Citové vydírání
Dosavadním vrcholem je paralela použitá redaktorem Zídkem z Lidových novin. Ten dal do souvislosti neochotu vyhovět požadavku Evropské komise s Nicolasem Wintonem, hrdinou, který během druhé světové války zachránil 669 československých občanů, kteří by v nacistických spárech zřejmě nalezli smrt. Podle redaktora by český velvyslanec ve Velké Británii měl při gratulaci Nicolasi Wintonovi k jeho 106. narozeninám prohlásit (volně parafrázováno) „děkujeme vám, že jste před lety zachránil naše děti, ale my dnes nikomu pomáhat nebudeme, stejně to jsou jen potenciální pobírači sociálních dávek.“
Samozřejmě, že ne každý člověk, plavící se na rozvrzané kocábce přes moře do Evropy, je potenciální radikál a terorista. A ano, nalijme si čistého vína, že naše (oprávněné) obavy o bezpečnosti mohou vést k tomu, že zkomplikujeme život řadě utečenců s dobrými úmysly. Jiný rozumný postoj než zdrženlivost v současné době však nevidím. Na druhou naznačovat, že obavy z přílivu zradikalizovaných imigrantů jsou totéž, jako odmítnout pomoc židovským dětem, vyžaduje buď dávku hlouposti, nebo opravdu nechutného cynismu s cílem prosadit svůj názor stůj co stůj.
Komise jako továrna na další problémy
Tyto a podobné paralely, kterými se jejich zastánci snaží ospravedlňovat návrh Evropské komise, ve skutečnosti pouze kalí vodu. Snaží se vzbudit v odpůrcích kvót pocit viny a svalit na ně část morální odpovědnosti za humanitární katastrofu ve Středomoří. Ve skutečnosti je to jinak.
Navrhované kvóty nesou všechny příznaky a limity současného hlavního názorového proudu evropské politiky. Tedy představy, že nejlepší řešení je to, které je naoktrojováno shora. Kvóty vůbec neřeší nejpalčivější problém dneška. Tím nejsou ti imigranti, kteří již dosáhli evropských břehů, ale ti, kdo denně umírají ve středozemním moři. Tomu je primárně potřeba zabránit. Kvóty mají za cíl vzbudit dojem, že něco děláme v situaci, ve které si nevíme absolutně rady. Je to výkupné za špatné svědomí, že sama Evropa v minulosti určitým dílem přispěla k nestabilitě na severu Afriky a prohloubení současné krize přispěla.
Ti, kteří osočují kritiky utečeneckých kvót z rozbíjení principu evropské solidarity, nepochopili vážnost situace. Rostoucí xenofobie v Evropě je realitou. Stejně jako „nedostatek solidarity“ se státy, které jsou narůstajícím počtem utečenců přetížené, solidarita buď je, nebo není. Upřímně si nelze představit lepší způsob, jak zničit Evropskou unii, než proti vůli většiny občanů členských států příkazem shora přerozdělovat imigranty. Evropská komise by tím docílila jediného: pod dojmem obrázků z vyvraždění redakce Charlie Hebdo by zdarma napsala program a úspěšnou kampaň stranám, jako je Národní fronta Marine Le Penové a jiným. Identitární strach by v takovém případě roztrhl sedmadvacítku vedví. Dlužno podotknout, že různé mediální autority by zřejmě jen bezmocně krčely rameny a naříkaly nad rostoucími autoritativními a extremistickými tendencemi. Ale zase by měly o čem psát…
Psáno pro pravybreh.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
