Jiří Baťa: No konečně! Už je to tady!

Jeho komentář (ZDE) je projev až do morku kostí zažrané nenávisti ke všemu, co je ruské, resp. bylo sovětské. Podle pana Zieglera mu byla totiž ruská vina jasná od samého počátku. Jeho logika je stejná, jako u vypatlané britské premiérky T. Mayové. Ta do doby otravy Skripalových nevěděla, že nějaký Novičok typu A-234 existuje, ale to jí nebránilo od boku vypálit, že Skripalovi byli otráveni tímto bojovým plynem a že pachatelem je Rusko. Kdo a proč to dělal, je tajemstvím, či spíše to nikdo neumí vysvětlit. Stejně tak je to i s panem Zieglerem: všechno ví, všechno zná, co neví a nezná, si vymyslí.

Pan Ziegler zmiňuje několik rádoby nezvratných důkazů, které pochází z dílny holandských vyšetřovatelů (na tragédii nejvíce postižených občanů Holandska), za vydatné pomoci dalších západních expertů, kteří měli za úkol ani ne tak dokázat, jako jednoznačně konstatovat a tvrdit, že za sestřelením Boingu letu MH-17 jsou jednoznačně Rusové. Pan Ziegler ve svých „povídačkách“ uvádí, že Mezinárodní vyšetřovací komise jasně prokázala, že letadlo MH-17 malajských aerolinií nad Ukrajinou sestřelila ruská armáda, což je už samo o sobě holý nesmysl. Co je ovšem jasné panu Zieglerovi, není jasné milionům občanů. Totiž že letadlo sestřelila ruská armáda, by také musel někdo dokázat, stejně jako že na území Ukrajiny prokazatelně operovala oficiální armáda Ruské federace. To, pokud se nemýlím, prokázáno nebylo. Pokud by to měla být pravda, pak by to nejspíš, díky Porošenkově nátuře, okamžitě vyvolalo otevřenou válku mezi Ukrajinou a Ruskem. Nehodlám komentovat všechny „hňupoviny“, které pan Ziegler nenávistně a pomlouvačně, zato s velkým potěšením pronáší na adresu Ruska, ale zmíním jeden málo publikovaný či málo známý fakt, neřku-li problém.

Připusťme, že letadlo letu MH-17 bylo skutečně sestřeleno raketou BUK. Otázka je, komu tento BUK v danou dobu patřil, zda ukrajinské armádě, která tyto (ruské, resp. ještě sovětské) zbraňové systémy také evidentně vlastnila, nebo proruským separatistům, kteří však tyto zbraně neměli a mít ani nemohli, protože dodnes nemají svoji vlastní pravidelnou armádu. Nicméně existuje tvrzení, že raketový systém BUK byl prý dopraven z Ruska na území Ukrajiny a po provedení útoku na letadlo Boing letu MH-17 bylo zařízení zase odsunuto (vráceno) zpět na ruské území. Bylo prý ale také zjištěno, že protiletadlový raketový systém BUK, který sestřelil Boeing, pochází z 53. protiletadlové brigády v Kursku na území Ruské federace, vzdáleného cca 140 km daleko od místa, odkud měla být raketa na letadlo odpálena. Verze vyšetřovací komise a odborníka z JIT tedy je, že konvoj vozidel, vezoucí raketu BUK, patřil ruským ozbrojeným silám. K tomu „prý“ na podporu těchto závěrů existuje řada důkazů a informací, ale vyšetřovatelé zatím nepovažují za nutné je zveřejnit! K tomu, aby mohlo být konstatováno, že letadlo nad Ukrajinou sestřelili Rusové, asi stačí, když bude tento „fakt“ vyšetřovací komise tvrdit s tím, že další usvědčující důkazy ještě není potřeba zveřejňovat.

