Čtenáři dostanou do rukou knihu obětavého badatele, který v přestrojení strávil mezi poslanci českými několik let. I když nepřežil, jeho přínos v lidském boji proti zákeřnému živočišnému druhu nebude zapomenut.
Komárkovy noviny mají tu čest přinést exkluzivní ukázku.
Jak se poslanci rozmnožují
Z desítek studií o tom, jak se poslanci rozmnožují, nepřinesla žádná zásadní průlom. Rozmnožování poslanců nám zatím zůstává zahaleno tajemstvím. Jak známo, existují dvě hypotézy. Podle elekcionistů, které u nás vede doktor Hledík, se rozmnožují zcela jinak než ostatní živočišné druhy: takzvaným volením.
Tato teorie předpokládá parazitický nebo poloparazitický původ poslance českého. Takzvané volení se dá přirovnat k složitému vývoji hmyzu. Podle elekcionistické teorie je nedobrovolným hostitelem budoucího poslance člověk. Zda se parazit skrývá v mozku, jak tvrdí část vědecké veřejnosti, nebo v žaludku, jak se domnívá druhá, zatím není prokázáno. Pravděpodobné však je, že po několika letech parazit výrazně mění chování svého hostitele. Ten vstupuje do první fáze vývoje, takzvané kandidatury. Tato fáze se projevuje pokřikováním, bezpříkladným lhaním a ničím nevyvolanou prudkou agresí, kterou střídá období žadonění. Toto období nazývají elekcionisté kampaní.
Na konci kampaně nastává vlastní volení, o němž doktor Hledík ve svém stěžejním díle Volení, jakožto pseudosexuální způsob reprodukce druhů říká: „Volení je extatická pseudokopulace mnoha tisíc jedinců odehrávající se v orgiastickém prostředí zhruba jednou za čtyři roky a jejímž tajemným výplodem je právě poslanec, který vyskakuje z procesu volení přímo, jako Athéna z Diovy hlavy.“
Tento jedinec je vyspělý tělesně, v období života poslance přibírá pouze na váze, do výšky už neroste. Nemá však ještě zvyky a dovednosti poslance, jeho chování se v některých ohledech ještě blíží lidskému.
Podobně jako některé živočišné druhy je však okamžitě schopen chůze a nepotřebuje ani mateřské mléko svého volitele. „Poslanec je jediný známý druh, který okamžitě prchá z dosahu svých ,rodičů´. Nejenže nestojí o jejich péči a ochranu, ale všemožně se před ní skrývá,“ píše ve své již klasické studii Radko Svorada. Toto zcela unikátní chování nebylo zatím vysvětleno. Spisovatel Huňáč v televizní debatě vtipně poznamenal, že poslanec se ukrývá před svými voliči jako Kain se svým znamením. Tato glosa však samozřejmě nemůže být přijata za přírodovědeckou hypotézu.
Tyto slabiny elekcionistické teorie nahrávají stále četnějším odpůrcům. Do jejich čela se postavil mladý gymnaziální profesor Mádlo: „Nedělejme z poslance nějaké posvátné zvíře. Živočichové se rozmnožují zásadně sexuálně, ani tento není výjimkou. Poslanec se rodí dvěma lidským rodičům a od druhu homo sapiens se odchyluje jen drobnou genetickou odchylkou. Tyto retardující geny jsou v juvenilním stadiu vývoje prakticky nerozpoznatelné, v dospělosti však progredují a vytvářejí z poslance svébytný druh, který je důkazem takzvané obrácené evoluce, kdy se z vyššího druhu vyvíjí druh podstatně nižší.“
Podle retroevolucionistů v průběhu dospívání ztrácí poslanec některé lidské rysy a naopak nabývá jiných, nelidských rysů.
Poslanec se stává nápadným tím, že nedokáže řešit ani jednoduché problémy, které v dětství řešil snadno. Naopak na jednu stranu částečně ztrácí pud sebezáchovy, když útočí na daleko větší zvířata, než je sám. Na druhou stranu ho přepadá panický strach před záležitostmi, které jsou jinak zcela neškodné, jako například články v novinách.
Retroevoluce se projevuje i tím, že běžné lidské způsoby trávení času jsou poslanci cizejší a cizejší. Naopak největší zálibu mu skýtá vysedávání s jinými evolučně retardovanými tvory, s nimiž vede nekonečné hovory, které postrádají veškerého smyslu. Řeč se stále více vzdaluje od lidské, až přechází do skřeků, které ještě nebyly rozluštěny (viz úvod).
Profesor Mádlo píše ve své knize Retroevoluce a její nepřátelé: „Nepochybně se ne ze všech jedinců zasažených retardační mutací vyvinou poslanci. Mutace má slabší a silnější formy, někteří retrográdní jedinci zůstávají poměrně blízcí lidem. Usazují se na takzvaných radnicích či úřadech, kde svou chaotickou činností ztěžují lidem život. V tom se velice podobají například holubům. Jenže na rozdíl od holubů není možno retrovyvinuté lidi lehce hubit. Občané si na ně už ve městech a na vesnicích docela zvykli a s některými se i přátelí.“
Tato velmi zajímavá teorie má však slabé místo, které Mádlo, hrdý na svůj objev, cudně tají. Je to podobné jako s ultimátní otázkou po vzniku vesmíru či života. Nikdo nedokáže pojmenovat ten jemný impuls, který činí z více méně trpěných městských a vesnických tvorů poslance, tedy druh člověku zcela nepodobný a vysoce nebezpečný.
Použitá literatura
Zbyněk Mádlo: Retroevoluce a její nepřátelé. Uherský brod 2012, nákladem vlastním
Prof. RNDr. Radko Svorada: Poslanec český jakožto univerzální fenomén zvířete. Zvíře, Brno 1993
PhDr. Luděk Hledík: Volení, jakožto pseudosexuální způsob reprodukce druhů. Nový Obzor, Jihlava 2009
Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlaasem autora
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
