Zápletka hry je jednoduchá: Ředitel školy na malém městě nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví a pak nechá tuto událost sám vyšetřovat.
Přitom se odhalují guberniální poměry panující nejen v této škole, ale i v celém městě. Učitel kreslení realizuje nesmyslné návrhy ještě dřív, než jsou vysloveny ředitelem.
Učitelka Prušánková touží po tom, aby byla po skončení vyučování šacována a mrskána na holý zadek. Učitelka Eva je nadšena, že odhalila ředitelovu dvojí tvář, a proto se do něho zamiluje; zjistí totiž, že on je autorem kresby a že se vyšetřováním jen baví.
Jenže vyšetřovací komise najde falešného autora. Křivě nařčeny´ žák se cítí povinen se přiznat, aby si ještě víc nepřitížil. Rozhodne se vyjít vstříc vyšetřovatelům a získat si tak jejich sympatie.
Městu ale vládne předseda, jehož maminka podporuje jeho nedůvěru vůči snoubence Růženě.
Předseda sám usiluje o to, aby ředitel prověřil Růženinu věrnost a pokusil se ji svést a zároveň se ukojí tím, že místo ředitele bude mrskat přes holou zadnici učitelku Evu, která usiluje o totéž co snoubenka předsedy.
Potrestaný žák, kterému uříznou uši, se stane fízlem, předseda dostane záruku Růženiny věrnosti, Eva bude pomstěna tím, že její budoucí manžel se vyspí s Růženou den před svatbou.
Růženčina chlípnost je plně ukojena. Je nadšená, když pozná, že se řediteli hnusí a ředitel bude muset svou nechuť vůči ní dotvrzovat tím, že se sní bude tajně dál scházet a souložit.
„Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...," tato slova říká skoro na samém konci Růžena.
Dívám-li se ale na fotografii paní Nagyové z předsálí jednací soudní síně, kdy se směje za modrou složkou, kterou si drží před ústy, budí dojem, že je na tom podobně jako pan ředitel z Kunderovy hry.
Sama tuto story zavinila a teď se tím náramně baví a vypadá, že ji jen mrzí, že nedostane na holou.
Odposlechy veřejně předvádějí její sílu, která spolu s vulgaritou přitahovala slabého premiéra.
Muži, kterým hrozí trest za to, že ji poslouchali dříve, než dostali příkaz od šéfa, se před ní krčí, konkurentka v lásce a její děti jsou potrestáni a paní Nagyová stejně jako Růžena si ochutnala tu nejsladší moc.
Soudní pře odhaluje guberniální poměry roku 2015. A my můžeme jen doufat, že se nenajde falešný svědek, který bude místo strůjkyně potrestán a asi se ani nedozvíme, kdo je v této hře fízl a komu budou nakonec uříznuty uši.
Ač je Milan Kundera dnes jeden z nejpřekládanější romanopisců na světě, tato hra se nikde jinde nehrála, protože kresba kosočtverce jako symbolu ženství je ve světě neznámá a podobně je pro svobodný svět nepochopitelný příběh, který naše paní Nagyová zinscenovala.
Předvádí totiž kolik totality je ještě v nás.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
