Ti ostatní, například ministr životního prostředí Pavel Drobil nebo ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, museli odejít kvůli korupčním či finančním skandálům, anebo jako ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil či ministr zemědělství Ivan Fuksa, byli Nečasem „odejiti“ za nejasných okolností. To vedlo ke spekulacím, že za jejich odchodem je mocenský boj uvnitř ODS, který v případě Pospíšila navíc doprovodily i obavy z rostoucí nezávislosti státních zastupitelství.
Že k hlavním kritériím pro jmenování nových ministrů za ODS nepatřila jejich odbornost nebo výrazné politické kvality, bohužel potvrzuje jejich dosavadní působení v čele ministerstev, kam byli dosazeni, o němž se v nejlepším případě dá říct, že někteří z nich zatím nic výrazně nepokazili a nepotýkají se zatím se skandály srovnatelnými s těmi, které obklopovaly jejich předchůdce.
Spekuluje se, že Nečas nové ministry bohužel na základě jejich skutečných kvalit vybírat ani nemůže, protože jejich jmenování je úlitba mocným regionálním zájmům ve straně, které bohužel dost často souvisí se zájmy stranických kmotrů.
Ať už jsou kritéria pro výběr nových ministrů za ODS ve skutečnosti jakákoliv, jisté je, že ani při výběru nového ministra obchodu a průmyslu Martina Kuby, ani při výběru nového ministra životního prostředí Tomáše Chalupy, ba ani při výběru nového ministra zemědělství Petra Bendla se neukázalo tak rychle, jako tomu bylo při jmenování nového ministra spravedlnosti Pavla Blažka, jak problematická personální politika premiéra Nečase skutečně je.
Ministr Blažek nastoupil do úřadu za velmi specifických okolností. Jeho předchůdce Jiří Pospíšil byl odvolán za okolností ještě nejasnějších, než když byl před časem odvolán ministr zemědělství Ivan Fuksa. Oba tito ministři sice měli s Nečasem špatné vztahy, ale Pospíšil byl nejpopulárnějším politikem ODS, navíc si i navzdory předešlým pochybením vybudoval zásluhou změn v justici v poslední době auru ministra úspěšného.
Nebylo tedy divu, když se v médiích široce spekulovalo, že skutečným důvodem odvolání Pospíšila je možná nejenom Nečasův strach z rostoucího vlivu stranického rivala, ale především tlak z řad ODS a jejích kmotrů, aby byla učiněna přítrž změnám ve státním zastupitelství. Jako hlavní důvod byla pak zmiňována ochota Pospíšila jmenovat na návrh nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana vrchní státní zástupkyní v Praze Lenku Bradáčovou, která si udělala jméno v korupční kauze bývalého středočeského hejtmana za sociální demokracii Davida Ratha.
Jako by chtěl nový ministr všechny tyto nelichotivé spekulace co nejrychleji potvrdit, prohlásil hned na úvod svého působení, že se považuje za přímého nadřízeného nejvyššího státního zástupce, což je interpretace velmi svérázná, zpochybňující i tu míru nezávislosti, kterou má systém státního zastupitelství mít.
Blažek také zastavil práce na reformě systému státního zastupitelství, která byla podle různých zpráv trnem v oku některým lidem v ODS. Vzápětí začal protahovat jmenování Bradáčové vrchní státní zástupkyní v Praze.
Po schůzkách s Bradáčovou i Zemanem pak přišel se zcela absurdním nápadem vypsat na místo vrchního státního zástupce výběrové řízení. Zákon přitom nejen s výběrovým řízením nepočítá, ale zcela jasně ponechává výběr podřízených v rukou nejvyššího státního zástupce.
Jelikož zákon jasně říká, že ministr jmenuje vrchního státního zástupce na návrh nejvyššího státního zástupce, mohl by ministr možná nanejvýš takový návrh odmítnout. Musel by ale mít pádné důvody.
Blažek si ve světle zdrcující mediální kritiky nesmyslnost svého počínání rychle uvědomil, nápad na konkurz zpochybnil, ale neodpustil si přitom poznámku, že dění okolo Bradáčové je jenom „pšouk ve sklenici vody“. Svoje přešlapování v jejím případě hájil pak tím, že má coby nový ministr mít čas si udělat na celou záležitost názor.
Pokud snad premiér Nečas měl skutečný zájem na tom, aby odstranění Pospíšila nebylo viděno jako pokus zabránit jmenování Bradáčové, jakož i změnám v systému státního zastupitelství, je jisté, že dosavadní činy a výroky ministra Blažka dosáhly pravého opaku.
Ať už se jedná o Blažkův politický amatérismus nebo o stranickým vedením diktovanou snahu nepřipustit jmenování Bradáčové, jisté je, že nový ministr vystupuje způsobem, který poškozuje ODS a zvyšuje celkovou míru naštvanosti lidí na politiku. Kdybychom se chtěli snížit k jeho vyjadřování, mohli bychom dokonce argumentovat, že jako „pšouk ve sklenici vody“ se bohužel zatím jeví jeho dosavadní působení ve funkci ministra spravedlnosti.
Premiér Nečas tedy ve svém výběru opět neměl šťastnou ruku. Pokud bylo jedním z cílů odvolání Pospíšila zamezit jmenování Bradáčové a zastavit změny v systému státního zastupitelství, jisté je, že si pro tento úkol vybral politika, který sice, jak se zdá, rozumí svému úkolu, ale realizuje ho způsobem, který ukazuje skutečně mizivý politický talent. ODS za to možná nakonec zaplatí větší politickou cenu, než kdyby Blažek po své příchodu do funkce bez vytáček Bradáčovou jmenoval.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
