Teď se zdá, že Babiš střílel od boku také, když před volbami sliboval nekompromisní tažení proti hazardu. Poslední verze jeho návrhu loterijního zákona totiž znamená zásadní kapitulaci ministra financí před tlakem nejtvrdší hazardní lobby.
Šéf hnutí ANO předvádí podivuhodné kreace kolem zdanění videoterminálů, jež jsou největšími požírači gamblerských peněz. Z avizovaného zdanění pětačtyřiceti procenty je náhle v návrhu zákona pětatřicet procent.
Jenže teď poslal Babiš do parlamentu novelu, která má od příštího roku zvýšit daň ze všech druhů hazardu z dvaceti na pětadvacet procent. S tím, že loterijní zákon už ministerstvo nestihne připravit k prvnímu lednu 2016.
Proč ale potom ministerstvo nezvýšilo daň hned na úroveň připravovaného zákona? Pouhé zvýšení o pět procent je nečekaně vstřícným ústupkem hazardnímu průmyslu, z něhož se bude vláda těžko vyhrabávat.
Ze zákona také vypadl paragraf, omezující počet videoterminálů v zemi na 45 tisíc kusů. Přitom už na tři stovky měst hazard zakázaly na svém území a další tři stovky ho omezily. Což je jasným sdělením vládě, že lidé nechtějí hráčská doupata ve svém okolí.
Proč ale potom Babiš nechává cestu k nějakému jejich boomu otevřenou? A ruší strop, který je sice pořád dost benevolentní, ale dává aspoň nějakou stopku nejtvrdšímu hazardu.
Smyslem zákona mělo být v první řadě omezení počtu patologických hráčů. Na jejich léčbu a nápravu dopadů této zničující vášně stát vynakládá čtyřnásobek toho, co získá na daních z videoterminálů.
Pak je ovšem burcující, že podle nové verze loterijního zákona budou moci gambleři prohrát mnohem víc peněz, než podle původního návrhu. Zcela v rozporu se zdravým rozumem Babiš například zvýšil sumu, kterou bude možné prohrát za hodinu z dvou tisíc korun na 4 500 korun.
Svou kapitulaci v protihazardním boji ministr financí vysvětluje tím, že schválně představil nereálné plány, aby nemusel hazardníkům tolik ustupovat.
Proč by ale měla vláda jakkoliv ustupovat bossům hazardu, na který jsou navázány mafie, prostituce, drogy a další kriminální jevy? A který způsobuje obrovská lidská neštěstí? S něčím takovým přece zdravý stát neuzavírá pochybné kompromisy, ale potlačuje to, jak nejlíp umí.
Možná se ale Babiš rozpomenul na doby, kdy jako průmyslník sám úspěšně lobboval u ministrů - třeba při první privatizaci Unipetrolu. A uvědomil si, že jsou mu pořád bližší ostří hoši s miliardami v zádech, tlačící na politiky, než voliči, před nimiž lze koneckonců vždycky říci něco, na co se chytí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
