Ladislav Žák: Poplach…

07.07.2018 12:31

Tuhle historku rád vyprávím, a proto se omlouvám všem, kdo ji už slyšeli… Na podzim roku 1964 jsem seděl na louce, která mě i přes tepláky chlupem dovnitř už trochu studila tam, kde končí záda, a přede mnou a dalšími adepty hrdého statutu Jiskry, stála opravdu hodně stará, ba našima dětskýma očima přímo nad hrobem se klátící, nejméně šestnáctiletá vedoucí, která k nám vedla následující řeč…

Ladislav Žák: Poplach…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ladislav Žák

Milé děti, budoucí Jiskry… Žijeme v Československu a to leží v Evropě. Západní Evropa patří Spojeným státům americkým a ta východní, včetně Československa, patří Sovětskému svazu. Z toho budeme v naší práci vycházet…

Z tohoto jednoduchého popisu situace a pevného určení toho, „kde je sever“ , jsem vycházel nejen v práci Jisker a Pionýra, ale celých dalších 25let, až do roku 1989, kdy se začaly poměry týkající se toho, co komu v Evropě patří, měnit. Dnes uplynulo dalších bezmála třicet let, po které si mnozí hledali svého pána a vládce podle toho, jak to bylo pro koho výhodné, až, jak se zdá, nastala další kardinální změna.

Zdá se totiž, že evropský vyčuraný tanec mezi americkou a ruskou řití nenávratně končí a začíná být znovu vyžadována bezpodmínečná loajalita. Nic na tom nemění to, že se evropští rektální alpinisté obojího střihu mezitím spojili v jakousi unii. Ta neprokázala v žádném ohledu svou životaschopnost nebo vůli po samostatnosti a spíše očekává, kdo a jak bude za ni řešit její problémy nulové obranyschopnosti a všeobecné nechuti k soběstačnosti a skutečné suverenitě.

Možná bude nadcházející setkání Putina s Trumpem věnováno především novému dělení mocenského vlivu v Evropě, nehledě na Brusel, Paříž nebo Berlín, o kterém bylo správně řečeno, že prosí Američany o ochranu a kšeftuje s Rusy, což někomu, kdo to celé platí, hlava opravdu nebere.

Takže řiťolezci všech zemí Evropy mají poplach. Začínají se hemžit a hledat „to správné“ teplé, leč temné místo. Myslím však, že jejich zpozdilá kreativita prostor nedostane. Spíše dostanou nalajnováno, kdy a jak se do které řiti v pořádku omytí a oholení dostaví. Mimochodem, Británie už to má za sebou s předstihem…

Cítím na zadku ten chlad podzimní louky roku 1964 a očekávám, kdy a kdo mi zase řekne a jakými slovy, kam vlastně patřím…Kéž by to zase byla tak mladá a moudrá dáma…

Děkuji prozřetelnosti za těch šťastných třicet let, kdy jsem nemusel být nikde a mohl si užívat slunce…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.