Byly to ČSSD, Hnutí ANO a KDU-ČSL. Koaliční smlouva přesně stanovila, kterak si tyto subjekty rozdělí moc (jak budou postupovat v ostatních jednáních). Subjekty se smlouvou řídily až do letošního jara. Patrně pod padajícím volebními preferencemi porušila ČSSD smluvní podmínky. V rozporu s uzavřenou smlouvou, bez vědomí třetího subjektu (KDU-ČSL), hrubě osočila Hnutí ANO.
Jak by vypadal soudní spor, kdyby tyto tři subjekty byly firmy? V právním státě by soud musel konstatovat, že ČSSD porušila smluvní podmínky a je povinna nahradit Hnutí ANO případné škody. Musela by je nahradit i KDU-ČSL, protože kroky, která učinila, nekonzultovala s touto firmou.
V naší republice by žalobce dostal sdělení, že soud takovou žalobu zamítá. Soud by zamítl žalobu, protože žalobce se obrátil na soud dříve než na ostatní strany. Po formální stránce by výrok soudu byl: Žaloba se zamítá, protože žalobce nedoložil „naléhavý právní zájem“. Že je takové rozhodnutí soudu v přímém rozporu s tisíciletou soudní praxí a matematickými zákony, soudcům nevadí. Každé rozhodnutí soudu musí být pravdivé ke všem stranám sporu. Jestliže jedna strana poruší smluvní podmínky, pak soud právního státu je povinen dát rozhodnutí o neplatnosti smlouvy.
Naši soudci z nemalé části soudí jiné soudce. Soudní spory připomínají ping-pong. Žádný odstavec Ústavy nenařizuje soudcům, aby soudili soudce. Pouze "občané s právnickým vzděláním" si upravili zákonné předpisy tak, aby jim zajistily dostatek práce.
Smlouvy v právním státě by měly platit i pro poslance. Sice mají imunitu, ale zdravý rozum by jim měl zůstat.
Článek 74 Ústavy: Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.
Premiér nejprve navrhoval prezidentovi, že podá demisi. Žádost by měla být spojená s důvodem demise. Kdyby návrh zněl: „Pane prezidente, podávám demisi, protože mi zdravotní stav nedovoluje funkci vykonávat. Navrhuji, aby mým nástupcem byl XY“. Prezident by návrh patrně přijal a jmenoval nového premiéra. Vláda by rozhodně nepadla. Používat demisi k vynucení nějakých prezidentských kroků je neprozřetelné. Důvody, které ČSSD zveřejnila, jsou směšné.
Jestliže Hnutí Ano nepožádalo parlament o stvrzení koaliční smlouvy (nepožádalo o důvěru), je chybou tohoto hnutí. V případě vyslovení důvěry by Sobotka nemohl běhat za svým někdejším nadřízeným. Prezident není za svá rozhodnutí zodpovědný. Nemusí dodržovat literu Ústavy. Klaus omilostnil pachatele trestných činů a tím potrestal poškozené. Současný prezident nepřijal návrh předsedkyně parlamentu na novém uspořádání moci výkonné (po puči na premiéra Nečase).
Smutný je postoj ostatních politických stran. V jedné řadě se postavily za důvody ČSSD, nebo si důvody modifikovaly podle svých představ. Až po řádných volbách do parlamentu se dovíme, čeho tím dosáhly.
Činnost senátu v tomto případě je krajně nezodpovědná. Hrozit prezidentovi nějakými žalobami je trapné. Na základě chování senátu se domnívám, že by měl být zrušen.
Karel Januška
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
