Stejně tak ruské protiteroristické snahy se zdají být více vzkazy pro Západ než jasnou snahou o likvidaci terorismu. To celé vytváří atmosféru, ve které terorismus jen kvete a stává se autentickou globální silou, která čeká na své sjednotitele a politické vůdce.
V zásadě jakýkoliv krok Západu, EU samozřejmě nevyjímaje, proti mezinárodnímu terorismu, především Islámskému státu, je totiž činěn stále častěji a intenzivněji v kontextu zavilého antirusismu, a pokud k úderu teroristů dojde v Rusku, je okamžitě spuštěn mediální povyk, že jde nejspíše o ruský státní terorismus. Stejně jako ruské oběti, jsou notoricky opomíjeny oběti arabské a dalších národů světa mimo Atlantickou civilizaci. Tyto oběti, jako by byly vinny už tím, že žijí ve světě, kde funguje islám. Na druhé straně je ovšem jakýkoliv pokus zabývat se, byť seriózně, současnými vazbami islámu migrace a terorismu paušálně politicky i mediálně odmítán a označen za politicky nekorektní. Je úplně jedno, kdo pustil v Sýrii plyn. Šlo jen a jen o to, aby se USA mohly posadit v Sýrii ke stolu a vymazat ruskou strategickou výhodu. Padesátka Tomahawků a stovka syrských životů je za tuhle strategickou výhodu v kontextu toho, co se děje ve světě, opravdu pakatel a kdyby nebylo mediálního řevu, tak je to číslo menší než malé a islámský terorismus určitě o letošních Velikonocích vyvraždí násobně více lidí, jenom proto, aby ukázal, co čeká všechny, kteří se nepodřídí. Navíc Donald Trump ukázal u večeře čínskému strýčkovi Si, že má koule a nebojí se jich použít, stejně jako Shrek draka nebo Jiří Grossman, blahé paměti, šarm před Miluškou Voborníkovou…Možná to byl původně dokonce hlavní důvod celé syrské maškarády.
Upřímně řečeno, nemohu se ubránit dojmu, že v současné době už většinu teroristických útoků nikdo politicky neovládá, dokonce ani tolik populární vrazi z Wall Streetu nebo sám ďábel VVP. Víceméně systematické vraždění všeho křesťanského a západního je dnes už zjevnou autentickou snahou po zničení našeho způsobu života a zotročení minulých pánů světa. Naše protiúdery jsou však spíše ukazováním si svalů navzájem než společným úsilím. Je patrné, že stále větší měrou ztrácíme přirozenou plachost. Odpověď na otázku, proč se tomu tak děje, je dvojí. Jednak se to osvědčilo a jednak si to necháváme líbit. Vladimír Iljič Lenin vystihnul podstatu základů revolučního hnutí a tedy přípravy na převzetí moci. Každému organizačnímu sjednocení musí přecházet sjednocení ideové. Současný terorismus už má v islámu svůj pevný ideový základ a sjednocuje se nejúčinněji, tedy akcí, zatím lokálně do nového typu globálních organizací, sítí, které se začínají pokoušet, zatím neúspěšně, ovládnout absolutně určitá teritoria. To, nač celý úspěšný systém čeká, je jasné mocenské sjednocení a politická reprezentace, která bude korumpovat politické špičky Západu, především EU. Možná ale bude mít jediný úkol, oznámit, že všichni zemřeme, pokud se nestaneme dobrovolně a rádi otroky…
Zatím daleko úspěšnější jsou budoucí páni světa ve stále méně skrytém ovládnutí Západu prostřednictvím jeho vlastního velkého klacku, kterým mlátil víceméně úspěšně v posledním půlstoletí kolem sebe po celém světě. Tím klackem je koncept lidských práv prostých jakýchkoliv souvisejících povinností. Tímto klackem šikovně uchopeným za druhý konec, teď islám mlátí po hlavě Západ „o sto šest“. Přitom to není tak dávno, co se Západ prsil, jak tento koncept lidských práv rozvalil Sovětský Svaz a chtěl s ním porazit Čínu. Teď má hlavu i hřbet samou bouli a politicky korektně mlčí. Druhou účinnou zbraní je prostá natalita a s ní související demografický vývoj především v EU. Demokracie už následně zařídí zbytek. Třetí zbraní nově příchozích je pro ně naše nepochopitelné ohlížení se kolem sebe a hledání viníka v institucích, když na nás někdo zaútočí. Zkrátka a dobře vykazujeme po všech stránkách nízkou životaschopnost a stáváme přirozenou obětí.
Nicméně abychom to nezamluvili, jádro pudla je v tom, že Západ si neuvědomuje nebezpečí a pořád bojuje s Ruskem, Čínou a ostatním civilizovaným světem o jakousi pofiderní globální nadvládu. Ostatní civilizovaný svět, uznávající v různé míře, ale přece jen mezinárodní právo, vidí nepřítele v Bruselu, Berlíně, Paříži, Londýně a především ve Washingtonu. Boj s terorismem je stále pouhým instrumentáriem civilizačního, kulturního, ekonomického a politického sporu, přesto, že už dávno měl být směrem společného hlavního úderu proti vraždící nekulturní necivilizaci s globálními mocenskými ambicemi.
Když se dva perou, třetí se směje…
Ladislav Žák
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
