Jedním z nástrojů sociálních inženýrů, jakým ničí po staletí vytvářené společenské normy a zvyklosti, je tzv. antidiskriminační legislativa. Do našeho právního řádu ji v plné míře zanesla až Topolánkova „pravicová“ vláda v roce 2009. Proti vůli prezidenta Klause, který antidiskriminační zákon (neúspěšně) vetoval.
Mýtus Topolánkových gulí
Bylo tristní sledovat jednotlivé poslance ODS a KDU-ČSL, jež se jindy tak rádi chlubí svým křesťanským peřím, jak zvedají ruku pro potenciální trestní stíhání svých homosexualismem nenakažených souvěrců. Marek Benda (ODS) se hájil slovy, že pokud by nebyl přijat antidiskriminační zákon v této podobě, pokusili by se jeho tvůrci, na čele s tehdejším předákem homosexualistické lobby Jiřím Hromadou, prosadit zákon podstatně tvrdší.
Alibismus jako hrom. Vláda samozřejmě nemusela antidiskriminační zákon – a to v jakékoli podobě - k hlasování ve sněmovně vůbec předkládat. Že to po nás pod výhrůžkou sankcí požadovala Evropská unie? No a co? Kdyby si tehdejší vládní koalice chtěla alespoň v některé z oblastí veřejného života uchovat relativní politickou suverenitu, nakonec by si jí, sankce nesankce, vyvzdorovala. Jenomže jí k tomu nechyběly jen ony příslovečné "Topolánkovy gule", ale i přesvědčení, že státní svrchovanost je hodnotou, kvůli níž stojí za to přijít o těch pár nesmyslných eurounijních korupčních pobídek.
Pepa Novák na dlažbě
Protože však kulturní revoluce za těch šest let nápadně pokročila, přichází současná vláda – opět za asistence lidovců – s další produktem „vyspělé západní demokracie“. Čerstvá novela antidiskriminačního zákona přichází s plným přenesením důkazního břemena na žalovaného. Nejsi xenofob? Dokaž to! Třeba tím, že z truhlářské dílny, kterou provozuješ, vyhodíš Pepu Nováka a na jeho místo přijmeš negramotného Eritrejce.
Přesun důkazního břemene jako ochrana žalovaných?
Jako by to samo o sobě nestačilo, lidé, obžalovaní z údajné diskriminace, mají před soudem přiznávat vnitřní pohnutky svého chování. Proč?
„Důvod pro přesun důkazního břemene je hlavně praktický – prokázat motivaci svého vlastního jednání bude z povahy věci jednodušší pro žalovaného, než pro žalobce, neboť každý člověk z povahy věci prokáže lépe vlastní motivaci, kterou zná, než motivaci někoho jiného,“ uvádí se v důvodové zprávě. Podle ní bude „obzvláště těžké prokázat diskriminační povahu jednání v případě diskriminace, ke které skutečně došlo, aniž by samotná motivace byla zjevně projevena“…
„Například osoba není z poskytnutí statku – zaměstnání, zboží, služby – vyloučena výslovně formálně písemným či ústním projevem, ale faktickým jednáním – není přijata do práce, obsloužena v restauraci, vpuštěna do podniku apod., kdy však není řečeno, že se tak stalo z diskriminačního důvodu,“ popisuje zpráva obtížnost zjišťování motivace pachatelů.
Aha. Máme zřejmě předkladatelům novely uvěřit, že ona zvrácená právní zásada je ve skutečnosti prostředkem, jak účinněji chránit práva sprostých podezřelých! Mají nás za úplné hlupáky?
Návrat předlistopadových časů
Obludnost novely však u tohoto bodu ani zdaleka nekončí. V důvodové zprávě dále čteme, že jedinec nemusí být odsouzen, pokud prokáže, že jeho jednání „nebylo provázeno nesprávným myšlením.“ Bezva. Pokud tedy obžalovaný přesvědčivě neprokáže, že svůj byt nepronajal dvěma homosexuálům proto, že o jejich deviantním soužití „smýšlí nesprávně“, stane se z moci úřední zločincem.
Pokud se někteří „pravicoví“ politici tak nesmyslně rozčilovali nad tím, že předáním státního vyznamenání ministru zemědělství z éry normalizace rehabilitoval prezident Zeman komunistický režim, co si pak myslet o mlčení týchž politiků na návrh trestně stíhat jejich spoluobčany pro „nesprávné smýšlení“? To snad není návrat před rok 1989? Navíc nikoli jen symbolický, ale s vážnými praktickými důsledky pro život celé společnosti.
Veřejný ochránce bezpráví
Vláda navíc podpořila požadavek agilní ombudsmanky Anny Šabatové, aby tím, kdo smí podat žalobu pro podezření ze spáchání trestného činu diskriminace, nebyl výhradně ten, kdo se cítí být jednáním obžalovaného osobně poškozen, ale i veřejný ochránce práv. Tedy samotná Šabatová. V souvislosti s očekávaným přílivem desetitisíců migrantů do českých luhů a hájů se tedy můžeme těšit na to, že soudy již nebudou řešit takřka nic jiného, než právě antidiskriminační agendu.
Jen málokterý zákon nás vrací k totalitním pořádkům tak exemplárně, jako právě tento. Svým brutálním potlačováním smluvní volnosti ničí přirozený společenský řád, vyjádřený i tím, že si vybíráme, s kým budeme žít, s kým pracovat, komu nabízet své služby a od koho je poptávat. Tedy - diskriminovat.
Příliš mnoho džihádů
Antidiskriminační džihád hrozí ve společnosti způsobit daleko více nespravedlnosti, než kolik ji kdy může odstranit. A povede nejen k represi ideově nepohodlných občanů, ale i k ničení celé řady tradic a obyčejů, jež se v našem národě po staletí utvářely.
Tak jako v holandském Haagu, kde místní radnice v září rozhodla, že do základních škol již nebude smět sv. Mikuláše doprovázet jeho tradiční černý sluha Zwarte Piet. Důvod je zřejmý – tento více jak sto padesát let starý zvyk diskriminuje černé obyvatele této kdysi evropské země. Nechce-li Sinterklass, jak zní holandský výraz pro Mikuláše, rozdávat dětem dárky o samotě, bude si muset svého parťáka přebarvit. Prý například na zelenou. V tom případě se však jistě ozve zdejší stále rostoucí muslimská obec, že Petr bílému dobrodinci posluhuje v barvách islámu.
Nečekají nás lehké časy. Synergické působení vnějších a vnitřních nepřátel naší kultury a civilizace – jakkoli dočasné – nám chystá peklo na zemi.
Je nevyšší čas začít se účinně bránit. Oběma směry.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
