Marcela Čechová: Miska s bonbony

Už kolikrát jsem se snažila dopídit, který z australských levicových vládců přihrál muslimům takové bezedné a lukrativní koryto, (jestli to nevíte, tak plat ředitele australské pošty je 3,5 milionu dolarů ročně!!!), ale ačkoliv jsem se oficiálně obrátila s dotazem až na federální poslankyni našeho kraje, nedozvěděla jsem se nic. Je jí asi jasné, že by klidně mohla být nalezena jednoho jitra s podříznutým krkem a nikdo by se neodvážil říct ani popel, přestože se o jejím tučném platu a ještě tučnějším vedlejšm poslaneckým prebendám může normálnímu pracujícímu plebsu jen zdát.

Komunikovat na internetu je také mnohem jednodušší než za starých časů, kdy internet neexistoval a slušnost vyžadovala na dopis okamžitě odepsat, nebo dokonce pozvat dotyčného domů na kafe. Na dnešní emaily není potřeba odpovídat, čili tím automaticky odpadnou hádky a diskuse. Není potřeba moc přemýšlet. Když s tématem souhlasím, pošlu ho dál, když nesouhlasím, zmáčknu knoflík DELETE a šup - je pryč z mysli i z kompjutru. Odesílatele většinou ve skutečnosti můj osobní názor na problém vůbec nezajímá a naše „přátelství“ může klidně pokračovat.

Prostě ten všemi obdivovaný kompjutr, vynález naší pokrokové doby, je úúúžasná věc. Bohužel někdy člověku přinese i rébusy, které nelze jen tak jednoduše hodit za hlavu. Tváří se nevině a přece v nás vyvolá smršť emocí a potřebu jasně se rozhodnout. Vyvolá i nutnost přemýšlet, ptát se a studovat podstatu sdělení.

Kompjutr mi nedávno přinesl jeden takový rébus, nutící k přemýšlení: Fotografie misky, naplněné stejnými malými čokoádovými bonbonky, jeden k nerozeznání od druhého. Pod miskou nápis:
POUZE 3 Z TĚCHTO POCHOUTEK JSOU OTRÁVENÉ, OSTATNÍ VŠECHNY VYNIKAJÍCÍ !! BUDETE JE JÍST?
Nu, rozhodněte se, prosím. V míse před vámi jsou desítky sladkých bonbonů- báječná pochoutka. Jen tři z nich vám mohou způsobit bolestivou smrt. Budete to riskovat? Začnete je jíst? Či je všechny vyhodíte, ať jsou jak chtějí dobré?

Domnívám se, že nejen já, ale aspoň 99 % mlsounů riskovat nebude ! Je lepší odřeknout si slibovanou slast a držet se v bezpečné vzdálenosti od smrti , která je tam ukryta. A přece , převedete-li bonbony do jiné , ale stejně nebezpečné- roviny, mnozí z vás mávnou rukou a klidně si z misky naberou. Dejme tomu , že místo čokolády jsou vám sladkými slovy vedoucích politiků nabízeni uprchlíci ze zemí, kde vládne islám. Vždyť oni jsou hodní, tvrdí se nám, potřebují naši křesťanskou pomoc- přece jim nezavřete dveře??!! Mají sebou často i malé děti, nenecháte je přece umřít hlady a zimou!!?? Nu, mohou mezí nimi být i nějací teroristé, ale ti když uvidí náš příklad křesťanské lásky, určitě změní své špatné úmysly ... a tak dále. Vyzkoušela jsem si tenhle přesun otrávené čokolády na muslimské imigranty nejen v kruhu svých českých přátel, kteří mají s prolhanými politiky své zkušenosti z komunismu, ale i s občany narozenými v Austrálii, v zemi, která je nevychovávala k nedůvěře. Nu a co jsem zjistila? Pokud jsou to slušní lidé, tedy žádní levičáci, ani jeden nesouhlasí s tím, aby se v Austrálii usídlili muslimové , ale 95 procent z nich ukončí každou debatu na toto téma větou: „ ... ale oni přece všichni nejsou špatní, někteří jsou docela slušní...“

Tedy jinými slovy řečeno: SVOU ODPOVĚDÍ POTVRZUJÍ, ŽE BY DO T0 JEDOVATÉ MISKY SÁHLI.

