Mirko Raduševič: Zachrání Finsko kapitalismus?

Přesto Finsko v současnosti zaznamenává pomalý hospodářský růst, vysoký veřejný dluh a více než osmiprocentní nezaměstnanost. Hlavně, co zemi trápí, je dvacetiprocentní nezaměstnanost mladých lidí. Tuto stinnou stránku popisuje server deníku The New York Times, ve svém úvodu k finskému sociálnímu experimentu. Píše o krajině nikoli typem nepodobné Silicon Valley, kde pomalu každý druhý je IT expert. Přesto tisíce kvalifikovaných inženýrů se po krachu firmy Nokia ocitly mezi nezaměstnanými. Stát si lámal hlavu, jak tyto vysoce kvalifikované lidi, ale i jiné dostat opět do pracovního procesu, aby neseděli doma na sociálních dávkách. Mladí inženýři si totiž lehce spočítali, že je lepší být na jistých sociálních dávkách než se pokoušet o nějaký start-up, který může být vrtkavého štěstí.

To je důvod, proč Finsko jako zatím jediná země na světě přichází s experimentem. Od začátku tohoto roku bude vybráno dva tisíce lidí od popsaných IT expertů až po stavební dělníky, a ti budou měsíčně, bez jakýkoli podmínek, dostávat 560 eur, ať pracují nebo se doma flákají. Pozor, není to žádná velká suma, vzhledem k tomu, že průměrný plat ve Finsku dosahuje výše 3 400 eur. Znamená to ale také, že životní náklady jsou v této zemi hodně vysoko. Smysl státního „daru“ je, aby vybraní nezaměstnaní přijali aspoň jakoukoli i drobnější práci, třeba i na zkrácený pracovní úvazek. Souvisí to rovněž s i u nás diskutovaným problémem, že mnozí nezaměstnaní se nechtějí zaměstnat. Přijímali by nízkou mzdu a po jejím zdanění, by byl plat ještě nižší, než je sociální dávka. Výhodou pro vybranou dvoutisícovku lidí bude, že dávka 560 eur nebude zdaněna.

Nezaměstnaní, a to ve věku od 25 do 58 let budou do experimentu vybraní losem a nebudou smět dávku odmítnout. Navíc vybrané skupině bude pomáháno v hledání zaměstnání, a dokonce i ve vyplňováních různých bezpočetných formálních dokumentů.

To, zda experiment uspěje, nebo mladí Finové budou i nadále na dávkách, které utratí za vodku nebo se rozhodnou jít do práce, nikdo zatím nedokáže odhadnout. Pouze se ví, že experiment má trvat dva roky a uvažuje se, že by se zvětšil počet lidí, kteří by mohli dostávat uvedený stání příspěvek. O tom však finská vláda bude teprve jednat.

Kanadský experiment „Mincome“ mezi ukrajinskou menšinou

Pochopitelně, že se okamžitě našli kritici, kteří tvrdí, že tento systém bude ještě více demotivující a že se nezaměstnaní budou ještě méně snažit hledat práci. Kritici poukazují například na Švýcarsko, kde lidé „rozumně“ takový experiment odmítli. V této alpské zemi se hlasovalo o tom, zda by neměla být bez jakýchkoliv podmínek minimální mzda 2 500 švýcarských franků (asi 2 300 eur). O experimentu se často mluvilo v Nizozemí, ale kupodivu také se o tomto uvažovalo v Indii nebo Keni. Vážná diskuse se vedla dlouhou dobu v Kanadě a zde se podařilo prosadit určitý experiment konzervativnímu senátorovi Hue Segalovi. Experiment, opět pro určitou vybranou skupinu, má trvat tři roky a vybraní jedinci budou měsíčně dostávat 1 230 kanadských dolarů (930 eur) a do skupiny budou zahrnuti rovněž invalidé, kteří dostanou 1 820 kanadských dolarů (1 280 eur). Kanada na rozdíl od Finska nejde do nejistoty, neboť již před čtyřiceti lety byl zde v prérijním malém zemědělském městě Dauphin (žije zde ukrajinská menšina) uskutečněn pětiletý experiment. Donedávna se o tom ani nemluvilo a teprve nyní se začalo psát o tom, že se tehdy ušetřilo na sociálních dávkách.

