Jiří Baťa: Petr Nečas není hloupý, chytrost jej ale zřejmě nedostihla

18.02.2014 7:31

Článek,který dokládá, jak se mění svět před očima těch, kteří si jej na dlouho vybarvili těmi nejzářivějšími barvami. Ale také dokazuje, jak může být člověk falešný,nespravedlivý, neslušný a hlavně hrubý, nemá-li před seberu vizitku „Premiér České republiky“. Ano, řeč je o panu Petru Nečasovi.

Jiří Baťa: Petr Nečas není hloupý, chytrost jej ale zřejmě nedostihla
Foto: Radim Panenka
Popisek: Expremiér Petr Nečas dorazil ve čtvrtek ráno k výslechu v kauze Nagyová

Mnoha lidem je ještě v paměti nesmělý, skromný a slušný mladý člověk, který se velmi rychle, díky právě těmto vlastnostem, vyšplhal po hyrearchálním politickém žebříčku až na post nejvyšší, tedy zmíněný post premiéra České republiky. Jenže kde ty loňské sněhy jsou?  Ukazuje se, že když se (dnes už bývalému) premiérovi tzv. šlápne na kuří oko, jde všechna proklamovaná slušnost, decentnost, korektnost  a diplomacie stranou. Z pana premiéra, léta se jevícího jako relativně klidného, slušného, spořádaného člověka a otce rodiny, se tváří v tvář spravedlnosti stal normální hulvát.  Výroky jako „prasácké hry“, „lidský dobytek a svině“, ale také „hovadský přístup“ nebo „gestapácká policie“, člověka posouvá mezi typy lidí, kteří v roli obviněného zažívají pocity nebývalé křivdy a nespravedlnosti a v takovém případě si neberou servítky v myšlení, tím méně ve vyjadřování. Petr Načas se tak svým jednáním a vyjadřováním postavil do jedné řady sprostých zločinců, kteří se snaží svou činnost zapírat a svádět na jiné. Svým způsobem to není nijak překvapující, protože to přesně odráží i jeho osobní přístup k politice a režimu státu, jemuž stál v čele. Pokusím se objasnit blíže.

Pan Nečas se (dnes po vlastních zkušenostech) přímo štítí styku se státními zástupci nebo vyšetřovateli, jejichž práci považuje za spiknutí proti jeho osobě, potažmo jeho nynější ženě J. Nagyové-Nečasové. Obhroublou mluvou, kterou lze přisoudit zločinecké galérce, kterou používá P. Nečas vůči  státním zástupcům, které nazývá „ prokurátory, resp. generální prokuraturou“ (struktura, používaná v době vlády komunistů, ale i nadále používaná např. na Slovensku) stejně jako policejním vyšetřovatelům, které  považuje za „gestapáckou policii“ staví na údajně naprosto nepřiměřeném zásahu při zadržení Jany Nagyové.  Tehdy však šlo ještě pouze o roli jeho pravé ruky ředitelky sekretariátu premiéra vlády, ale především milenky, tedy nikoliv  o přímou životní partnerku, kterou si vzal za ženu až po jejím propuštění ze zadržovací vazby. Je to hlavně způsob zadržení a uvalení vazby jeho dnes již manželky , který jej tak irituje a přivádí až k nekontrolovanému a nekorektnímu vyjadřování.  Méně či vůbec mu nevadí jeho vlastní vina , za kterou je také obviněn.  Jestliže je schopen tak nekriticky, nekontrolovatelně a takřka surealisticky pojmenovávat  orgány státní moci, tedy státní zástupce, resp. vyšetřovatele a způsob jejich činnosti, pak mu vůbec nedochází, jak naplnil ono známé přísloví „Kdo seje vítr, sklízí bouři“.

Pan Nečas, bývalý předseda pravicové ODS byl jedním z mnoha pravicových politiků, kteří (připusťme, že oprávněně) kritizovali vyšetřovací postupy a způsoby při zadržení, vyšetřování atd. u bývalé SNB, event. StB. To všechno se mělo po listopadu v r. 1989, nastolením „demokratického“ režimu změnit. Skutečnost? Policie a její metody se mohou měnit či mírnit jen potud, pokud jsou k tomu důvody. Nemůže přece nikdo chtít, aby se s vrahy, lupiči, zloději, podvodníky, násilníky apod. jednalo v rukavičkách jen proto, že existuje pomyslná demokracie. Je tu ovšem i varianta, kdy představy politiků byly zřejmě takové, že jich se zákony, případně zadržení, vzetí do vazby a následné vyšetřování netýkají. Jinými slovy domnívali se, že oni jsou něco jiného, něco víc, než občané jedné a téže republiky. Na tuto falešnou domněnku „dojel“ i Petr Nečas. Stále mu nedochází, že „ryba smrdí od hlavy“ a tedy, že příčina pádu jeho vlády, včetně peripetiií s jeho milenkou, dnes manželkou,  je především v něm samotném.

