Ocenění a podpora těchto hrdinů jsou rovněž alarmem upozorňujícím na lajdácký přístup státu k řešení tohoto problému. Toto ocenění uděluje NFPK již několik let, během kterých i přes nemalý tlak nebylo přijato žádné účinné opatření, které by tyto osoby chránilo. Není pro Vás žádným překvapením, že ve vyspělých státech na rozdíl od ČR ochrana oznamovatelů poměrně funguje?
Možná Vás tedy překvapím faktem, že na Slovensku některé důležité opatření v této věci schválila slovenská vláda a vstoupit v platnost by mělo počínaje příštím rokem. Do speciální pozice by se měl dostat slovenský Inspektorát práce, který by měl zabránit odvetným útokům zaměstnavatelů vůči zaměstnancům, kteří oznámí korupci. Oznamovatelům bude na Slovensku poskytnuta bezplatná právní pomoc a dokonce může dojít i k vyplacení odměny, pokud na základě jejich oznámení bude korupce prokázána. Česká republika čím dál častěji tedy hledá inspirace k boji s korupcí nejenom na západě, ale i u svých východních sousedů. Registr smluv byl na Slovensku přijat během několika měsíců, kdežto v ČR se ke zveřejňování smluv vedou nekonečné zbytečné diskuse s cílem zamezit jeho přijetí. Na Slovensku se již mnohem dříve vedla diskuse o řešení problematiky anonymních akcií a pro změnu Polsko by se mohlo stát pro ČR inspirací v oblasti řešení střetu zájmů. Za zmínku stojí i skutečnost, že ČR teprve pod tlakem Evropské komise začala jako jedna z posledních zemí EU řešit odpolitizování a profesionalizaci státní správy – bohužel navíc s neuspokojivým výsledkem.
Zákon na ochranu oznamovatelů korupce zařadila vládnoucí koalice do koaliční smlouvy. Chybí tomu ovšem jedna zásadní věc – časový plán práce na tomto zákoně včetně jeho přijetí. Koalice aktuálně na tomto zákoně nepracuje, nicméně údajně doufá, že se věci dají do pohybu v příštím roce.
Čím se liší postavení oznamovatelů korupce od leteckých kaskadérů? Oba se ocitají ve velmi nebezpečných podmínkách, nicméně kaskadér je na tuto situaci na rozdíl od oznamovatelů často připraven. Svůj kaskadérský kousek má navíc dopředu naplánován a především není za něho nijak trestán – ba naopak je všeobecně obdivován a odměněn. Oznamovatel je nezřídka označován jako práskač a navíc musí čelit v souvislosti se svoji novou roli nemalému psychickému nátlaku a občas i značným finančním nákladům. Položme si tedy zcela upřímně otázku, zda mají za těchto podmínek svědkové korupce motivaci tyto případy hlásit? Odpověď nechám na každém z Vás.
Bylo by nicméně velmi hloupé tvrdit, že za velmi těžké podmínky, v jakých se ocitají oznamovatelé korupce, jsou odpovědné především jednotlivé vlády. Kdepak. Každý občan je povinen tyto odvážné osoby podpořit a přitom si uvědomit, že tímto nepomáhá ani tak těmto osobám, ale především sám sobě. Věřím, že každý je schopný této úvahy a jsou těžko pochopitelné situace, kdy oznamovatel závažných kauz je aktivně podporován pouze několika nejaktivnějšími či nejbystřejšími občany místo toho, aby u boku této osoby stala minimálně většina společnosti. Začněme tedy nejdříve sami u sebe a není k tomu zapotřebí speciálně vyvinutá empatie či zájem o politiku, ale pouze jedna jediná věc – upřímná vůle.
Vyšlo na stránkách Nadační fond proti korupci
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
