Krátká rekapitulace amerického náletu v Sýrii: Pentagon o něm předem informoval Izrael a Rusko, které zprávu předalo Damašku a možná i Íránu, takže měla syrská armáda čas stáhnout z letecké základny Šajrát důležitou techniku, přičemž škody, které americké rakety Tomahawk na základně napáchaly, byly takové, že ji syrské letectvo prý začalo opětovně využívat už druhý den. „Jinými slovy, terčem Trumpových Tomahawků nebyla syrská schopnost nasazovat plyn, ale domácí (američtí) liberální oponenti, kteří svůj odpor proti Trumpovi plně zakládají na tom, že je antiamerický, protože má příliš blízko k Putinovi, a že zradil všeobjímající politiku humanitárního vojenského intervencionismu,“ všímá si v časech, kdy americký mediální mainstream velebí nově objeveného „vrchního velitele“, například americký The Nation. „Bombarduje, vysílá bezpilotníky a zabíjí, ale na rozdíl od svých předchůdců tak nečiní ve jménu humanity. Až doteď.“
The Nation není sám, kdo má pocit, že je svědkem dokonalého příkladu „vrtění psem“, tím spíš, že Bílý dům po této „salvě“ neví, co dál. Novináři se odpovědí na otázky ohledně „nové americké politiky v Sýrii“ nedočkali a mluvčí odmítl i všechny otázky týkající se celkové strategie, ať už vojenské nebo diplomatické. Místo toho si Bílý dům jen pochvaluje, jak „rozhodný“ jeho útok byl, a nevylučuje, že by v dohledné budoucnosti podnikl proti Sýrii další – podobně rozhodné? – útoky.
To vše v době, kdy například poslední britský velvyslanec v Damašku Peter Ford soudí, že Bašár Asad není žádný šílenec, aby riskoval nasazení chemických zbraní a následný západní trest. Hlavní americký spojenec v Sýrii, Kurdové, upozorňují, že by USA měly bombardovat i džihád, který disponuje chemickými zbraněmi a používá je. A rovněž němečtí experti mají za to, že z použití chemických zbraní mohou v současné Sýrii profitovat jen ozbrojené opoziční skupiny. „Jsou už dotlačeny ke zdi a vojensky odporovat režimu už prakticky nijak nemohou. A jak ukazují nejnovější prohlášení Donalda Trumpa, podobné akce antiasadovským skupinám ještě mohou zajistit pokračující podporu,“ cituje Deutsche Welle a shoduje se tak v názoru se syrskou vládou. Nicméně Svobodná syrská armáda (FSA), která pravidelně spolupracuje s Al Kajdou, kuje železo: Pokud prý USA se svými útoky vytrvají, ve výsledku dojdou ke „spravedlivému politickému řešení“.
Mnohé analýzy se aktuálně ale shodují v názoru, že Trump, který v posledních letech celkem 45krát odmítl útoky na Sýrii s tím, že by to vedlo ke třetí světové válce, cílí především na domácí americký disent a pokouší se současně „našlehat“ patriotismus. Bašár Asad může být, jaký chce, ale v rámci boje proti terorismu stojí s Trumpem na stejné straně, soudí například jeden z komentářů na Al Džazíra, podle nějž proto není „svrhávání Asada“ na pořadu dne a také koordinace raketového útoku s Ruskem spíš napovídá, že nynější konflikt nebude eskalovat nad rámec rusko-amerického porozumění. Koneckonců, reakce Moskvy na raketový útok se omezila více méně jen na slovní odsudky, což naznačuje, že ruské vedení sice rovněž kreslí „červené čáry“, ale současně Trumpovy vnitřní motivace do určité míry chápe, byť i se skřípáním zubů při pokračujících „diskusích“. A Pentagon by mezitím s Ruskem v Sýrii rád dál spolupracoval… Příznačná je i reakce Číny. Peking sice v Radě bezpečnosti OSN americký nálet zkritizoval, ústřední stranická média čínských komunistů nicméně mají za to, že se tím americká politika vůči Sýrii „nutně nemění“.
Trumpova vstřícná politika vůči Sýrii se sice nečekaně otočila o 180 stupňů během pouhých několika dní, nicméně ani specializovaný Al Monitor nevěří, že by Trumpův Bílý dům chystal skutečnou válku proti Asadově Sýrii. Potvrdil to ostatně i americký ministr zahraničí Rex Tillerson, který se „najednou“ znovu argumentačně vrací k předminulému týdnu a dva dny před cestou do Moskvy znovu tvrdí, že „první prioritou“ v Sýrii je porážka Daeše, i když americká velvyslankyně při OSN má dál za to, že důležitější je právě Asadovo svržení. Není jasné, zda je to jen úlitba neokonzervativcům a dalším jestřábům nebo důkaz naprostého rozkolu v Trumpově administrativě, nicméně i v takovém vícehlasu bojechtivý bijectiví americký establishment jásá, že se konečně schyluje k další válce. Potíže Trumpovi začíná dělat i Kongres, který nerad stojí stranou. Někteří jeho členové sice poukazují na nedostatek důkazů o pachatelích chemického útoku, ale většina by si ráda novou válku sama odsouhlasila. A třeba „levičák“ Bernie Sanders se obává nikoli o další potenciálně zabité Syřany, ale má strach jen z představy, že by USA zabředly do další nekonečné války.
Otázka dne se tedy zdá být jasná: Netýká se toho, kdo že to podle Washingtonu smí nebo nesmí vládnout v Sýrii, ale především toho, kdo že to vlastně vládne ve Washingtonu.
Jeho letectvo mezitím v každém případě zabilo u Rakká dalších více než dvacet civilistů… Humánně, tedy bez plynů.
P.S.: „Bylo nutno něco udělat, aby bylo zřejmé, že je absolutně nepřípustné dopouštět se chemických útoků. Použití chemických zbraní je nepřijatelný zločin. Doufejme, že rychlá reakce prezidenta Trumpa pomůže k tomu, aby se už v Sýrii chemické útoky neopakovaly,“ napsal Bohuslav Sobotka. Někdy je lepší mlčet.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
