Ve třetině senátních obvodů se pak tyto volby spojují i s volbou nových zástupců do horní komory českého parlamentu. U nás se tyhle „senátky“ konají v obvodu Náchod, takže našeho regionu se příliš netýkají. Přesto bude zajímavé, pozorovat souboj dvou podle mne hlavních protagonistů, bývalého vícepremiera a šéfa lidovců Pavla Bělobrádka a policejního generála v.v., dnes vícehejtmana královéhradeckého kraje Martina Červíčka. Jeden kandiduje pod heslem Senát jim nedáme (komu senát nedáme není však úplně jasné), druhý má motto Kde je vůle, tam je i cesta. To věděla už senátorka Domšová, když kdysi kandidovala. Vzhledem k tomu, že senátní volby jsou dvoukolové a málokomu se podaří získat hned v prvním kole více jak 50%, výsledek je samozřejmě nejistý. Druhé kolo totiž obvykle probíhá ve stylu všichni proti vítězi, takže vítěz prvního kola zdaleka nemá v kole druhém prvenství jisté. Mám s tím vlastní zkušenost z prvních senátních voleb v roce 1996.
To v „komunálkách“, tam je to jiné. V poměrně velkém množství obcí, hlavně těch malých a menších, existuje pouze jedna kandidátka, takže o složení obecního zastupitelstva je prakticky rozhodnuto už před volbou. Stačí, aby k volební urně došel jeden volič, nebo aby odvolila pouze volební komise. Jistý novinář v rozhlase vyjádřil v této souvislosti obavu o osud demokracie v takovýchto místech, neboť prý se tak k moci mohou dostat určité lobistické skupiny, které potom prosadí své parciální zájmy. Jeho názor nesdílím. Podle mne je to spíše tak, že v oněch místech kandidují většinou dosavadní zastupitelé, kteří chtějí pokračovat dále. Mají své plány, které už třeba z části začali realizovat a rádi by je dotáhli do konce, či nové vize, které by měly tu jejich obec dále posunout kupředu. A že nemají konkurenty na místním obecním kolbišti? Není to snad proto, že si ve svém počínání vedli až dosud dobře a proto jim občané dávají důvěru i nadále? Tak to spíše vidím já.
V městech je situace většinou jiná. Sedm, devět kandidátek do zastupitelstva města není výjimkou. Jak dát v takovém případě dohromady funkční koalici pro vládnutí na radnici, bude mnohde těžko řešitelný rébus. Na mnoha místech vstupuje do hry nový politický subjekt – Piráti, kteří sice žádný zásadní politický program nemají (viz jejich činnost v Poslanecké sněmovně), ale těší se značné oblibě (dle celostátních průzkumů cca 15%). Volič totiž rád sahá v politickém marketu po zboží opatřeném novou neokoukanou nálepkou. Až do té doby, než zjistí, že je prázdná. Přesto líbivá hesla politických marketérů či jiných všeumělů: Pro naši – naše……, Za naši – naše…….. krásnější , Chceme změnu, …………. sobě, S podporou občanů…… (název města si laskavě doplňte dle místní příslušnosti). V krajském městě jsem objevil heslo Hradec nevzkvétá (asi parafráze známého Havlova výroku Naše země nevzkvétá, z novoročního projevu 1990). Pod heslem se skrývá uskupení vedené jistou dámou, která už byla radní města, ale byla z této funkce odvolána pro nedodržování koaličních dohod. Už vidím ten rozkvět!
Část kandidujících má jistě dobré úmysly, rádi by svým podílem na vládnutí přispěli k rozvoji své obce. Mnozí však zdaleka netuší, jak komplikované je ve stávající džungli zákonů, předpisů a nařízení nové, mnohdy velmi dobré, věci prosadit. Takový obchvat města, zřízení kruhového objezdu, změna územního plánu, je běh na hodně dlouhou trať. Jiní zase přicházejí, aby svou kandidaturou a možným vítězstvím posílili své ego, které doznalo újmy minulým nezvolením. Jestli právě tohle je to pravé ořechové, to musí posoudit právě volič.
Vzpomínám na slova bývalého ministra Karla Dyby, když jsme oba prohráli v druhém kole voleb do Senátu právě v tom vzpomínaném roce 1996: „Pane kolego, volič je král“. Je to jistě pravda. Volič totiž rozhoduje. Mnohdy ne zcela uváženě, mnohdy pod dojmem právě těch populistických hesel. Ale i to je jeho svaté právo.
Tak v těch nadcházejících volbách své právo nepromrhejme. Čtyři roky do případné změny jsou dlouhá doba.
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
