Miroslav Kulhavý: Závidím věřícím tu jejich lehkost bytí; zneužití Kristových slov je však zločin

Ano, je jedno vysvětlení: vše je dílem Stvořitele. Jak? Kdy? Proč? Zde se odpovědi tříští. Kolik je od základu různých náboženství, tolik je různých odpovědí. Historie, ta dobrá berlička, při hledání čehokoli napovídá, že do těchto vysvětlení byly vloženy lidské úvahy, protože to (univerzum) nebo Ten (Bůh), je-li schopen stvořit vesmír včetně naší matičky Země, se nemůže dopouštět tvrzení, která byla bez jakýchkoli pochybností v běhu času vyvrácena. Příkladem budiž kulatost naší Země se sluneční soustavou. Evoluci ponechme raději stranou.

Stát na rozcestí s pocitem marnosti o určení správného směru je úděl polovičních věřících nebo chcete-li nejistých ateistů. Nevím zcela jistě, zda jsem vzorek větší skupiny občanů, ale napadá-li však někoho něco o depresi či rozpolcené osobnosti, musím jej ujistit, že tyto úvahy neovlivňují mé reálné vnímání světa, ať už se všemi radostmi (kéž by jich bylo více) nebo starostmi tak, jak je život přináší.

Ten delší úvod jsem volil účelově k pochopení dalších řádků. Odmítám tvrzení zarputilých ateistů, že všichni věřící jsou neléčení pacienti psychiatrie. Už proto, že víra zpravidla nabádá ke kritickým pohledům do nitra věřícího s cílem – jak prosté – být lepším člověkem. Jedno t.z. náboženství se však tomuto pravidlu vymyká, ale o tom později. Nadčasové Mojžíšovo desatero silně promlouvá i do našeho času a to nejen k věřícím. Teď nemám na mysli ty, kteří se sice k víře hlásí, ale pod účelovou maskou jsou někým úplně jiným.

Ještě více jsou pro společnost nebezpeční lidé, kteří, bez pochyby silně věřící, zneužívají slova z Písma k obhajobě svého mylného postoje a k nálepkování. Jak jinak si vysvětlit slova p. Halíka z děkovné mše v Litomyšli 2.7.2017, zveřejněná 6.7. na portálu Christnet. Několik ukázek s komentářem:

Nesmíme si nechat my, kteří jsme v sobě nezapřeli lidství, svědomí a srdce, potupnou nálepku jakýchsi naivních sluníčkářů a vítačů. Ano, i my víme, že je třeba střízlivě rozlišovat mezi lidmi, kteří jsou skutečně obětí násilí, a mezi lidmi, kteří jsou obětí planých slibů těch, kteří kupčí s lidskou nadějí, že se někde budou mít lépe, budou žít důstojný život. Ale i tito lidé mají právo na naše porozumění.

Nechcete nálepku naivních sluníčkářů a vítačů, ale v zápětí máte porozumění pro všechny. Najdete, p. Halíku, porozumění pro mnohé stamilióny lidí, kteří jsou na tom stejně jako ti přicházející? Co řekne do očí těm, kterým už nebudete schopen pomoci? Máte smůlu? Ti už nebudou mít právo na Vaše porozumění?! Existuje jiný způsob pomoci než slepé vítání někoho, o kterém nic nevíte.

Naše vláda před časem přijala usnesení, že nepřijmeme ani jednoho, žádného uprchlíka. Tohleto usnesení je popřením evangelia. Ten, kdo pro ně zdvihl ruku, ten, kdo je schvaluje, ten, kdo vůči němu neprotestuje, zapřel Krista.

Kristus Vám nedal žádné právo soudit! „Nesuď,……

Před rokem tady jeden muž středního věku přicházel ke svatému přijímání. Až v poslední chvíli jsem si všiml, že má na klopě placku s přeškrtnutým minaretem „Islám tady nechceme“. Hlásí se tím k hnutí pana Konvičky, Okamury a těchto lidí. Kdybych si toho včas všiml, svaté přijímání bych mu nepodal, protože není možné, aby ti, kteří se hlásí k ideologii nenávisti, přistupovali ke stolu Páně.