Válka, kterou Islám dnes už zcela jasně a otevřeně proti křesťanství vede, je tímhle stanoviskem křesťanských sluníčkářů už napřed pro Alláha vyhraná. Můžeme si nabrat „hodných muslimů“, kolik chceme, vždy se mezi nimi najdou nějací, kteří hodní nejsou. A ti potom začnou vraždit nejdřív křesťany, tedy infidely a později nastaví zrcadlo i těm „ hodným“ spolubratrům ve víře a s mačetou v ruce jim připomenou, jak Prorok hodnotí odpadlíky islámské víry. V okamžiku, kdy „ hodným“ muslimům začne jíít o vlastní krk,přestanou být hodní a vrátí se zpět k Prorokovi.

Korán je učení nenávisti. Nebudu citovat súry ( jedny ze základních jsou 9,5 a 2/19I – račte se obrátit přímo na znalce, např na pana L. Frýborta, který řeč Koránu velmi studoval) v nichž se Prorok svým cílem zotročit svět netají. Zatím ve všech případech, kdy se nějaká země rozhodla nedbat varování a její vláda vpustila na své území jedovaté čokoládové barbary, žijí dnes lidé v obavách o svoji budoucnost. Media o mnoha případech- když jde „pouze“ o Islamisty zavražděné křesťanské jedince - buď vůbec nereferují nebo - jde-li o větší masakr, který nelze jen tak ututlat- předstírají, že akce neměla „nic společného“ s islamskými zákony Šaria law. Případně ukáží, jak lid obecný na místo vraždy klade květiny. Jen u těch největších a nepopiratelných průšvihů se čas od času objeví na řečnisti vládní řečník, pronese projev „ Ty ty ty, muslime, už to nikdy nedělej, nebo... „Nu a neděje se dál nic až do příštího incidentu, který na sebe nenechá dlouho čekat.

Neberte do rukou otrávené bonbony! Všechny je vyhoďte bez milosti!

Oficiálně jsem rasista, xenofob atd. atd.... když se odvážím tvrdit, že kvůli pouhým třem otráveným bonbonům, tedy kvůli několika muslimským teroristům, chci vyhodit celou misku dobré čokolády tedy celou hordu hodných následovníků velikého Proroka, kteří mi ještě nic neudělali. Mám na to právo? Domnívám se, že ano. Na rozdíl od všech dobrých křesťanů, kteří svým přikývnutím hodlají riskovat nejen svůj život, ale i životy a budoucnost svých dětí, já riskovat nehodlám. Pocit odpovědnosti ve mně přehlušuje všechny teorie o tom, že správný křesťan vždycky pomůže svému bližnímu i když je ten bližní nepřitel a v příštím okamžiku mu mačetou podřízne krk.

Je zajímavé, že stále ještě existují noviny i některá další media, jimž je možno důvěřovat. V Anglii například vychází časopis nazvaný Spectator, a píše o událostech, které v australském tisku neuvidíš, i když, jak se každý Australan může přesvědčit, jsou pravdivé. Například v čísle ze 30.7.2016 je zpráva o tom, že jakýsi Mohammad Lahoualey- Bouchlel volal Allahu Agbar když přejížděl se svým náklaďákem při pláži v Nice a zabil přitom 84 lidí. Jakýsi Mohammad Ryad vykříkoval slávu Alláhovi ve vlaku v Bavorsku když sekerou ohrožoval své spolupasažéry. Den nato jakýsi Mohammad Boufarkouch zabil kousek od Montpellireu francouzkou ženu, a její 3 dcery. Den nato střílel v Mnichově iránský chlapeček Ali David Sonboli. Po dalších dvou dnech syrský „ assylum seeker“ podřezal ve Stuttgartu mačetou těhotnou ženu. Další den Mohammad Daleel v Ansbachu v Bavorsku předvedl suicide bombing před barem. O tomto „chudáčkovi“ napsal Reuter „ A 27 year old Syrian man who had been denied assylum in Germany a year ago, has died on Sunday when a bomb he was carrying, exploded outside a music festival“. Krátce na to 2 muži , volající jméno ISIS vstoupili do kostela v Rouenu a podřízli během mše starého kněze a všechny přítomné vzali do zajetí.

