Máme nad tím mávnout rukou? To lze. Lze se ale nad tím i zamyslet více. I v těchto věcech nám sociální inženýři sedící v mezinárodních organizacích demonstrují, jak si užívají svou moc. Je komické i mrazivé sledovat to právě od nás, naší optikou, velmi citlivou na projevy sovětizace veřejného prostoru.
Komické je sledovat, jak dnešní budovatelé centralizované Evropské unie a Nového světového řádu na kolektivistických základech nevědomky kopírují i ty nepovrchnější jevové znaky komunistické propagandy. A mrazivé, jak neúprosně vedou podobná ideová východiska k podobným efektům.
Úředníci v Bruselu, Paříži či v OSN vymýšlejí i třeba mezinárodní den laboratorních zvířat, mezinárodní den tance či mezinárodní den ptačího zpěvu. Prý jako příležitost, abychom vyzdvihli některé zásadní společenské momenty. Myslíte, že se jim to tímto způsobem podaří? Nebo jde o stejné šustění frází, jaké si tak dobře pamatujeme?
Jen zlý škarohlíd by podle nich něco namítal proti oslavě tak vznešených věcí. Stejně jako jen válečný štváč prý mohl mít něco proti heslech o míru na všech českých náměstích před rokem 1990. A tak dnes aktivisté s mocí v rukou vymýšlejí další a další bizarní svátky s pocitem, že dobra bude na světě zase o něco víc.
Možná máte pocit, že jde o malichernost, ale není tomu tak. Přece jsme ještě vše nezapomněli. Přece si pamatujeme směšnost bolševických deklarativních frází. Přece dobře víme, že skutečný život teče jinudy, přece dobře víme, jací lidé a jaké ideologie plodí podobné hlouposti. Nadšení budovatelé nové společnosti mají pocit, že objevují nové. Ale my u toho bezděčně vzpomínáme na omšelé transparenty na fasádách zchátralých domů.
My to víme, my si to pamatujeme. Je proto pro nás až ohromující vidět, jak se dnešní údajně moderní kolektivisté 21. století shodují s agitátory někdejších uličních výborů i v těch nejmenších znakových detailech.
Ano, je to na pomezí komična a děsivého virtuálního světa, jak jej vykreslil Orwell ve svém románu 1984. Zatím budeme jen za kverulanty, když se těmto deklaracím budeme smát nebo si u nich klepat na čelo. Zítra ale budeme odsouzeníhodní živlové, když je nebudeme dost nadšeně slavit spolu s ostatními.
Našim zítřkem je naše minulost. Pokud to haraburdí nenaházíme na smetiště.
Ladislav Jakl, Institut Václava Klause, 21. března 2013
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ladislav Jakl
