Vzpomínám si na setkání s válečnými veterány v Červené Lhotě na Jindřichohradecku. Měl jsem možnost mluvit s generálem Aloisem Šiškou, jedním z aktérů letecké bitvy o Anglii. Toho věznili nacisté a komunisté. A ten mně potvrdil, že vězení v časech prezidenta Klementa Gottwalda bylo horší než to německé za II. světové války, protože válečným hrdinům ubližovali Češi, většinou Ti, kteří byli za války zalezlí, to v lepším případě a v horším rovnou kolaboranti. Ovšem je to pádný důkaz o zrůdné podobě Gottwaldova komunistického režimu, který trýznil vojáky, kteří bojovali za naši svobodu.

Nemá cenu tady opakovat všechny Gottwaldovy zločiny, vykonstruované procesy, hlavní podíl na vraždách oponentů v padesátých letech, totální servilita k Sovětskému svazu, umožnění rabování českého uranu Moskvou, úpadek ekonomiky včetně nesmyslného preferování těžkého průmyslu atd.

Je lží tvrdit, že Únor 1948 se odehrál demokraticky a parlamentárně. S demokracií rozhodně nemá nic společného brutální nátlak na prezidenta Edvarda Beneše s výhružkami, že když neschválí demisi ministrů nekomunistických stran, poteč v ulicích, násilné obsazování sekretariátů nekomunistických stran, ilegální vyzbrojování Lidových milicí, a bránění vykonávání funkcí ministr ů ještě před přijetím demise prezidentem republiky. To bylo protiústavní, protože člen vlády zůstává v úřadě do přijetí demise hlavou státu.

Sáhl jsem také po knize brněnského spisovatele Čestmíra Jeřábka V zajetí stalinismu a tam je zajímavý zápis z 31. července 1952, kdy vláda vydala nařízení, podle kterého nikdo nesměl změnit místo bez souhlasu zaměstnavatele a pracovního úřadu. Inu novodobé komunistické nevolnictví. V listopadu dvaapadesátého roku zmizelo z volného trhu mléko a zásobování potravinami a spotřebním zbožím bylo celkově vůbec mizerné, a běžné byly výpadky elektrického proudu, tak to byla také Gottwaldova éra.