To dokládají i  pozoruhodná, ale především realistická  slova advokáta Kolji Kubíčka, když na jeho adresu  říká: „ Petr Nečas jako premiér měl vědět, co se chystá. Pokud nevěděl, neměl státní aparát v ruce. Pokud věděl a nekonal, pak to byla fatální liknavost (a jeho osobní chyba – pozn. autora). Pokud věděl a nemohl konat, pak opět neměl státní aparát v rukou. A to je u premiéra vždy chyba, problém  a počátek konce“.

Pan Nečas je nejen udiven, on je značně pohoršen způsoby, jakými pracuje státní zastupitelství a policie. Jak se chudák Nečas  trápí nad několika okamžiky při zadržení jeho tehdy ještě milenky J. Nagyové vypovídají tato srdcervoucí slova: „ Ty první dny policie používala estébácké metody, normální psychické násilí. Jana (Nagyová) prodělala trauma a dodnes je v pravidelné péči klinického psychologa!“  Jedinečný obraz  amorálnosti, neupřímnosti, ubohosti a osočování   vyšetřovacích orgánů, jen aby umocnil utrpení, kterému byla vystavena jeho, podotýkám v tu dobu stále jen jeho milenka.  Máme snad s panem Nečasem spolucítit, projevit porozumění, anebo jej dokonce podržet a odsoudit „hovadské zákroky policie“, alias „gestapácké policie“? Proč by někdo, tím více policie, měl brát ohled,  z občanského pohledu, na obyčejnou, jakkoliv vysoko postavenou, ale stále jen standardní zaměstnankyni státního správy, resp. orgánu, která proti všem dobrým mravům a etickému kodexu byla kromě pracovního vztahu současně (že by na vedlejšák?) milenkou předsedy vlády! Zaměstnankyní, které nepožívá žádných elementárních výhod nebo ohledů v srovnání např. se samotným P. Nečasem v době jeho výkonu funkce premiéra. Je to stejné, jako by jeho milenkou byla na témže úřadě uklizečka.  

Jenže Petr Nečas  tuto „nešťastnou, traumatisovanou, psychicky zlomenou ředitelku svého bývalého sekretariátu, svou pravou ruku, která dřela jako kůň (spíše kobyla)“,  pojal za ženu a to mu dnes (ne)dovoluje projevovat  nenávist, nevraživost, obviňování, osočování a hrubé urážky vůči všemu, avšak především proti tomu, co on sám jako  Petr Nečas,  člen, později  předseda ODS a premiér koaliční vlády osobně  činil, podporoval a prosazoval. Jenže on to „chudák“ myslel jinak, ani ve snu jej nenapadlo, že se to může obrátit proti němu. Nevzal v potaz upozornění, které jsem mu kdysi  v osobním dopise napsal, že „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!“ Dnes je řadový občan, nula. Kope, kouše a vypouští jedovaté sliny nenávisti vůči vlastnímu stylu vládnutí!  Stejně jako ve funkci premiéra se projevoval arogantně, opovržlivě, povýšeně a nadřazeně vůči obyčejným občanům, chová se i dnes – v roli nicky jako hulvát. Opravdu, není hloupý, ale sebekritiky, odpovědnosti, chytrosti a slušnosti se mu ještě ani dnes zřejmě nedostává!

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Ing. Věra Kovářová, MIM byl položen dotaz

Důchodová reforma

Tvrdíte, o důchodové reformě jednáte i s laickou veřejností. Jak? Kde? Jsem si ničeho takového nevšiml. A myslíte, že má smysl schvalovat něco, na čem se aspoň z větší části neshodnete s opozicí? K čemu reforma, kterou jiná vláda zase zruší, což už se stalo? Nebylo třeba chybou, že jste s opozicí ne...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 353. Jak ulovit štiku dlouhou jako stehno antické bohyně

16:59 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 353. Jak ulovit štiku dlouhou jako stehno antické bohyně

Petr Žantovský ve svém pravidelném „Jak jsem potkal knihy“ tentokrát vybral pro májové čtení báseň o…