V ulicích svatého města to opět vře. Konfrontace mezi tamními Araby a izraelskými bezpečnostními složkami jsou častější než oslavy šabatu. V jejich důsledcích lidé trpí a míří do vězeňských cel.
Jeruzalém je palčivým problémem. Byl a asi i bude. V nedávném průzkumu, který uspořádal think-tank Jeruzalémské centrum pro věci veřejné (Jerusalem Center for Public Affairs), se ukázalo, že kolem 75 % izraelských Židů je proti založení palestinského státu na hranicích platných před rokem 1967. To by mimo jiné znamenalo rozdělení Jeruzaléma na dvě části.
Nepokoje, které se udály v minulém týdnu, vyvrcholily ve chvíli, kdy izraelské bezpečnostní složky nevpouštěly muslimy mladší padesáti let na Chrámovou horu k mešitám, zato extremistické osadníky ano. Minulý pátek pak Mahmoud Abbás odsoudil tuto praktiku a dožadoval se zákazu, který by znemožňoval vstup osadníkům. „Prezident palestinské samosprávy Mahmoud Abbás v pátek řekl, že izraelští osadníci nemají právo znesvěcovat Chrámovou horu, a mělo by jim být zabráněno na ni vstupovat,“ píše deník Times of Israel. „Toto je naše svaté místo, al-Aksá (mešita) je naše, tato vznešená svatyně je naše. Oni nemají právo sem chodit a znesvěcovat ji,“ řekl přímo Abbás. Palestinci považují Jeruzalém za své město a doufají, že jakmile dojde k rozdělení Svaté země na dva samostatné a svobodné státy, jeho východní část se stane hlavním městem Palestiny. „Jeruzalém je klenot v koruně, věčné hlavní město palestinského státu. Bez něho nebude ani stát,“ pronesl dále Abbás.
Palestinský prezident vyzval všechny věřící k ochraně svatých míst v Jeruzalémě. Navázal tak na demonstraci v Gaze, která žádala to samé a odehrála se v pátek dopoledne. Ismail Radan, jeden z představitelů Hamásu, varoval před „judaizací“ Jeruzaléma: „Al-Aksá je červená linie, Izrael si musí uvědomit, že nynější nájezdy a útoky u mešity al-Aksá způsobí sopečnou explozi v oblasti a zasáhnou Izrael.“
V sobotu ráno byly objeveny na dvou místech posvátného muslimského okrsku dvě kresby. Obě znázorňovaly modrou Davidovu hvězdu (symbol Izraele) a hákový kříž (symbol nacismu a antisemitismu), mezi něž je položeno rovnítko. Toto je klasický symbol srovnávání těchto dvou ideologií, přestože jeho umístění je zvláštní. Automaticky se předpokládá, že ho nakreslili Arabové, jenže, jaký by to mělo význam znesvěcovat a špinit si vlastní památku?
Nynější demonstrace převážně nevycházejí z nenávisti k Izraeli. Většina jeruzalémských Arabů (mohou v Izraeli žít, ale nemají občanství), stejně jako většina izraelských Arabů (mají izraelské občanství), v tuto chvíli netouží žít na okupovaných územích. Situace v Izraeli je pro ně lepší, a to jak sociálně, tak politicky. Přeci jenom mají ve východním Jeruzalémě větší svobodu (chrání je izraelské zákony) než na západní břehu Jordánu (kde by žili pod okupační správou) a mohou žít trochu volněji. Jejich vzdor vychází z diskriminace, které jsou vystavováni a nespravedlnosti, jež je na nich páchána.
Jednou za 33 let slaví muslimové i židé společně. Ve stejných dnech totiž probíhají muslimský svátek Íd al-adhá a židovský Jom kipur. Letos byl během oslav zakázán muslimům mladším 50 let přístup na Chrámovou horu k mešitám a místům motliteb. Židé tam však mohli, stejně jako mohli ke Zdi nářků i jiným židovským posvátným místům. Podle izraelských bezpečnostních složek hrozilo nebezpečí konfliktu. Z toho důvodu zakázaly muslimům přístup, kdežto izraelským náboženským extremistům naopak poskytovaly ochranu při jejich cestě ke Skalnímu dómu a mešitě al-Alksá. Tedy ti, kteří by působili rozbroje (podle izraelského zákona mají Židé zakázáno se v muslimském okrsku Chrámové hory modlit), na “horkou půdu“ vpuštěni jsou, kdežto ti, kteří by se dožadovali svých práv, jsou z míst vykázáni. To ukazuje a celkem přesně demonstruje diskriminaci, které čelí muslimové a Arabové ze strany izraelských úřadů.
