát hodily míč. Gorily si vůbec nevšimnou, protože se soustředí na něco jiného. Jinými slovy - opice zůstane neviditelná.

Migrace mysli

Tento trik patří mezi základní pilíře mediální manipulace. Je názorným příkladem postupu, jak odlákat pozornost od podstaty, aniž bychom byli usvědčeni ze lži. Zadání přece nezní: „Hledej gorilu“, ale „Počítej míče, vržené ženami v bílém“.

Ve svých předvolebních programech se ČSSD zaklínala, že dostane-li se k moci, zajistí "lepší vymahatelnost práva". Právě nám předvádí, jak se to dělá

Gorila, která má být neviditelná, je pro ČSSD částkou 338 milionů korun, kterou měla na základě rozsudku zaplatit panu Altnerovi za dobře odvedenou práci. Neučinila tak. Není přece podstatné, kolik míčů kdo odhodí. Kdo má jaké a čí triko, natož o čem šumí závěs. O co jde je gorila: ČSSD porušuje zákony tohoto státu a navíc mimořádně odpudivým způsobem.

Kdo jsou v tomto případě ženy hrající si s míči? Jsou to hravé ženy - tedy ty, které baví míče? Ale kdež. I ony tu hrají, tak nějak bezelstně, ale jsou tu i jiné, méně bezelstné, spíše zvídavé a jejich zásadní, palčivé otázky, jako například: „Měli by mít tatínkové rodičovskou dovolenou?“

Nebo „Měl by zaměstnavatel zaplatit tatínkům kdyby byli jako maminky nemocné?“ Nebo že „pečují o osobu blízkou?“ Všichni by měli dostat přidáno: Učitelé, lékaři, horníci - a mnoho dalších, tvrdí ČSSD a současně hází horký brambor ministerstvu financí, které má pod palcem její největší spojenec a současně konkurent. Toto náhlé utopicky - sociální procitnutí docela jistě nesouvisí s tím, že se blíží krajské volby, které mohou být prvním odrazem probruselské proimigranstké politiky ČSSD a prvním vážným varováním od voličů, jak jsme toho svědky v Německu a dalších zemích.

Jisté signály už tu jsou. V posledním průzkumu agentury SANEP klesl premiér Sobotka v popularitě mezi členy vlády na čtvrté místo. První je (trvale) ministr financní Andrej Babiš. Na druhé místo se vyšvihl ministr vnitra Milan Chovanec, který (nezapomínejme) postavil svou kariéru na zradě, když "napráskal" svého stranického kolegu Haška ohledně (společně prováděného) stranického puče proti Sobotkovi. Na posledním místě je (již stabilně) ministr Dientsbier, kterého "nemá rádo" více než 80 procent dotázaných..

A nezapomínejme ani na ženy v černém: „O co vlastně jde v kauze Čapí hnízdo?“, „Kdo tady dojí Evropskou unii?“, „Je pro klokany vhodné jméno Bimbo – anebo by mělo být vyhrazeno výhradně pro slony?“

ČSSD porušuje zákon, je jako soudce, který soudí kapsáře a zlodějíčky a přitom vězní ve sklepě svou rodinu jako Josef Fritzl. Pro tuto vášeň není precedens. Zákon nelze současně zavírat do sklepa a současně s ním mávat jako vlajkou mravnosti.

Statisíce občanů pozná každý rok na vlastní kůži, co obnáší exekuce - podle docela drsně nastaveného zákona právě z dílny ČSSD. Máte dluhy? Neplatíte? Fajn, přijde pán (a jeho parta), který je prodlouženou pazourou státu, a odnese vám televizi, počítač, gauč – a lhostejno, je-li kožený. ČSSD má Lidový dům, dluh neplatí a exekutor - nikde.

Statečná soudkyně

Statečná soudkyně, která rozhodla v neprospěch vládní strany (tedy v neprospěch svého nadřízeného a „šéfa představenstva“ – samozřejmě, že stát je svého druhu firma) se jmenuje Irena Saralievová. Toto jméno je třeba si zapamatovat - zatím se chodí denně převlékat do taláru na soud Prahy 1 (Ovocný trh 14).

Spis s dovoláním ČSSD proti jejímu rozsudku, má nyní na stole soudkyně Nejvyššího soudu v Brně Blanka Moudrá. Ta drží v ruce všechny trumfy (spis) – obrazně řečeno. Ve skutečnosti vybudovali právníci ČSSD symptomatický tunel s velkým T. Tunel, který je ve finančním i ideovém slova smyslu paradoxním pilířem prázdnoty a současně podstatou problému této strany s tradicí, která zavazuje – a zároveň nechává volné ruce k čachrům tohoto typu.