Vrátím se ale k (nevěrohodnému) přesunu raketového systému BUK na „místo činu“ a zpět. Rusofobie a antiruská filozofie, která kromě Velké Británie a jejich spojenců se jako epidemie šíří do řad vyšetřovatelů JIT, kteří tvrdí, že ruský raketový systém BUK byl transportován z ruského území vzdáleného cca 140 km na místo, kde měla být raketa BUK odpálena. Zde se nabízí faktická otázka: Bylo možné celou tuto operaci předem naplánovat a současně časově zkoordinovat tak, aby konvoj s raketovým zařízením „vyrazil“ ze 140 km vzdáleného Kurska s cílem dorazit s BUKem včas na místo, odkud by měla být odpálena raketa, připravit systém k sestřelení letadla, kterému mj. byl ukrajinskými orgány letového provozu změněn kurz letu, než byl původní, sestřelit letadlo, podat hlášení „úkol splněn“, sbalit svých „pět švestek“ a klidně se vrátit zpět do výchozího bodu, k 53. protiletadlové brigádě v Kursku? Je vůbec možná taková šílená vojenská strategie, která naprosto postrádá logiku? Na čí rozkaz by asi mohl být takový manévr proveden? Pokud by tomu snad tak ve skutečnosti i bylo, pak už jen zbývá tuto taktiku věrohodně dokázat! Nicméně jak je patrné, snaha byla, neboť na základě výběru fotografií, údajně pořízených v oblasti Donbasu příhraničních regionů Ruska, členové komise Bellingcat tvrdí, že raketa byla vypuštěna z nosiče s číslem 332, který se údajně nachází u 53. protiletadlové brigády u Kurska. Pozoruhodné zjištění, ještě aby také řekli, jakou metodou k tomuto úsudku či zjištění dospěli, zvláště když typ raketového motoru, který rovněž ukázala holandská vyšetřovací komise,k pádu malajského Boeing letu MH17 na východě Ukrajiny, byl zlikvidován po roce 2011 (ZDE).

Vyšetřovatelé používají argumentace, které nejen vzbuzují pochybnosti, ale také úsměvy nad prostotou a naivitou, s jakou komise pouští do světa výsledky naprosto neprofesionálního vyšetřování. Tak např. zveřejňují fotografie nějakých zbraňových součástí, které nesou indicie ruského (sovětského) původu. Připusťme, že mají ruský, resp. sovětský původ, ale to ještě není žádný důkaz při vědomí, že Ukrajina tyto systémy měla a má dosud v držení. Vyšetřovatelům či na vyšetřování zainteresovaným nedochází, že i dnes má ukrajinská armáda ve své výzbroji ještě celou řadu vojenské výzbroje a techniky, pocházející z éry SSSR. Vždyť za éry SSSR byla Ukrajina jeho součástí a jako taková byla coby Rudá armáda také vyzbrojována.

Na druhé straně je hodně zarážející, že vyšetřovacím komisím JIT nebo Bellingcat, případně vyšetřovatelům ve Velké Británii (v případě kauzy Skripalových) nevadí, že se svými tvrzeními ztrapňují, když se světu snaží vnutit nadiktovaný propagandistický názor, že letadlo sestřelilo Rusko, a je tedy zcela evidentně a nepochybně také vinno. Asi se nechali ukecat panem Zieglerem, který, jak sám říká, o vině Ruska nikdy nepochyboval! Pro dokončení této komedie už jenom prý zbývá najít či vytipovat nějaké vhodné lidi nebo člověka, kteří nebo který bude tím, na které(ho) se svalí všechna vina, a popoženou jej před soud podle rčení, že existuje-li zločin, existuje i zločinec, a každý zločin musí být potrestán. Kéž by tomu tak bylo, že? A protože vyšetřovací komise má jasno, že vinno je Rusko, tak s těmi lidmi nebo člověkem si komise také nějak poradí, on se někdo najde! Když si poradili se sestřelením letadla, s BUKem, s Novičokem, jistě si zdárně poradí i v tomto případě! Nebo ne?

Nemyslím, že se tímto směrem a tímto způsobem ubíraly myšlenky a názory pana Zieglera, neboť pro něho je důležité, podstatné a svaté, co bylo řečeno západními, vždy „spravedlivě“ a vždy pravdivě smýšlejícími vyšetřovateli, a ne proradnými, nevěrohodnými a nebezpečnými ruskými zločinci. Protože jsem však člověk relativně přejícný, přeji panu Zieglerovi, aby si plnými doušky vychutnal své osobní, protiruské vítězství, protože všechno, co kdy bude spojováno s Ruskem, bude vždy pravda nebo odpor na jeho straně. Jen by si snad mohl ta svá vítězství nechat pro sebe, protože jeho uspokojení bude akceptovat jen několik málo duševně chorých. K tomu jen malé doporučení panu Zieglerovi od F. M. Volteira: „Tajemství úspěchu je – umět mlčet o tom, co nevíme!“