Ti, kdož varují před nebezpečím, které hrozí nejen křesťanské obci, nejsou dle Vás dobří křesťané a hodni svatého přijímání? Pokrytče! Vámi zmiňovanou nenávistnou ideologii přinášejí právě ti z mešity, neb ji mají ve svých svatých textech.

Ano, je třeba říct ne jakémukoli fanatismu. A zejména fanatismu, který zneužívá náboženské symboly. Ale není možné rozšiřovat nenávist vůči bratřím a sestrám, s nimiž nás spojuje stejné abrahámovské dědictví, a kteří mnozí cítí stejný odpor vůči násilí a zneužívání náboženství ve jménu násilí.

Historie ukazuje, že právě ti Vaši „bratři a sestry“ po staletí bojovali proti křesťanům; zabíjeli a násilím islamizovali, což činí dodnes. Kde jsou Vaše odsuzující slova k muslimskému konání vůči křesťanům v islámských zemích? Kde jsou Vaše slova podpory ke skutečným bratřím a sestrám v Kristu v těchto zemích, kde vzdor islamizaci žijí od nepaměti? Jakými skutky jste tu podporu vyjádřil?

Ano, je třeba v tomto těžkém světě na sebe brát kříž a pomáhat těm, kteří pod křížem padají. Ano, musíme vidět Krista v těch, kteří jsou pronásledováni, zbavováni domovů, musíme pro ně mít otevřené srdce. Jistě, jakým způsobem to uděláme, to už je další kapitola.

Myslíte, že muslimové padají pod křížem? Opravdu, povedené spojení! Co jste udělal pro ty věřící v Krista, kteří jsou záměrně zbavováni domovů a pronásledováni? A tu další kapitolu „JAK?“ bych od Vás rád slyšel!

A těm, kteří budou mít plná ústa zbožných frází, ale nebudou solidární s lidmi v jejich utrpení, k těm Kristus řekne: „Pryč ode mě, protože jste mě zapřeli a já zapřu i vás.“

Určitě bych si rád vyslechl slova Ježíše k dnešní situaci. Jak by asi komentoval islámské obsazování stále ještě křesťanské Evropy bez boje? Jak by se mu líbily mizející křesťanské symboly a tradice? Myslíte, že by souhlasil s budoucím evropským chalífátem bez křesťanů? Koho by zapřel: podlézavce s bezbřehou humanitou, která nemá adekvátní odezvu a nebo ty, kteří varují před reálným krvavým střetem?

Nevěřím, že máte mnoho následovníků; spíše jste ostudou křesťanství což, Bohu díky, zjevují i někteří církevní hodnostáři. Ježíšovo „miluj své nepřátele“ určitě neznačkuje cestu k sebevraždě. Myslím, že láska k nepříteli má jiné atributy; pomoci mu prohlédnout, v čem je jeho nepřátelství mylné; hledat cestu ke sblížení – to neznamená trestuhodně jen ustupovat a nebránit své ovečky a vůbec lidi dobré vůle; nejde-li to jinak, zůstat alespoň bezkonfliktně odděleni. Tou správnou cestou by mohl být přímý dialog. Ale jak si chcete sednout v dobré víře ke stolu s někým, kdo má v základním textu víry předepsanou nenávist: „Neber si křesťany za přátele…, Bojuj proti jiným náboženstvím…, Zabíjení je menší zlo, než odvádění od víry … atd. V neposlední řadě nejde jen o ponižování Ježíše, ale také popření jeho existenci ve své době; i s Marií je islámskou naukou odsunut o více než tisíc let zpět. Ti, kdož mají předepsáno usilování o světskou moc a světovládu nejsou jen pouhými příslušníky jiného náboženství, které by bylo přístupné alespoň k toleranci. Jak se již vícekrát na Západě ukázalo, četnost různých směrů v islámu jim dává prostor k tomu pokryteckému: to ne my, to ti druzí! Prozrazuje je však základ; ten je neměnný a všem muslimům společný.

Přeji všem křesťanům méně Halíků a více rozumu do hrsti. Rozum a víra spolu s humanitou nejsou v rozporu a jistě se dokážou vhodně doplňovat ku prospěchu všech. Kéž by i mocní tohoto světa, vedle svého světa peněz, vzali tento prospěch všech v úvahu.

Miroslav Kulhavý