To je jen hrstka zpráviček, které mi – a věřím, že i ostatním australským občanům -jaksi unikly. Normálně poslouchám zprávy ABC i SBS , ale obvykle se v nich mnoho nedovím, protože kdykoliv je pachatelem některý muslim nebo tvor s temnou kůží, pak ho policajti strkají do auta tak zabaleného aby z něj nebylo vidět ani kousek kůže, která by mohla divákům prozradit jeho identitu.

Takže o tom, že jeden z „hodných „ muslimů, které jsme si v rámci politické korektnosti přitáhli do Austrálie, zavraždil ženu narozenou z bílých křesťanských rodiců a žijící v australském městě Townswille, ve státě Queensland, jsem se dověděla nikoliv z australských medií. Ačkoliv také žiji v Queenslandu v Austrálii, dověděla jsem se to od známého z Prahy. Člověk by si myslel, že lokální media nenechají v takovém případě kámen na kameni.

A kdyby nebylo Rosťi Hedvíčka na Floridě, nevěděla bych, že Sudanští muslmové- nevím, ze které odnože Prorokový víry-, vězní v Chartumu českého kněze Petra Jaska už od 12. prosince 2015 . Odsoudili ho proto, že chtěl dokumentovat jak v Sudánu panující Islám mučí a zabíjí všechny kdo nejsou stejné islamské víry. Pokud úřady České republiky budou mlčet , v Sudánu vězněného Jaska zabijí - pokud to už neudělali. A Češi mlčí....

Rosťa Hedvíček, žijící na Floridě, píše českým úřadům toto: „ Navrhuji, aby na rozdíl od Václava Havla české úřady řekly tentokráte opak Vzpomeňte například reakci na únosy pracovníků velvyslanectvi v Beirutu. Zatímco Američana Buckleyho arabští únosci oběsili, tak když ti stejní únosci unesli dva Rusy ze sovětské ambasády, narazila kosa na kámen a únosy rázem přestaly. V Praze sídlí Sudánské velvyslanectví,. Stačí vyslat jednotku rychlého zásahu a unést třeba sudanského velvyslance a v Praze ho pak obvinit ze šíření muslimské propagandy a vyhrožovat mu třeba useknutím hlavy před Staroměstskou radnicí..“ Bohužel Češi mlčí.

Protože si, stejně jako Hedvíček, uvědomuji, že Muslim rozumí jen muslimskému chování, a stejně jako Hedvíček pokládám život Petra Jaska za cenný – i když to pro v Čechách vládnoucí české ateisty je „jenom“ kněz, určitě by se to mělo rychle udělat.

A prosím znovu: Nejezte bonbony z misky i kdyby vám tvrdili, že nejsou otrávané. Muslimové jsou všichni otrávení pokud se jim podaří dosáhnout početní převahy. V zájmu svém a hlavně v zájmu svých dětí neriskujte!

P.S. Jeden z dobrých přátel, jemuž jsem poslala text tohoto článku ještě než vyšel, mi odpověděl: „Nemaje pověstnou křišťálovou kouli, nemohu nahlédnout do budoucnosti, ale jedno vím jistě, nic pěkného to nebude. I já jsem dostal na internetu misku s bonbonky a kromě tří smrtelných taky tu další hromadu „dobrých“, která sice není smrtící, ale způsobuje bolesti hlavy a nevolnosti kolem žaludku zaviněné starostí kde vzít peníze na jejich potřebnou sociální podporu. Pokud by někdo našel metodu jak v oddělit v tomto případě koukol od pšenice, zasloužil by si Nobela.“

Líp bych to nikdy nedokázala říct.