Východní Jeruzalém je okupován Izraelem od roku 1967, kdy ho získal díky vítězství v šestidenní válce. Přestože je muslimům dovoleno se na svatých místech modlit, mnohdy dochází k restrikcím, při kterých jsou upřednostňovány zájmy izraelského-židovské obyvatelstva. Muslimové jsou často ponižováni a diskriminováni. Izrael v roce 1980 anektoval východní část města a prohlásil (za pomoci zákona) celý Jeruzalém jednotný a nedělitelný za svoje hlavní město. Tuto anexi prakticky niko neuznal a v důsledku rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 478 (z roku 1980) přesunula většina států svá velvyslanectví mimo Jeruzalém.
Tak ještě pár drobných poznatků na závěr:
Izraelský voják zastřelil minulý čtvrtek třináctiletého Palestince během nepokojů u vesnice Beit Laqia. Hlídkový vůz se dostal pod útok mladíků, kteří po vojácích házeli kameny a zápalné bomby. Chlapec by zasažen do hrudi ostrou municí.
Nynější izraelská vláda chce přitlačit ke zdi JNF (Jewish National Fund) a přinutit ho zřeknout se peněz, které mu plynou z prodeje určité půdy ve Svaté zemi. Pokud tak neučiní, přijde o daňové výhody. JNF (Keren Kayemet LeYisrael hebr.) byl založen v roce 1901 na nákup pozemků v osmanské Palestině (později britského mandátu Palestiny, a následně Izraeli a na palestinských územích) pro rozvoj židovského osídlení.
Palestinský velvyslanec při OSN chce přimět Radu bezpečnosti k tomu, aby ještě letos hlasovala o návrhu kompletního stažení izraelských vojáků z okupovaných území do konce roku 2016.
75 procent izraelských Židů nesouhlasí s nahrazením vojáků IDF mezinárodními silami OSN v údolí Jordánu na palestinských územích. Zde je umístěno velké množství izraelských osad, mnoho farem i drobných dílen.
„Oni (Islámský stát) zabijí nožem jednoho člověka v jednu chvíli, IDF zmáčknutím knoflíku (zabije) tucty Palestinců,“ pronesla členka izraelského Knessetu Haneen Zoabi (arabská stran Balad). Přirovnala tak izraelské vojáky k fanatikům bojujícím v Sýrii a Iráku. Tím si vysloužila ostrou kritiku dalších izraelských poslanců. Například poslankyně Faina Kirshenbaum (Yisrael Beiteinu) prohlásila: „Zoabi ví, že její dny v Knessetu jsou sečteny, a brzy také skončí éra její beztrestnosti, kterou jí Knesset garantuje. Jsem si jistá, že během dalšího zasedání Knessetu velkou většinou schválíme „zákon Zoabi“, který ji odstraní z funkce a stejně tak jí zabrání kandidovat v dalších volbách.“ To další poslankyně Knessetu Miri Regev (Likud) zašla ještě dále, když Zoabi vzkázala: „Táhni do Gazy, zrádkyně.“ Tak tolik asi ke svobodě slova v Izraeli.
Izraelský ministr obrany Moshe Ya’alon je známý nejenom tím, že říká, co si myslí, ale také to, co si myslí ostatní a bojí se to říci. V jednom z posledních interview pronesl: „Já nehledám řešení, hledám cestu, jak zvládat konflikt a udržet takové vztahy, které slouží našim zájmům.“ Jako blízký spolupracovník premiéra Netanjahua tak trochu poodkryl společné politické karty. Nic o dvou státech či míru tam vidět však není.
Téměř dva měsíce po skončení bojů v Gaze zve Egypt palestinské a izraelské vyjednavače k novému kolu jednání o příměří. To by mělo začít za týden.
Ozbrojené křídlo Hamásu, brigády Al-Qassam, během dohodnutého příměří budují nové tunely a zdá se, že jsou úspěšní.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