Experiment v té době podpořili premiér Pierre Trudeau a premiér provincie Manitoba Edward Schreyer. Tehdejší levicová vláda uvažovala o určitém základním příjmu, který by pomohl nezaměstnaným a chudým rodinám. Příručka o kanadském experimentu nazvaném „Mincome“ z roku 1970 popisuje základní roční příjem jako „možný a efektivní způsob, jak zajistit, aby všichni Kanaďané měli přiměřený a jistý příjem, včetně pracujících." O kanadském experimentu čtěte více ZDE.

Zachraňte kapitalismus

Vraťme se do Finska. Výše citovaný server marketplace.org popisuje pro změnu situaci finského mladíka a nazývá ji „motivační past“. Mladík Mika Valtonen, jemuž je čtyřiadvacet, je IT expert, během pěti let pracoval i nepracoval. Byl a nebyl na dávkách, je otrávený z finské byrokracie ohledně sociální péče a hledání místa. Zaměstnání našel vždy spíše jen přes různé agentury. Peníze si vydělává prodejem knih nebo jako DJ v nočním podniku. Kdyby přiznal příjem, přišel by o sociální dávky. „Pokud nedostanu stálou práci aspoň s výdělkem 1 100 eur, jsem tam, kde jsem…,“ říká čtyřiadvacetiletý mladík a nejinak by o své situaci mluvili ostatní mladí lidé, a to nejen ve Finsku.

Problém se táhne od amerického Silicon až po zmiňované Finsko. Stále více se setkáváme s větším počtem poměrně vzdělaných lidí bez práce, neboť obyčejné práce ubývá. Navíc stále více je nezaměstnaných mladých lidí, a přitom populace stárne. To, co je mladým nabízeno, jak bylo výše popisováno na příkladu Miky Valtonena, je dočasná práce – tzv. prekarizace a zde je její definice: „jednorázový nákup služby, dohodou o provedení práce či obchodním vztahem. To vede jedince ke ztrátě sociálních a finančních jistot plného pracovního poměru.“ Ztrátu jistoty stále práce potvrzuje Ollie Kangas, jeden z ředitelů organizace KELA, která má ve Finsku na starosti systém podpory. Uvádí: „Za současného systému každý zvažuje a má strach, zda vzít nabídku na dva nebo tři měsíce, a to s ohledem na to, jaký mu z toho kyne prospěch.“ K tomu dodává, že mladí lidé nemají ani chuť k rekvalifikaci a důvodem je opět to, zda se jim rekvalifikace vyplatí, když budou jen krátce pracovat. Navíc, mají strach ze ztráty sociálního benefitu.

Každému je jasné, že společnost a její systém se dostala do polohy velice kritické a nebezpečné. Musí se něco vymyslet, nechtějí-li se politici dočkat, že budou muset řešit vzpoury lidu. Není divu, že deník New York Times o tomto problému rovněž zvěstuje: „Politici po celém světě zkoumají základní příjem jako metodu, jak snížit zranitelnost pracujících lidí, kteří jsou vystaveni rozmarům globálního obchodu a automatizaci. Základní příjem je ale jen rozvíjející se myšlenka, která se ještě nepoužívá ve velkém měřítku. Rostoucí experimentování ale podtrhuje zvýšenou poptávku po tom, jak najít účinný prostředek ke zmírnění úskalí globalizace.“

Zajímavé na článku amerického deníku je také to, že zvolení Donalda Trumpa posloužilo autorovi článku v tomto případě za příklad toho, co se ve světě děje. Píše, že ve světě se díky pekarizaci rozmáhá populismus, který má za následek nejen Brexit, ale i Trumpa. Proto autor bije na poplach pro záchranu kapitalismu: „Musíme buď aktualizovat kapitalismus, aby se zisk spravedlivěji rozděloval nebo se vrháme do rizika, kdy rozzlobený dav svrhne stávající instituce, které se staly základem hospodářské politiky po konci druhé světové války.“

Poznámka:

Mimo jiné čtěte na serveru Wall Street Journal o tajném projektu hedgeového fondu Bridgewater Associates LP zvaného „The Book of the Future". Jeho majitel a zakladatel Ray Dalio nechal vypracovat projekt pro každodenní řízení fondu pomocí umělé inteligence, včetně přijímání, propouštění zaměstnanců a rovněž strategického rozhodování. Např. aplikace systému zvaná "Baseball Cards" dokáže vyhodnocovat silné a slabé stránky zaměstnanců a další aplikace "The Contract" stanovuje zaměstnancům cíle a sleduje jejich schopnost je splnit. Do pěti let má systém převzít tři čtvrtiny všech manažerských rozhodovacích pravomocí zaměstannců.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.