Média dnes pracují na jednoduchém principu – nejdůležitějším měřítkem je čtenost. Nad objektivními analýzami vítězí bulvární přístup, úderné působivé symboly a hlavně – hluboký lidský příběh, základ veškeré dramatické tvorby a „úspěšného“ zpravodajství dneška. Emotivnímu působení (a následné zvýšené čtenosti) je podřízeno vše, na oltář prodaných výtisků a unikátních zhlédnutí internetových článků jsou pak obětovány i informace, které by pečlivě budovanou hysterii dokázaly nerušit, a nedejbože by čtenáře přinutily třeba i přemýšlet.
Případ černé vdovy začíná v roce 2002. Pan Baar pochází ze zámožné české rodiny, vlastní majetek v hodnotě několika desítek milionů korun – například Matulovu vilu v Hlinsku. Nemá žádné dědice a není ženatý. Nepříliš pevné zdraví si léčí v lázních, kde se seznamuje s paní Buchovou. Ta pochází ze Slovenska a její majetková situace není příliš uspokojivá. Postupně se s Baarem sbližuje, stěhuje se do jeho vršovického bytu a začíná mu organizovat život. Jak se mu zhoršuje zdraví, vycítí příležitost a začíná mu luxovat konta. Během několika let z bankomatů vybere z Baarových účtů téměř 10 milionů korun, a na své vlastní účty v Čechách a na Slovensku převede přes 14 milionů korun – a to všechno i v době, kdy je pan Baar zbaven svéprávnosti. Není ovšem jediná, která by si chtěla na umírajícím důchodci přilepšit. Další lační uchazeči a „rodinní přátelé“ Ing. Baara se pokoušejí již od roku 2007 zbavit Baara svéprávnosti, což se jim v roce 2009 také povede. Buchové to ovšem nebrání v tom, aby nevybírala další a další hromady peněz. Buchová vycítí nebezpečí, a ještě před rozhodnutím o zbavení svéprávnosti Baara přemlouvá, aby na ni přepsal svůj pražský byt – a on jí vyhoví. Matulovu vilu v hodnotě 14 milionů korun už ale na sebe přepsat nestihne, tak se ji alespoň pokusí bez vědomí Baara načerno prodat přes realitní kancelář, které přinese zprostředkovatelskou smlouvu „podepsanou“ od Baara, kterého realitní makléř nikdy neviděl. Když v roce 2008 ostatní rodinní přátelé o pokusu o prodej vily dozvídají a konfrontují s tím Baara, Buchová se rychle stáhne a prodej zastavuje – a alespoň z ní na Slovensko odváží starožitný nábytek v hodnotě statisíců korun. Pokud by k prodeji vily došlo, možná by se žádný proces nekonal. Baar je zbaven svéprávnosti, a na účet paní Buchové ještě odchází poslední téměř 2 miliony korun.
V lednu 2010 vstupuje na scénu doktorka Salačová. Blanka Buchová (ano, ta, která v celém případu vystupuje jako poškozená) se chce stát úředně stanovenou opatrovnicí umírajícího důchodce, a tak požádá advokátku Salačovou, aby ji zastupovala. Ta se tak dostává do komplikovaného propletence vztahů, kdy si supi chtějí rozdělit kořist a neberou ohledy na nikoho dalšího. V květnu téhož roku pan Baar opravdu umírá a začíná tvrdý boj, kde nebere ohledy nikdo na nikoho. Když paní Buchová vidí, že její plán nevyšel přesně tak, jak si představovala, a že k desítkám milionů, které se jí podařilo ze starého pána vydojit, už další nepřitečou, naopak sama by mohla být obžalována z podvodu a neoprávněného obohacování (což ostatně dokládají i některá rozhodnutí policie), začne přemýšlet o tom, jak z celé šlamastyky ven. A jednou z cest je samozřejmě svedení viny na ty, na které má řádně nabito. Je to naprosto logický a očekávaný postup – do vězení se nikomu dobrovolně nechce. Začne kopat kolem sebe a absurdní kolotoč se může roztočit do nejvyšších konspiračních obrátek – mluví se o prázdných papírech, které měla Salačová dát Baarovi podepsat, ale které nikdo nikdy neviděl, mluví se také o vydírání za dohledu Salačové, ovšem ještě dva měsíce poté se nechává Salačovou zastupovat.
Je těžko říct, kdo má v tomto případě pravdu, jaká je vina jednotlivých účastníků a kdo by si co zasloužil. Zvláště postavení těch, o kterých se zas tak moc nemluví, je velice zajímavé – proč například podali žádost o zbavení svéprávnosti? Jen proto, aby zachovali sami sobě šanci na dědictví? Proč paní Buchová odmítá vypovídat s tím, že „pokud by dále vypovídala, mohla by si sama způsobit trestní stíhání“? Média vykreslila velice jednoduchou a prostou kauzu – krkavčí advokátka, něco jako kmotr v sukních, šéfuje bezcitně kriminální skupině a okrádá bezmocné, kteří se nemohou bránit. Hra na city zapůsobila. Zločinci byli dopadeni, majetek Baara je s jeho „vědomím a souhlasem“ v bezpečí na Slovensku u rodiny Buchových, a do vězení se má odebrat advokátka Salačová, protože „jako osoba s právním vzděláním přece musela vědět o tom, jaké se dějí nepravosti, anebo je dokonce vymyslela“. Co na tom, že ona sama v celém případu nezískala (kromě své hodinové mzdy za právní zastupování) vůbec nic.
Ale pravda – to by se v článku už tak dobře nevyjímalo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
