Nevím, jestli se budou církve přes týden starat o správu hmotných statků a o nedělích budou z kazatelny hlásat, že věci světské jen odvádějí duše od toho, co je skutečně důležité? Přesto přes všechno by kritika církví neměla převažovat nad kritikou těch, kdo celou tu transakci spískali, o jejíž bohulibosti lze pochybovat, kteří vše vymysleli a provedli. Dalo by se zde použít to známé – hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Především TOP09 a ODS se postarali o to, aby český stát přišel o to málo, co mu ještě zbylo.
Až budou mít představitelé zmíněných stran plná ústa národních zájmů, bylo by dobré jim toto připomenout. Ale hlavní problém je ještě v něčem jiném. Pravicové vlády prosazovaly ve všech oblastech zásadu, že výdaje státu je třeba osekat a přiškrtit natolik, aby byl zachován jen minimální rozsah služeb. A pouze pro ty, kdo si budou chtít náležitě připlatit bude přístupný nadstandard. Pod tímto heslem ořezávaly především zdravotnictví a školství. Za luxus, na který nemáme, považovaly dosavadní síť nemocnic, objem zdravotní péče označovaly za zbytečný luxus. Prosazovaly též rušení škol s nižším počtem žáků, i když bylo zřejmé, že jednou zrušené gymnázium či jakákoli jiná škola, malé školy na venkově nevyjímaje, představuje nenávratnou ztrátu, která se vymstí až žáků za pár let přibude.
Církvím však nasypaly zcela bez ohledu na přiměřenost. Osobně nemám nic proti apoštolské církvi. Na jejím příkladě je však dobře vidět, co dělala vláda pana Nečase s penězi, jimiž tak šetřila na zdravotní péči a na vzdělávání. V této církvi, mimo jiné zaregistrované v roce 1989, která nemá ani pět tisíc členů, připadá jeden duchovní na 27 věřících. Kdyby se jednalo o obyčejnou nemocnici či školu, stát by ji jednoduše zrušil. Miliarda, kterou tato církev dostane jistě ve zdravotnictví či školství chybět nebude. Z hlediska toho, co se u nás prošustrovalo, rozkradlo, a ještě rozkrade a prošustruje, je toto proti tomu šestáková komedie. Jde však o důkaz poněkud pokryteckého trendu, který naše pravice prosazovala a prosazuje obecně. Každému totiž měří jiným metrem. A nedej bože, když se toto někomu nelíbí. To se pak proti němu vysoce mravně pohoršuje. Tolik moje úvaha o dvojím metru.
A teď ještě něco k opoziční nadúrodě.
Vláda je, i když to chvílemi vypadalo, že se rodí jak ježek proti srsti. Jaká ale bude její opozice? Po říjnových volbách se na tomto poli jaksi urodilo. Ale tak trochu jinak než jsme v poslední době byli zvyklí. Kdeže loňské sněhy jsou. Už to není jako dřív, že tu vládla pravice a proti ní stále levicová opozice a naopak. Tento kabinet nebude ideologicky vyhraněný a mimo hru zůstaly formace napravo i nalevo, i pan Okamura a jeho Úsvit. Zleva pokřikuje KSČM, mající ve všem pravdu. Tuto úlohu kritika všech vlád má léty zažitou a vyzkoušenou. Může ji jen dále pilovat a cizelovat a žít v naději, že jednou ta slavnostní chvíle nastane, kdy voliči rozdají karty tak, aby se KSČM přímo či nepřímo dostala do vlády. Před pár měsíci se zdálo, že by to mohlo dopadnout, ale nakonec si to voliči nepřáli. Na druhé straně hřiště pokřikuje další drsný hráč. Za mlčení pana knížete buší do vznikající vlády hlava nehlava chemik Kalousek. Stále dokola, jak na flašinetu, od něj slyšíme „estébáci“, „lump Babiš“, „monarcha a oligarcha“ a nově ještě přidal něco o „cynické podmínce prezidenta Zemana“, a také o „obojakosti a pokrytectví lidovců“. A určitě bude vymýšlet i další úderná hesla a používat je se stejným elánem.
To výřečný lídr strany Úsvit pan Oka mura hovoří o vládě mírným tónem jako o instituci, které dá možná podporu. Ale něco za něco. To něco je podmíněno uznáním jeho návrhu zákona o obecném referendu. Protože, když jde o referendum, nezná pan Okamura bratra. A abych nezapomněl, ještě je tu modrý pták, ODS. Ale která ODS? Ta, co byla v zemích českých, moravských a slezských známa jako symbol výtahu na výsluní a k moci, strana kmotrů se zlatými řetězy na býčích šíjích? Říká se, že prý už neexistuje. Je tomu tak? To nevíme. Lidé už oprávněně nevěří slovům ani slibům a na činy údajně nové ODS si budou muset i pravicově smýšlející spoluobčané nějaký ten čas počkat. Zatím se nově zvolené vedení snaží působit konzervativně slušňáckým dojmem. No uvidíme. A ještě na závěr mé druhé úvahy nesmím opomenout opozičníka na Pražském hradě. Takže o zábavu bude zřejmě postaráno. Ale nakonec, aby nebylo na tomto pomyslném politickém hřišti neveselo, truchlivo, jak tak někdy s oblibou říká sportovní komentátor pan Míra Bosák. Vše ale ukáže čas.
Tím končím svoji druhou úvahu o opoziční nadúrodě.
Jan Sajdl
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