Paní soudkyně Blanka Moudrá, jejíž jméno budí naděje, se ke spisu dostane (při vší úctě) kdovíkdy – nejdříve za rok či dva. Do té doby bude třeba vyšetřit odvolání, která vznesla ČSSD proti Altnerově žádosti o výkon exekuce. Tedy: Podjatost, místní příslušnost a další podivnosti, které vedou prostou realitu zaplacení dluhu do pralesa paragrafů, kde není nic, než čas a prach a zažloutlé okraje dokumentů s blednoucími razítky. To už není hra se dvěma červenými míči, to je hra se zaschlou krví.

Altnerův mistrovský kousek

Pan Altner odvedl pro ČSSD mistrovskou práci. Mimo jiné: Musel soud přesvědčit o kontinuální existenci ČSSD v období let 1939 až 1990 - a to navzdory jejímu dobrovolnému rozpuštění v roce 1939 i slučovacímu sjezdu s KSČ v dubnu 1948. Bylo také třeba argumentačně překonat znárodnění v srpnu 1950. To vše se podařilo panu Altnerovi překonat – a za to mu přísluší odměna, vyplývající ze smlouvy.

Že mu ČSSD tuto odměnu nezaplatila, je, řečeno s prezidentem Zemanem, jasný důkaz imbecility, což je možná politicky nekorektní výraz, ale docela přesně vypovídá o stavu „lídrů“ strany, jež by měla být „lídrem“ - a není. Místo jasného a čestného řešení tu máme klauna s rovnátky, který přežívá předstíráním. Máme tu černobílé ženy, pohazující si s míči, mezi nimiž se bije v prsa „neviditelná“ gorila.

V běžné firmě by se dluh stamilionů řešil tak, že ho zaplatí ti, kteří jsou za něj odpovědní, tedy bývalí a současní předsedové představenstva (Sobotka, Špidla a další), ať dluh zaplatí z vlastní kapsy. Protože Sobotka nikdy nepracoval, pak – doufejme – stovky milionů korun nemá. Je tu však Lidový dům, nemovitost za stamilióny, slepice snášející po léta do stranické pokladny zlatá vejce - na něž jiné strany nemohly dosáhnout.

Ani Altner ne.

Vymahatelnost v praxi

Ve svých předvolebních programech se ČSSD zaklínala, že dostane-li se k moci, zajistí "lepší vymahatelnost práva". Právě nám předvádí, jak se to dělá: Kličkuje jako zajíc, dovolání (které pro normálního člověka nemá odkladný účinek výkonu soudního rozhodnutí) k Nejvyššímu soudu prokládá absurdními odvoláními proti exkuci. Vykřikuje, že za bývalého advokáta Altnera mezitím platí dluhy - které by ovšem neměl, kdyby mu dávno zaplatila, co mu patřilo a patří.

Kdyby obyčejný občan měl milióny na týmy právníků - které právě hlavní vládní strana krmí za vymýšlení kliček a oddalování - nikdy by k němu žádný exekutor nepřišel. Jenže ČSSD to dělá na dluh. Ten ostatně už dnes dosahuje skoro půl miliardy. Navzdory té zlatonosné slepici. Také pěkný praktický příklad spořivosti, k níž jiné tak nabádá.

Je to všechno jedna velká nechutnost. Praktická lekce, že papaláši jsou nadlidé - nebo si to o sobě alespoň myslí a jednají podle toho. Jejich trik s gorilou dost možná nakonec vyjde. Všude kolem nás je tolik hrozivých témat, že lidé postupně zapomenou. Česká televize a ostatní "veřejnoprávní" média to určitě ohřívat nebudou. Ani ta Bakalova a zřejmě (zatím) ani ta Babišova ne. Bohuslav Sobotka má navíc na krku kauzu OKD - ale tu zase vyšetřuje jeho "dvorní" prokurátorka Lenka Bradáčová, takže k soudu se předseda vlády nejspíš nedostane ani v tomto případě.

O to víc bude jezdit do Ameriky a kývat Merkelové na její "řešení" migrantské invaze. A společně s pražskou kavárnou nám kázat mravy.

A nebohý Altner? Ten bude další měsíce a možná roky obíhat soudy, a jeho dluhy tak budou dál narůstat. Nakonec si ho převezme plukovník Šlachta a jeho odposlouchávací komando. Na každého se něco najde.

Vážně si tohle musíme nechat líbit? Už to vypadá, že ano. Žijeme přece ve vyspělé demokratické společnosti.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.