Podle poměru času, který vynaložil Radiožurnál na komentování projevu Donalda Trumpa a další fázi zavádění EET, by člověk lehce došel k závěru, že pro budoucnost zeměkoule a lidstva je EET tou nejdůležitější věcí.
Miroslav Kalousek:
Jako politická mrtvola se necítím. Ve volbách dosáhneme dvouciferného výsledku.
Dodávám:
Není důvod mu nevěřit. Kupříkladu 2,9 nebo 4,1 jsou vždy dvě cifry.
Dostalo se mi do ruky náhodou 5. číslo časopisu Epocha, ve kterém je článek o brněnské vile Tugendhat. A v něm následující věty a popisky pod fotografiemi: „V roce 1992 zde dojde k rozdělení Československa. Na zahradě si jednu chvíli a na jednom místě povídají premiéři Václav Klaus s Vladimírek Mečiarem. Za pár dní na tomto místě uschne kytka“ a „U tohoto stolu se rozdělilo Československo“.
Epochální nesmysl, na kterém je pravdivé jen to posezení Klause s Mečiarem, spekulativní pak uschnutí kytky a zcela lživé je tvrzení, že se zde rozdělilo Československo.
Konala se zde totiž jen první schůzka z mnoha dalších a diskutovaly se zde převážně možné varianty federálního soužití. Rozhodnutí o rozdělení státu padlo mnohem později a po řadě dalších jednání v hotelu Borik v Bratislavě.
Pak se divme slovům Henryho Forda, že dějiny jsou humbuk!
A další epochální nesmysl napsal v Reflexu Jiří Štefek:
Takto tvrdě své strany ODS a ČSSD v 90. letech minulého století neovládali ani Václav Klaus či Miloš Zeman, a že ti, panečku, měli dost železnou ruku a se svými kritiky se příliš nepárali.
Nevím jak v ČSSD, ale zato zatraceně dobře vím, jak to chodilo v tu dobu v ODS a mohu se nad tou hloupostí o železné ruce a „nepárání se s kritiky“ jen pousmát…
Julie Hrstková v HN:
Druhá vlna EET se podle odhadu finanční správy měla týkat zhruba 250 tisíc obchodníků. Ve skutečnosti si autorizační údaje vyzvedlo cca 112 tisíc firem. Ty ostatní, které se věnují obchodu, je prý ani nepotřebují − má jít o ty, kteří nemají co do činění s hotovostí, případně o příležitostné prodejce, a proto není nutné, aby se něčím podobným v tuto chvíli zabývali.
Jenže počet čtvrt milionu obchodníků, kteří by si měli nainstalovat pokladny, přišel z ministerstva financí, potažmo z finanční správy. Lze pochopit, že existují výjimky. Pokud ale správce daní uvádí číslo s "chybovou" odchylkou větší než padesát procent, potom se musíme zamyslet nad tím, zda má dobré informace. Protože padesátiprocentní chybovost je samozřejmá a pochopitelná u náhodného výběru. Používá se jako příklad tipu náhodného investičního portfolia, jež vybírají šimpanzi. U finanční správy bychom předpokládali podstatně vyšší úroveň informací, než vyplývá z jejich tiskového sdělení, jež zní, že daný čtvrtmilionový odhad těch, kteří musí mít povinně pokladnu, "zahrnuje obtížně kvantifikovatelný soubor podnikatelů". Což v překladu znamená, že správa nemá tušení, koho hlídá, kdo co ve skutečnosti dělá a jaké by měl platit daně. V tomto kontextu je pak nutné posuzovat vyjádření politiků o tom, kolik miliard − jednotek, desítek či stovek − uniká na daních a proč je nutné zavádět to či ono.
Je docela dobře možné, že finanční správa jen vychází z dostupných údajů, které jí poskytuje obchodní rejstřík, případně Český statistický úřad. Potom ale není pochopitelné, proč stát věnuje desítky a stovky miliard do informačních systémů všech svých organizací, když jsou jejich výsledkem nepřesné nebo mylné údaje. Jde o signál, který naznačuje, že stát ve skutečnosti neví nic, přestože se snaží zasahovat stále do více oblastí. A také utrácet čím dál víc za informační technologie, jejichž účinnost je evidentně výrazně nižší, než slibují a za co inkasují prodejci.
Pokud nám EET ukázala, že se veřejné instituce mýlí z více než padesáti procent, je to ve skutečnosti horší zjištění než to, že podnikatelé neplatí daně. Protože hlavním úkolem státu není jen hlídání potenciálních podvodníků, ale především ochrana všech občanů − včetně podnikatelů. A to i před vlastním pochybením.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
